Fiat Panda se stal pokračovatelem malých levných vozů, které v poválečné Evropě pomáhaly rozpohybovat zchudlé obyvatelstvo. Autíčka jako Fiat 500, Citroën 2CV nebo Mini Cooper se staly legendami a Panda na ně chtěla navázat. Všechna byla vyrobena díky jednoduchému receptu. Smíchejte dohromady levnou výrobu, provoz, jednoduchou údržbu a výsledek se dostaví sám.

Fiat si jako designéra nemohl vybrat nikoho lepšího než Giorgetta Giugiara s jeho studiem Ital Design. Ten, když u příležitosti odhalení vozu v roce 1980 dával rozhovor turínským novinám La Stampa, přirovnal Pandu k džínovým kalhotám. Stejně jako ony byl totiž nový Fiat jednoduchý a praktický. „Snažil jsem se auto přiblížit k vojenské technice, hlavně vrtulníkům. To jsou racionální a účelně postavené stroje,“ šokoval tehdy Giugiaro.

Panda opravdu nebyla žádným vzrušujícím vozem. Auto, které Fiat v hierarchii modelů postavil mezi miniaturní model 126 (známe ho i z Polska jako Maluch) a hatchback 127, měl jednoduché hranaté tvary, plastové obložení a ocelová kolečka. Z technického hlediska byl také velmi jednoduchý, což ale bylo zároveň jeho výhodou. Třeba zadní náprava byla tuhá a odpružená listovými pery. Při zahájení výroby byly k dostání dvě motorizace – dvouválec a čtyřválec, oba benzinové. První přišel z Fiatu 126, druhý ze 127. Ostatně, Panda byla celá postavena ze součástek dostupných z jiných modelů Fiatu, což značně zlevnilo produkci.

Fiat Panda (1980)
Fiat Panda s pohonem všech kol se rozhodně terénu nebál.

Fiat Panda 4x4 se poprvé objevil v roce 1983, debutoval na podzim v Paříži. Do vínku dostal silnější motor než nabízely verze s poháněnou přední nápravou. Konkrétně šlo o benzinový čtyřválec s objemem 965 ccm, který disponoval výkonem 48 koní. Motor pocházel z vozu Autobianchi A112. Panda se díky tomu stala prvním malým vozem s podélně uloženým motorem vybaveným pohonem všech kol na světě.

Fiat k výrobě čtyřkolky přizval průkopníka v tomto oborou. Rakouská firma Steyr-Puch vozu dodávala všechny podstatné součástky. Panda 4x4 používala její převodovku, spojku, startér, hnací hřídel a kompletní zadní nápravu včetně diferenciálu a brzd. Díly putovaly z Rakouska na Sicílii, kde se v pobřežním městečku Termini Imerse montovaly do předem připravených a posílených kastlí.

Ovládání systému pohonu všech kol bylo pro řidiče velmi pohodlné. Počítalo se logicky s tím, že bude na silnici používat jen přední hnanou nápravu, zadní náprava se proto připojovala pákou mezi sedadly a to jen v situacích, kdy se auto dostalo mimo asfalt. Pětistupňová manuální převodovka navíc byla nastavena tak, že jednička sloužila v terénu jako redukce. Na asfaltu se řidič rozjížděl rovnou na dvojku.

V roce 1986 přišel čas na facelift, který přinesl hlavně vylepšení pro modely s pohonem předních kol. Zbavily se totiž tuhé nápravy a dostaly také novou řadu čtyřválcových motorů FIRE. U Pandy 4x4 se rakouská náprava neměnila, protože by bylo nutné změnit celý systém pohonu všech kol. Nicméně nové jednotky se objevily i v ní. Dosahovaly výkonu 45 a 50 koní. Vzniklo také hned několik zajímavých speciálních verzí.

Fiat Panda (1980)
Kabina vozu působí útulně.

V roce 1987 se například objevil model v limitované sérii Panda 4x4 Sisley. Ten dostal metalízu, bílá kola a ostřikovače světlometů. Pěkným doplňkem byl takzvaný inklinometr. Mechanický přístroj na měření úhlu náklonu na bocích i vpředu a vzadu seděl na výsostné pozici na vrchu palubní desky a tvořil tak parádní dekoraci a praktický doplněk zároveň.

Panda 4x4 se vyráběla také v praktické variantě Van, kterou ocenili třeba italští vinaři. Nejhezčím vtělením jinak nevzhledného vozu byl ovšem model Panda Strip. Ten byl typickým zjevením plážového autíčka se stahovací plátěnou střechou, které mohlo jezdit bez dveří a se sklopeným čelním sklem. Samozřejmě zůstalo jen u konceptu.

První Fiat Panda vydržel ve výrobě až do roku 2003, to z něj s 23 lety v produkci dělá jedno z nejdéle sloužících malých evropských aut. Celkem se vyrobilo 4,5 milionu kusů a tak se na některé občas ještě na silnicích dá narazit. Verze 4x4 jsou vzácnější, ale byly také vždy v oblibě. A to tak, že před příchodem druhé moderní generace vzali zemědělci showroomy útokem. Spekulovalo se, že se čtyřkolka už v nové Pandě neobjeví. Po dvou letech sice přišla, ale už nikdy si nezískala tolik nadšených uživatelů. Ti totiž nedali dopustit na svůj starý vůz, který považovali za robustní a prakticky nezničitelný stroj.

Více fotografií Fiatu Panda najdete v přiložené galerii.