"Dostali jsme ho od kolegů z Vrchlabí, kteří pro něj vlastně neměli moc využití. Zato pro nás v horních partiích Krkonoš je to ten pravý dopravní prostředek," vysvětlil mi při návštěvě v Malé Úpě velitel zdejších hasičů Radek Holub. Dosud totiž jako zásahové vozidlo využívali sice dobře udržovanou, ale přece jen již značně přestárlou Pragu V3S.

Vozidlo si můžete detailně prohlédnout v naší fotogalerii.

Řeč je výrobku ruské automobilky GAZ s typovým označením 3409. Snadněji zapamatovatelným názvem je ale označení Bobr. Čtyři a půl metrů dlouhé vozidlo s hmotností 4200 kilogramů má místo kol pásy a je schopno i skrze téměř  neprůchodný terén odvézt na místo potřebného zásahu minimálně šestičlenné hasičské družstvo.

To, jak se dokáže pohybovat na sněhu, pak hned předvedl. Dostat se na vrchol lyžařské sjezdovky pokryté zhruba dvaceticentimetrovou vrstvou sněhu nebyl žádný problém. "S ovladatelností můžou být problémy, když je sníh tvrdý a hodně zmrzlý. Bobr má totiž gumové pásy. Díky tomu sice může jezdit i na asfaltovém povrchu, aniž by ho poškodil, ale na ledu trošku klouže," vysvětluje. Výhodou, stejně jako každého jiného pásového vozidla je schonost otočit se na místě. Vzhledem k tomu, že je Bobr poměrně úzký a nízký (šířka činí rovné dva metry a výška 2,5 metru) dokáže projet i zarostlou úzkou lesní cestou.

Pod přední kapotou vozidla  je umístěn třílitrový vznětový čtyřválec, který vyrobila rakouská firma Steyr. Má zdvihový objem válců tři litry a poskytuje výkon 81 kW. Nejvyšší točivý moment činí 250 Nm. Je zbrusu nový, ten původní totiž přestal fungovat již měsíc poté, co "Bobra" do Malé Úpy dostali. Výměnu zvládla jedna firma ze Svobody na Úpou.

Startování studeného agregátu provázel mohutný kouř. Než se vyrazí do akce, je třeba také motor chvilku prohřívat. To ale ve zdejších podmínkách moc nevadí. Členové zdejší jednotky se totiž při vyhlášení poplachu musí dostat k vozidlu z míst, které jsou od jeho stanoviště vzdálená někdy i několik kilometrů.

Lodní šroub nepotřebuje

"Udávaná maximální rychlost je 65 kilometrů v hodině, ale na asfaltu by se to určitě dalo rozjet ještě více," říká velitel Holub. Na sněhu jsme se však nejrychleji pohybovali čtyřicítkou. Kolik činí spotřeba při jízdě zatím hasiči z Malé Úpy ještě neověřovali. Výrobce udává dojezd na plnou nádrž 600 kilometrů.

Odhlučnění v kabině je prachmizerné, takže i dva přední spolujezdci na sebe musí při jízdě hodně křičet. Ještě hůře by se komunikovalo s dalšími přepravovanými osobami za přepážkou. Ti sedí na podélně umístěných lavicích.

Zatím byl tento prostor ještě prázdný, ale zanedlouho ho zaplní hasičské přístroje a další vybavení pro typické zásahy, ke kterým z Malé Úpy vyrážejí. Zatímco hasit ještě "Bobr" nevyrazil, jeho naviják, který utáhne až devět tun, již praktické využití našel. Naposledy s ním vytahovali ze sněhu uvízlou dodávku rozvážkové firmy.

Zaujaly mě tři části kapoty, které se dají otevírat. To kvůli zlepšení chlazení namáhaného motoru. "Pokud projedeme závějí, tak sníh hned zase roztaje a voda odteče připravenými kanály," říká Radek Holub. Stejné je to i s vodou, která naprší nebo tou, která by do motorového prostoru natekla během plavby. 

Bobr totiž umí plavat. Pohyb zajišťují stejně jako na souši pásy a na hladině se vozidlo pohybuje rychlostí 6 kilometrů v hodině.

Přestože většinou při cvičných jízdách vozidlo řídí sám Radek Holub, ovládat ho prý zvládnou prakticky všichni členové jednotky. "My jsme kluci z hor a umíme jezdit s rolbami," vysvětluje. Ostatně, další dvě pásové vozidla stála v době mé návštěvy poblíž horské chaty Moravanka, kterou Radek Holub provozuje.