Když by se vás někdo zeptal, jakými auty se jezdí na gruzínské straně Velkého Kavkazu, nejspíše by vás jako první napadly Lada Niva, UAZ a další roky prověřené ruské stroje s pohonem 4x4. Chyba lávky. Místní se při dotazech na tyto automobily jen trpce usmějí. Ve skutečnosti je v okolí horského městečka Mestia, kde jsme se na Kavkaze deset dní zdržovali, potkáte podobně často, jako na naších silnicích třeba Lexus IS-F.  

Tento fakt má dost co do činění s politickou situací, do které bychom neradi zabředli, nicméně hlavní důvod je daleko jednodušší – ruské stroje jsou prostě zastaralé a místní obyvatelé, navzdory tomu, kde žijí, vyžadují určitý komfort. Stejně jako turisté, kteří do Mestie každoročně jezdí za přírodními krásami Velkého Kavkazu.

100KM CESTA MŮŽE TRVAT I 4 HODINY

My jsme sem vyrazili za prachovým sněhem a jízdou ve volném terénu, což je aktivita, pro kterou okolní hory snad vznikly. Říká se, že tahle část Kavkazu nabízí jednu z nejlepších sněhových kvalit v Evropě. Tedy pokud se přikloníte k tezi, že tahle část naší planety geograficky stále patří k Evropě. Ale to jsme poněkud odbočili.

Přestože Mestia má dokonce své vlastní letiště lokálního významu, odkud se lítá do Kutaisi, Tbilisi a dalších větších měst, drtivá většina turistů sem jezdí autem. Kdyby však v průvodci někdo zmínil, po jaké cestě pojedou, nejspíš by se rychle dívali po letenkách.

Delica je jednoduše boží auto. Škoda, že u nás v Evropě jde o téměř nesehnatelné auto. A když se vám povede nějaký kousek najít, majitel ho rozhodně levně nedá. Jedno z nejlepších aut, se kterým jsem se kdy setkal.

Do Mestie, která se nachází v nadmořské výšce přibližně 1500 m. n. m, vede podobně jako do Špindlerova Mlýna jediná cesta. Z hlediska ujetých kilometrů jde o něco málo přes 100 km, ovšem časově téměř o čtyři hodiny jízdy. Můžete jet autobusem, respektive velkým Sprinterem, co se tváří jako autobus, ovšem pokud je vás víc, vyplatí se zavolat lokálního řidiče, kterých je po celé Gruzii více než dost. Až jsme měli pocit, že s místní snad ani ničím jiným, než transportem osob neživí.

NEJČASTĚJŠÍM VOZEM JE MITSUBISHI DELICA

Tamější řidiči jezdí včas a jsou maximálně ochotní. V 80 procentech případů přijedou minivanem Mitsubishi Delica (zkratka z anglického DELIvery CAr) v provedení Chamonix, což je luxusní provedení u nás známého Mitsubishi Space Gear. Delica Chamonix je 8místný terénní minivan, jehož pohon je kompletně převzatý z Mitsubishi Pajero, a to včetně motoru. K tomu má světlou výšku o 10 cm vyšší, než standardní Space Gear. Na Kavkaze zkrátka ideál.

Podle Tomase si 3litrový V6 pod titěrnou kapotou vezme v průměru 15 litrů, což je při ceně 18-20 Kč z litr naturalu naprosto adekvátní spotřeba. Transport z letiště nás vyšel cca na 3 tisíce Kč, tedy přibližně 500 Kč na hlavu.

Stejně jako policie, také záchranka využívá Land Cruiserů řady 70.

3litrová Delica má boží zvuk. Motor s autem napřed zatřese, jako když pes vyleze z vody, ovšem pak už o něm téměř nevíte. Stejně jako o převodovce, která i po letech tvrdého zacházení řadila neuvěřitelně jemně. První převod je do tahu, takže máte pocit, že Delica je vlastně terénní supersport, další už tak slavné nejsou. Navíc při rychlostech nad 100 km/h se auto hodně naklání. Svou vinou sehrál také na naše standardy vyběhaný podvozek, ovšem na místní poměry byl naprosto v pořádku. Co na tom, že stabilizátory „hrály“ hlasitěji, než cimbálovka a tlumiče tam už byly jen pro parádu. Takové malichernosti na Kavkaze nikdo neřeší…

JEZDÍ SE PODLE PRÁVA VĚTŠÍHO

Tomasova Delica je import, stejně jako drtivá většina aut, na která na gruzínské straně Velkého Kavkazu narazíte. Modelový ročník 2002 koupil za 6 tisíc dolarů před 5 lety. Na tamější poměry jde o cenu hodně vysokou, nehledě na fakt, že přihlášení vyšlo na další 3000 GEL, což je přibližně 15 tisíc Kč. Ovšem jestli s myslíte, že proto své auto nějak šetřil, tak to ani náhodu. Když vezete šest lidí na kopec, přece nebudete dávat jejich vybavení na střechu, to je moc práce. A zrovna práce místním moc nevoní, rozhodně ne těm, kteří mají Delicu. Ti pouze řídí. Takže veškeré vybavení muselo dovnitř. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že se do relativně malého minivanu vejde tolik lidí a věcí.

Dopravní situace v Gruzii je dost tristní, místní jezdí způsobem, že přednost má ten větší. To na silnici do Mestie naštěstí neplatí, protože když se kolem sebe dobře rozhlédnete, tady není žádné auto dost velké. Navíc se zde musí jezdit opravdu opatrně a pomalu, neb neustále hrozí sesuv půdy a kamení. Není absolutně žádný problém v zatáčce potkat několikatunový balvan, který umí zastavit dopravu i na několik hodin.

.Z této fotky je dost patrné, kdo vyrábí auta do extrémích podmínke. Američané to nejsou.

Policie je všudypřítomná, ale jde spíše o hlídky, které zbytečnosti, jako je telefonování za jízdy, vážně neznepokojují. Jediné, na co si potrpí, jsou bezpečnostní pásy, které ve městě všichni používají, ale jakmile vyjedou mimo něj, zase se odpoutají. Důvod se nám vypátrat nepodařilo. Policie jezdí Land Cruisery řady 70, Hiluxy a novými Rangery.

Pokud chcete vědět, s jakými dalšími automobily jsme se na Kavkaze setkali, projděte si naší komentovanou galerii. Omluvte však zhoršenou kvalitou fotek, telefon přece jen není zrcadlovka.