Už továrně vyráběné vozy Aero 50, které sjížděly z výrobní linky v letech 1936 - 1941 byly po stránce designu nepochybně vydařené vozy. Jenže do úplně jiné dimenze je posunul východočeský karosář Josef Sodomka.

Konkrétně ve verzi Aero 50 Dynamik, která ve Vysokém Mýtě vznikala na přelomu třicátých a čtyřicátých let. Nejednalo se o žádnou sériovou výrobu, však tehdy si také každý zákazník přesný vzhled karosérie specifikoval u karosáře podle vlastních požadavků a vkusu.

Dodnes se vedou spory, kolik vlastně těchto automobilů vzniklo. Jak lze ovšem dohledat z neúplných pramenů, nebylo jich zřejmě méně než šest a více než devět. Většina z nich byly dvoumístné kabriolety, jeden ovšem také uvezl pod otevřeným nebem čtveřici lidí a existovalo i kupé.

Jisté je, že v dnešní době existují jen dva exempláře - jeden v Kalifornii s označením Arizona a druhý v Muzeu Českého karosářství přímo na náměstí ve Vysokém Mýtě. V roce 2008 ho po dlouhé době, po pečlivé renovaci, mohla opět spatřit veřejnost. Jak některé z těchto aut dopadly, dokládá až neuvěřitelný snímek z tuzemského prostředí, který jsme nalezli na specializovaném portálu coachbuilders.com, a který můžete vidět také v naší komentované fotogalerii.

Kapkovité nárazníky téměř úplně zakrývají kola

Prakticky ze všech úhlů pohledu vůz vypadá úchvatně. Má předlouhou kapotu a pod ní elegantní štěrbiny pro odvod vzduchu z motorového prostoru, na zajímavosti mu dodávají kapkovité blatníky, které téměř úplně zakrývají kola i elegantní ploutev na zádi a široká maska chladiče. Kvůli maximálnímu snížení aerodynamického odporu jsou kliky dveří v souladu s dnešními trendy prakticky úplně zapuštěné do karosérie a přední světlomety, které se nacházejí přímo v blatnících, mají šípovitý tvar. Tento kabriolet, na rozdíl od mnoha jiných, působí velmi úhledně také s nasazenou plátěnou střechou. Zatímco jiné kabriolety mají skládací mechanismus takzvaně přiznaný, Sodomka ho dokázal ukrýt pod povrch.

Dojem kazí úzký rozchod kol

Interiér odpovídá tehdejší době. Určitě líbivý je volant a příznivci moderních digitálních přístrojových ukazatelů ocení také uspořádání sdruženého přístroje.

Pouze při jednom typu fotografického záběru vše není tak, jak by si milovník automobilů představoval. Tím je podhled. Široká karosérie je totiž nasazena na šasi s koly, která mají poměrně úzký rozchod (1180, respektive 1240 milimetrů). Protože navíc blatníky kola zakrývají a vůz samozřejmě musí zatáčet, byl tento karosářský díl vyklenut hodně do strany. Nepochybně se to negativně muselo projevovat také na jízdních vlastnostech tohoto vozu.

Na pohled tento vůz vypadá nepochybně velmi dynamicky. Bohužel však pod kapotou nemohlo být nic jiného, než sériově dodávaný dvoulitrový čtyřválec továrny Aero. Jednalo se o vodou chlazený dvoutakt, který byl schopen vyprodukovat nejvíce 48 koňských sil. Poháněl přední kola, přičemž třístupňová převodovka byla umístěna před motorem. Auto bylo schopno dosáhnout nejvyšší rychlosti 130 kilometrů v hodině.

Obě nápravy byly odpruženy pomocí listových per a kapalinových tlumičů, na všechna čtyři kola se montovaly hydraulické bubnové brzdy.

To, že bylo Aero 50 Dynamik už ve své době ikonickým automobilem, dokládá také jeho účast ve filmech. Vidět ho můžeme například ve snímku Valentin Dobrotivý.