Dacia 1300, která právě nyní slaví výročí 50 let od začátku sériové výroby, nebyl první automobil vyvinutý francouzskou značkou Renault, který vznikal v Rumunsku. Tím prvním byl Renault 8, alias Dacia 1100. Vozy sjížděly z výrobní linky v nové automobilce postavené v městečku Colibasi nacházejícím se přes sto kilometrů severozápadně od hlavního města Bukurešť. Název Dacia byl připomníkou někdejší podunajské římské provincie. Do loga se dostala silueta orla.

Smlouvu o vzájemné spolupráci při výrobě osobních automobilů, uzavřel Renault s rumunskou vládou v září 1966 a výrobní závod se podařilo postavit za méně než dva roky. Renault 8 byl ale vlastně jen dočasným řešením. Od počátku bylo jasné, že Rumuni chtějí od Francouzů nový moderní vůz, který byl ale v té době teprve ve vývoji.

Na jeho původní i další verze se můžete podívat do naší komentované galerie.

Nový Renault 12, což byl elegantní sedan s pohonným ústrojím vpředu (na rozdíl od zmíněné osmičky, která měla motor vzadu), se oficiálně představil na pařížském autosalonu v říjnu roku 1969. Se zpožděním jen pár dní pak rumunské publikum mělo možno spatřit Dacii 1300 na výstavě EREN 69 v Bukurešti. EREN byla zkratka slov Expozitia Realizarilor Economiei Nationale - neboli Výstava úspěchů národního hospodářství. Název nebyl moc originální - označoval vlastně pouze kubaturu motoru. 

Automobily určené pro trh se začaly montovat v květnu následujícího roku a byly kompletně složené z dílů dovezených z Francie. Již během roku 1971 českolovenský podnik zahraničního obchodu Motokov začal Dacie 1300 dovážet do Československa a zájem o ně byl přes poměrně vysokou cenu značný.

Není ostatně divu, Renault 12 byl špičkový produkt tehdejší doby, o čemž svědčí i třetí místo v tehdejším ročníku ankety o nejlepší evropské auto roku - Car of the Year. V ceníku Mototechny z roku 1974 stojí vedle názvu tohoto vozu částka 68 000 Kčs, což bylo o více než dvacet tisíc korun více, kolik zákazník platil za sedan Škoda 100 L.

Výroba byla na tehdejší dobu moderníZdroj: archiv redakce

Automobil poháněl kapalinou chlazený čtyřválcový zážehový motor s objemem válců 1289 cm3. Maximální výkon se udával na hranici 40 kW (54 koní), který byl spojen se čtyřstupňovou manuální převodovkou. Řadicí páka se nacházela na podlaze. Přední kola dostala nezvávislé zavěšení, vzadu se nacházela tuhá náprava. Dopředu dělníci montovali kotoučové, dozadu bubnové.

Historie trvala 36 let

Automobil, který měřil na délku 4340, na šířku 1635 a na výšku 1415 milimetrů disponoval vzadu zavazadlovým prostorem s objemem 360 litrů. V technických údajích se udávala spotřeba 9,5 litru na sto kilometrů, maximální rychlost 144 kilometrů v hodině a zrychlení z nuly na 100 km/hod během 17 sekund. Palivová nádrž s objemem padesát litrů měla nalévací hrdlo umístěné vzadu, těsně tedle poznávací značky.

Při vážení ručička ukázala hmotnost 880 kilogramů a oficiálně bylo možno naložit na palubu dalších 400 kilogramů. Již v roce 1973 bylo možné objednávat také kombi s označením Break, které mělo nosnost navýšenou o pětadvacet kilogramů.

Zatímco první kusy byly fakticky originálním francouzským vozem, které pouze smontovali rumunští zaměstnanci, postupně rumunský průmysl vyráběl další a další součástky. Kvalita se tak bohužel snižovala.

Přesto byl zájem o Dacii 1300 značný zájem a již v roce 1974 byla dokonce o čtyři tisícovky překročena plánovaná roční kapacita 50 tisíc smontovaných aut ročně.

Od roku 1976 se Dacie 1300 již obešly zcela bez francouzských dílů. První zásadní modernizace tak byla představena na stejné výstavě jako před deseti lety. Auto dostalo označení 1310, ale moc novinek neobsahovalo. Jiné byly nárazníky, místo obdélníkových světel se v přední masce objevily dva kruhové světlomety a uvnitř byla jiná palubní deska a volant.

Motor dostal jiný karburátor, což mělo za následek mírné zvýšení výkonu o 1 kW a sníženou spotřebu přibližně o půl litru na sto kilometrů. Podstatně zajímavější byla verze kupé jménem Brasovia. Kromě sedanu se pak opět vyrábělo i kombi.

Na začátku osmdsátých let se také rozšířila nabídka motorizací. Vlastně však šlo pouze o tři typy vrtání (70, 73 a 76 milimetrů), díky čemuž byl k dispozici objem od 1185 po 1397 cm3. Tento posledně zmiňovaný typ měl označení 1410 a rovněž díky větší kompresi poskytoval až 46 kW (62 koní).

Další facelift přišel v roce 1986. O tři roky později pak byla přestavena další karosářská verze - liftback. Následovníci Dacie 1300, kteří byli po technické stránce stále jen postupně vylepšovaným původním Renaultem 12, vydrželi nakonec ve výrobě až do roku 2006. Do Československa se jich v období 1971 a 1990 dovezlo více než 55 tisíc.