"Ztracen! Řídí v neznámém městě, má adresu, ale mapu nikoliv. Dřív nebo později bude muset požádat chodce o pomoc." Tak začíná dramatická reportáž britského pořadu Tomorrow's World (Svět zítřka) z roku 1971. Redaktor v ní testuje jeden z prvních navigačních systémů, které byly kdy pro automobily vymyšleny.

Příkazy vycházející z "navigace" jsou kupodivu velmi podobné těm, které hlásí dnešní satelitní systémy. Za 100 metrů zahněte vlevo, za 50 metrů pokračujte na semaforech rovně. Řidič ale rozhodně nemá k dispozici žádnou obrazovku, ani žádný speciální systém k ovládání. Má obyčejný kazetový přehrávač. Ten je však připojen na chytrou krabičku, která přesně podle ujeté vzdálenosti odhaduje, kdy má spustit v magnetofonu další úsek z kazety.

Tento systém logicky vyžadoval, aby byla pro každou trasu připravena specifická nahrávka. Kromě toho, pokud by se řidič omylem odchýlil z cesty jen o pár set metrů, ztratila by jakákoliv navigace smysl. Stejně tak v případě nečekané objížďky. I na to redaktor upozorňuje, zároveň ale dodává, že navigační systém, který vás dovede z bodu A do bodu B, by se hodil třeba pro zákazníky autopůjčovny, kteří chtějí bezproblémově dojet z letiště k hotelu. Stačilo by jednoduše uskladnit pár desítek kazet a řidič by si vybral tu pravou pro svou cestu.

Na dobovou reportáž o kazetové navigaci se můžete podívat na následujícím videu:

O pár let později už ale bylo vše jinak. V roce 1976 přišel německý technologický gigant Bosch s navigačním systémem, který by mohl teoreticky auta poměrně pohodlně navigovat, ale jeho uvedení do praxe by stálo obrovské množství peněz a času nutného na výstavbu infrastruktury. Ukazuje to video z britského pořadu Drive In.

Bosch chtěl podél silnic postavit síť vysílačů s dráty vedoucími do vozovky. Řidič by měl v autě přijímač a po přejetí konkrétního bodu by ho palubní systém informoval o nebezpečí náledí, mlhy nebo zácpy. Uměl by i doporučit maximální rychlost. Kromě toho by zvládl také navigovat a to tak, že by řidič před jízdou zadal do počítače sérii kódů, které by ho pak vedly od jednoho vysílače k druhému. Toto řešení trochu připomíná leteckou navigaci.

Systém se měl testovat v Německu v okolí Frankfurtu. Bosch předpokládal, že by stačilo finanční zapojení státu a zájem alespoň deseti procent německých motoristů, aby se budování infrastruktury vyplatilo. K tomu ale nakonec nikdy nedošlo.

Na reportáž o tomto zařízení se můžete podívat na následujícím videu:

Jak se navigovalo v osmdesátých letech se dočtete v další kapitole.