V období po první světové válce chtělo nově vzniklé Československo budovat nejen ekonomiku a vnitřní strukturu, ale zároveň i silnou armádu. Tomu však mnohdy neodpovídalo vybavení - třeba i v oblasti obrněných vozidel. Armáda měla k mání jen dva starší vozy Lancia IZ, které přivezené do země přivezli legionáři z Itálie, a několik provizorních vozů postavených na podvozcích náklaďáku Fiat 18BL.
Nový vůz přišel vcelku rychle
Nastala tedy chvíle, kdy si musela armáda nechat postavit nové, modernější a všestranně výkonnější obrněné vozy. Podle projektu poručíka Františka Bergra byly tedy vyrobeny dva prototypy nového vozu Škoda PA-I, které v roce 1923 převzal prapor útočné vozby v Milovích k testování.
Z testování vzešel soubor připomínek a kritik, který se zapracoval do projektu. Z vozu byla sejmuta původní věž, došlo k posílení palebných prostředků, zaoblení karoserie a k přepracování různých dalších částí a detailů. Zrodil se tak finální typ PA-II (pancéřový automobil, typ II); nebo také právě obrněný automobil vz. 23), který armáda objednala ještě v červnu 1923 v počtu dvanácti kusů. Prvních devět bylo hotovo v červenci 1924 a po další sérii testování a drobných úprav byla „Želva“ připravena k nasazení do armádního inventáře.
Na přelomu let 1924 a 1925 vojsko přebralo všech 12 vozů, z nichž každý vyšel na 626 159 korun včetně výstroje a výzbroje. Nejednalo se sice zrovna o nízkou sumu, ale cena odpovídala tehdejší technické pokrokovosti a také výrobní náročnosti.
Pozoruhodná technika
„Želva“ je totiž poměrně impozantní stroj s mnoha zajímavými detaily. Na rámu, který je svařen z ocelových lisovaných plechů, sedí oboustranně symetrická karoserie, jejíž tvar reflektoval tehdejší znalosti o balistice. Právě její náročná výroba, probíhající kováním podle velkých šablon, citelně zvyšovala cenu vozu. Exponované díly měly sílu pancíře 5,5 milimetru, ty méně exponované potom 4 mm. Silnější pancířový plech byl testován proti střelám z německé pušky Mauser 98 ráže 7,92 x 57.
Po stranách vozidla byly dvoje nástupní dveře a výhledy pro oba řidiče měly plechové kryty se štěrbinovými průhledy. Posádku tvořili dva řidiči, dva střelci v závěsných sedačkách, kteří využívali oboustranně montované kulomety Maxim 08 ráže 7,92 x 57, a jeden velitel, který mohl z vozu vykukovat zakrytovanými průhledy v bocích. Celkem vezla plně vybavená „Želva“ 6250 kusů munice pro čtyři kulomety, několik granátů, výbušnin a pistoli se světlicemi.
Jak již počet řidičů a symetričnost vozu napovídá, vtip PA-II spočíval ve schopnosti jezdit na obě strany.
Obě nápravy byly řízeny vlastním volantem a ta „zadní“ se vždy zablokovala s koly rovně. Čtyřrychlostní skříň obsahovala takzvaný reverz, díky kterému šlo jezdit stejně rychle dopředu, jako dozadu. Velitel vozu používal pro určování směru povely „chladičovou stěnou před“ a „motorovou stěnou vpřed“ a řidiči si mezi sebou pouze předávali řízení.
O pohon obou náprav se staral licenčně vyráběný benzínový čtyřválec Hanomag WD-70HP, který propůjčoval 7,7 tuny vážícímu vozidlu výkon 70 koní (51,4 kW). V závislosti na použitých pneumatikách (standardně se montovaly na plechová kola pneumatiky Goodyear) uměla „Želva“ po silnici vyvinout až 70 km/h. Rychlost v terénu činí podle specifikace 12 km/h. O zastavení se staraly bubnové brzdy, ovládané buď pomocí pedálu všechny naráz, či pákami na jednotlivých nápravách.
Krátká služba a smutný konec
Zejména kvůli výrobní náročnosti a vysoké ceně nakonec vzniklo jen 12 kusů. Devět z dvanácti vozů sloužilo u 1. jezdecké brigády, zatímco zbylé tři „Želvy“ a jeden zvlášť zakoupený podvozek byly přiděleny k výcvikové rotě. Obrněné automobily se do služby dostaly zejména při udržování pořádku v pohraničí, kde asistovaly policii.
Příliš dlouhou dobu si ovšem neodsloužily. Armáda už žádné další kusy neobjednala a k oficiálnímu vyřazení z výzbroje došlo na konci roku 1936.
Většinu vozů odkoupilo Ministerstvo vnitra a v jeho resortu zůstaly vozy až do roku 1939, tedy do začátku druhé světové války. Tehdy německá vojska vozy při okupaci zabavila a v záznamech je uveden dokonce jeden případ, kdy byla „Želva“ „přemalována“ z původní pětibarevné kamufláže na šedou barvu a sloužila nějakou dobu u pancéřové divize SS.
Jeden kus byl také dopraven do rakouské Vídně a zde v komplexu Arsenal chátral po několik let.
Do dnešních dní se bohužel nedochoval ani jeden vůz a PA-II „Želva“ tak nadále existuje jen na dobových fotografiích. Třeba ale existuje naděje, že se po letech nějaký typ PA-II objeví kdesi zapomenutý, aby mohl být vytáhnut na světlo a renovován.