Označení Multipla pro své vozy použil Fiat v historii dvakrát. Poprvé v roce 1956, kdy na technický základ Fiatu 600 narouboval vysokou karosérii a dovnitř vpravil šest sedaček. Podruhé pak se tento vůz začal vyrábět v roce 1998, tedy právě před dvaceti lety.

Od té doby ho neopomene zmínit nikdo, kdo píše článek o nejošklivějších vozech historie. Přitom jsou i tací, kteří design tohoto prostorově skvěle vyřešeného vozu obdivují. Například v roce 1999 byl vystaven v Muzeu moderního umění v New Yorku. Jenže, většině lidí se auto nelíbilo ani trošku. Chtělo to od designérů Fiatu velkou odvahu, když si prosadili speciální hrb pod čelním sklem, z něhož vykukují dálkové světlomety. Kráse nepřidala ani hluboko do boku vozu zasahující okénka a některé detaily, jako například členité zadní světlomety.

Ani interiér nebyl prost výstřelků. Například přístrojové ukazatele umístili tvůrci vozu do prostřední části palubní desky, stejně jako řadicí páku a ovladače klimatizace. Otvory pro výstup klimatizovaného vzduchu mají také hodně neotřelý tvar.

Design je však jedna věc a technická stránka auta druhá. A po této stránce byla multipla nepochybně zajímavým vozem. Měla totiž dvojitou podlahu. Původně se počítalo s tím, že do tohoto prostoru se umístí komponenty elektrického nebo dokonce vodíkového pohonu, nakonec však Fiat nabízel pouze variantu s pohonem na stlačený zemní plyn (CNG).

Rovná podlaha nahoře umožňovala zajímavě variovat s uspořádáním interiéru. Například trojici zadních sedaček bylo možno posouvat. Pokud byla tato lavice posunuta zcela dopředu, měl zavazadlový prostor objem 540 litrů, pokud naopak zcela vzadu, zmenšil se na 430. Jestliže jste potřebovali převézt něco velkého, mohli jste využít až 1850litrový objem.

Zajímavostí na multiple byl šestimístný interiér. To znamená, že tři sedačky se nacházely také v první řadě. To se podařilo díky rozšíření karosérie (bez zrcátek vůz na šířku měřil 1871 milimetrů) a dostatečnému prostoru na výšku (vnější rozměr ve vertikálním směru byl 1695 milimetrů).

Na výběr byly jen dvě motorizace. V obou případech šlo o čtyřválce. Levnější (a méně výkonná) byla zážehová šestnáctistovka s výkonem 76 kW, turbodiesel 1,9 disponoval maximálně 85 kW. Upravený benzinový agregát si uměl poradit i se zmíněným stlačeným zemním plynem.

Nízké prodeje vedly Fiat k rozhodnutí o poměrně zásadním faceliftu po pěti letech od zahájení výroby. Po něm se příď "znormalizovala" a auto nastoupilo druhou část svého životního cyklu. Do výslužby se odebralo v roce 2010 bez nástupce.