Pojďme zpátky do devadesátých let, konkrétně do roku 1993. Tehdy se na autosalonu v Tokiu ukázal nevšední koncept terénního vozítka pro volné chvíle. Bylo to takové SUV, na kterém je vše špatně. Auto mělo pohon všech kol, ale ne právě vysoký podvozek. K tomu místo pouze pro dva cestující a kufr ve stylu sedanu. Malé, nepraktické a vlastně neschopné nic si přesto získalo velký obdiv. Japonci jsou prostě někdy šílení. A to natolik, že už o dva roky poději se dostalo do sériové výroby. Tak vzniklo Suzuki X-90.

Auto vycházelo ze Suzuki Vitara. Sdílelo techniku včetně přiřaditelného pohonu všech kol. V základním nastavení byla poháněná pouze zadní náprava. Ano, zadní, to není překlep! V prodeji se dokonce objevila i odlehčená verze bez pohonu všech kol, což vyvolalo v té době nezvyklý poprask. Auto do terénu bez 4x4? Pokud se vyznáte v dnešním trhu s crossovery a SUV, tak víte, že v kategorii nejmenších aut se už dávno na čtyřkolky zapomnělo.

Messerschmitt KR175 – 173 cm3
Zmenšovat motory není nový nápad. Tyhle tu byly už téměř před 100 lety

Častovat X-90 slovy "auto do terénu" bylo ale silně přitažené za vlasy. Jasně, mělo pohon všech kol, ale podvozek seděl nad silnicí jen pouhých 16 centimetrů. Proto jste si s ním mohli troufnout maximálně na průměrnou lehce zaprášenou polní cestu. Mnohem víc se vůz profiloval jako vozítko pro volný čas. S kabinou pro dva cestující jste toho moc dělat nemohli a nápad v podobě tříprostorové karoserie, kdy máte v podstatě SUV, ale s kufrem sedanu, byl tak absurdní, že jste mohli zapomenout i na stěhování jakýchkoliv větších věcí.

Jenže to opravdové eso leželo někde jinde. Suzuki X-90 mělo odnímatelné střešní panely, čelní sklo se zadním dílem spojovala jen středová výztuha. Mělo tedy karoserii typu targa, což i na tu dobu byla spíš rarita. Panely jste si mohli jednoduše složit do kufru a vyrazit na zábavnou projížďku s větrem ve vlasech. Kdo by to byl řekl!

Devadesátky jako vyšité

Suzuki X-90 bylo čirou esencí devadesátých let i díky tomu, jak byla vyzdobena kabina. Nebylo jiné volby než barevného čalounění, které odpovídalo vkusu tehdejších kravat a plandavých košil. Dnes je to samozřejmě k smíchu, ale X-90 měla svým způsobem vlastní osobnost.

Suzuki X-90Zdroj: Suzuki

Velká škoda je, že ji nedokázala rozvinout jízdně. Podvozek ještě tak zlý nebyl, protože byl složen vpředu z klasických McPhersonů, vzadu byla rovnoběžníková náprava s koly na vlečných ramenech. Jenže i tohle jinak asi městské auto stálo na opravdovém žebřinovém rámu a tak se v zatáčkách chovalo hůř než zmatená koza, co se přejedla šťovíku.

V nabídce byl bohužel jen jediný motor, benzinový čtyřválec s SOHC rozvody a objemem 1,6 litru. Pohonná jednotka řady G16A známá z Vitary, byla v šestnáctiventilovém provedení a dávala výkon 71 kW (97 k) a 132 Nm. Auto vážící přes 1,1 tuny s ní ale svižně neuhánělo, jelo maximálně 140 km/h a ještě si řeklo o 9 litrů benzinu na 100 km.

Kat Clarkson

Suzuki X-90 mělo velkou smůlu, když se dostala do rukou nejznámějšího motoristického novináře světa. Jeremy Clarkson si na ní v dobové recenzi pro BBC tak smlsnul, že být britským zastoupením Suzuki, propadnete se hanbou do země a to hodně hluboko. Clarkson ale přesně popsal špatné jízdní vlastnosti a vysmál se i designu, když udělal rozhovor s „designérem“, kterým byla asi tříletá holčička. X-90 se totiž podle něj podobalo tomu, jaká auta děti v tomto věku kreslí. Suzuki později schytalo ještě další vlnu kritiky. Třeba v roce 2013 se mu magazín Top Gear vysmál, když ho zařadil do výběru 13 nejabsurdnějších aut za posledních 20 let.

Sjet přímo ze silnice do vody lákalo motoristy od pradávna.
První obojživelná auta musela mít stožár na vlajku. Dnes jsou velmi cenná

Nejen Clarksonova kritika, ale i nesmyslná koncepce auta jako takového stály za tím, že Suzuki X-90 mělo jepičí život. Vyrábělo se necelé tři roky. A i když se kromě Japonska dostalo i do Evropy (jako Vitara X-90) a dokonce i do Austrálie, prodejní výsledky byly směšné. První rok po představení se v Japonsku udalo 1348 kusů a do USA Suzuki poslalo 7205. Polovina se jich prodala za první rok, zbytek bylo nutné postupně doprodávat ještě rok nebo dva po ukončení výroby. V Austrálii se našlo jen 484 zájemců a v Evropě museli prodejci snížit cenu o čtvrtinu, aby se aut vůbec zbavili.

Jenže přesně to nahrává dnešní situaci, kdy je Suzuki X-90 velmi vzácným autem. Na silnici ho nemáte téměř šanci potkat, zvlášť v Česku, kde jich je jako prstů na ruce nešikovného truhláře. Koupit u nás ojetinu prakticky není možné, maximálně vraky. Na serveru Mobile.de ale najdete pár kousků, jejich cena se nyní pohybuje mezi dvěma a čtyřmi tisíci eur. Kdo hledá výstřední sběratelský vůz za rozumné peníze, může o X-90 uvažovat.