První prototyp vozu Octavia Combi v atraktivním dvoubarevném provedení laku dokončili v závodě Kvasiny už během září 1959. Zadní dveře byly dvoukřídlé, vodorovně členěné. Dolní část v úrovni podlahy navázala na ložnou plochu kufru o objemu až 690 l (měřeno po strop). Po sklopení nedělených zadních sedadel vznikla ale plocha o rozměrech 1495 × 1355 mm, a po strop tak bylo – při cestování ve dvou – možné vyskládat až 1050 litrů zavazadel. To vše při velmi kompaktních vnějších rozměrech kombi: 4065 × 1600 × 1430 mm.

Vůz si můžete detailně prohlédnout v naší fotogalerii.

Velmi praktický, dnešním jazykem řečeno simply clever prvek novinky z Kvasin představoval oddělený prostor pro rezervní kolo, uložené pod podlahou kufru a zpřístupněné samostatným sklopným víkem nad nárazníkem. Při modernizaci vozu Octavia Combi v roce 1969 tento prvek vymizel, nahradily ho horizontálně uložené sdružené svítilny obdélníkového tvaru z novinky ŠKODA 100/110. K rezervě se pak dalo dostat sice jen po vyložení části zavazadel, zato se omezilo pronikání vlhkosti do „kapsy“ s rezervou.

Velký zájem v zahraničí, kam mířily asi dvě třetiny produkce kombi, podpořený nedostatkem jiných nových vozů této kategorie na domácím trhu, vedl k rozhodnutí pokračovat v Kvasinách s jejich výrobou i po dubnu 1964. Tehdy mladoboleslavský hlavní závod opustila poslední Octavia Super se stupňovitou zádí a podnik soustředil síly na náběh řady Š 1000/1100 MB s motorem vzadu. Nicméně i výběhovému kombi se dostávalo péče udržující jeho konkurenceschopnost.

V roce 1966 už do zahraničí mířilo rekordních 72 % kombi, na některých trzích nabízených i v podobě dvoumístných lehkých užitkových vozů se zaslepením druhého a třetího páru bočních oken. Kromě států sousedících s Československem, především NDR a Maďarska, se stovky modelů Octavia Combi prodaly například na britské ostrovy či do Norska, další desítky si našly cestu až do Austrálie nebo na Island.

Proč je Octavia zrovna Octavia?

Vozem ŠKODA Octavia vyvrcholila úspěšná vývojová linie s tuhým, přitom lehkým páteřovým rámem podvozku a nezávislým zavěšením všech kol. A protože Octavia byla osmá v řadě takto stavěných modelů, projevilo se to i na jejím jménu. Jeho základ tvoří latinská číslovka octo, tedy osm, respektive octava – osmá. Z ní vzniklo v antické éře ženské jméno Octāvia, od středověku používané spíše ve formě Octavia.

Dobovou ideologií zabarvený výklad hovořil o osmém mladoboleslavském modelu od zestátnění automobilky v říjnu 1945, alternativní vysvětlení odkazuje právě na pozici ve vývojové řadě započaté již roku 1934 prvorepublikovým modelem Popular.

Další simply clever vychytávkou byla lůžková úprava interiéru, kterou už od roku 1961 nabízely všechny vozy Octavia Combi bez příplatku. Po posunutí sedadel řidiče a spolujezdce zcela vpřed bylo možné sklopit opěradla do takřka vodorovné polohy, takže navazovala na sedáky ve druhé řadě. Vyjmutá zadní opěradla pak posloužila jako podhlavník. Počínaje modelem 1968 se pohodlí ležících ještě zlepšilo možností sklápět opěradla zadních sedadel kombi nejen vpřed, ale i vzad.

Pýchou továrny v Kvasinách se v roce 1970 stalo kupé ŠKODA 110 R alias „Erko“. A Octavia Combi mu musela uvolnit výrobní kapacitu. Před vánočními svátky roku 1971 sjelo z linky poslední kombi s pořadovým číslem 50 244. Neopustilo přitom brány závodu, zůstalo majetkem automobilky. Na rodinné kombi s okřídleným šípem si zájemci museli od roku 1971 počkat dalších 22 let, do příchodu modelu FORMAN. Slavné typové označení Octavia Combi se na scénu vrátilo v roce 1998 s první generací aktuálně nejprodávanější modelové řady.

(Pramen: ŠKODA AUTO)