Počátek výroby osobních automobilů v srbském městě Kragujevac, které tehdy bylo součástí socialistické Jugoslávie, je poměrně zajímavý. Dělníci bývalé zbrojovky jmémem Zavodi Crvena Zastava totiž v referendu rozhodli, že se chtějí zabývat právě tímto průmyslovým odvětvím.

Vláda jim nakonec jako partnera určila italský Fiat. A tak se prvním velkosériovým modelem nové automobilky stala Zastava 600 (750 a 850, což byl v licenci vyráběný Fiat 600. Původní motor s objemem 633 cm3 a výkonem 22 koní se, jak vyplývá z dalších označení tohoto vozu, později nahradil objemnějšími a výkonnějšími agregáty.

Výroba začala v roce 1955 a postupně modernizovaný model vydržel ve výrobním programu celé tři desetiletí - až do roku 1985. Za tu dobu jich dělníci v Kragujevaci smontovali více než 900 000 kusů.

V roce 1962 se modelová řada Zastava rozrostla o řadu 1300 a 1500 s karosériemi sedan a kombi. Jednalo se o větší typ vozů s klasickou koncepcí pohonu a samonosnou karosérií. Jejich čtyřválcové motory měly v závislosti na kubatuře výkon 60 a 70 koňských sil a automobily díky nim byly schopny vyvinout maximální rychlost až 155 kilometrů v hodině. Produkce skončila na sklonku sedmdesátých let s bilancí přibližně dvou set tisíc vyrobených kusů.

Jestliže vůbec první vyráběná Zastava proslula dlouhověkostí, pak Zastava 1100 ji ještě překonala. Definitivní konec produkce totiž nastal až po 37 letech od jeho počátku v roce 1971. I tento vůz samozřejmě vycházel z konstrukčních kanceláří Fiatu. Fakticky se jednalo o Fiat 128, což byl model, který v roce 1970 získal titul Auto roku. Aby však měl typicky "jugoslávskou identitu", pozměnili záď ve stylu liftback. Zatímco pro export se auto označovalo Zastava 1100, doma ho znali jako 101 neboli "stojadin".

Nejlevnější auto v USA

Pětidveřový vůz měl délku 384 centimetrů a poháněla ho zážehová jedenáctistovka s výkonem 55 koní. Solidní jízdní vlastnosti zajišťovalo nezávislé zavěšení všech čtyř kol. Tento model se v sedmdesátých letech dovážel i do socialistického Československa. S cenou 64 000 Kčs patřil spíše k dražším osobním automobilů na našem trhu. V průběhu let sjížděla z výrobní linky také třídveřová varianta (s označením Mediteran) a čtyřdveřový sedan.

V roce 1980 se stal novinkou malý hatchback Yugo 45. Opět šlo koncepčně o Fiat - tentokrát upravený typ 127. Cílem bylo nahradit Zastavu 750. Na rozdíl od této původní Zastavy měl již samozřejmě motor vpředu. Šlo o zážehovou čtyřválcovou devítistovku. Vzhledem k délce 3,5 metru nepřekvapí spíše symbolický zavazadlový prostor s objemem 170 litrů.

Od jara 1983 byl v nabídce také větší s výkonem 55 koní a od roku 1988 dokonce pětašedesátikoňová třináctistovka. Paradoxem je, že právě tento mrňavý vůz dobyl úspěch v USA. Tam se totiž prodával s cenovkou necelé čtyři tisíce dolarů, což z něho činilo nejlevnější automobil na tomto trhu. Američany to oslovilo, a tak se hned v druhém exportním roce 1986 prodalo 36 tisíc a v tom následujícím skoro 50 tisíc.

Za jméno Yugo se v USA přidávala ještě písmena GV (Great Value). Zájem o Yuga za oceánem ale postupně uvadal, až celý projekt skončil v roce 1989 krachem dovozce. 

Úspěch neměl ani nový model Yugo Florida, který se v březnu 1987 představil na autosalonu v Bělehradě. Představitelé automobilky sebevědomě prohlašovali, že tento vůz, za jehož designem stálo studio geniálního Giorgetta Giugiara, je určen hlavně na americký a západoevropský trh, úspěch se ale nedostavil. Nakonec se tohoto modelu vyrobilo jen necelých třicet tisíc kusů.

V našem tisíciletí už Zastava spíše skomírala, což byl důsledek také bombardování továrny během zdejšího válečného konfliktu. Nakonec se východiskem v roce 2005 stal prodej podniku Fiatu. Ten zde v současnosti vyrábí svůj model 500 L.