Nástup automobilového věku mohl znamenat konec skvělých řemeslných prací firem, které vyráběly skvostné pohřební kočáry. Záhy se však ukázalo, že i na podvozku, který zahrnuje motor a další součástky, se dá vystavět nejen strohé, účelně vybavené vozidlo pro převoz rakví s nebožtíky, ale i reprezentativní automobil, který se může zapojit do pohřebního průvodu.

Není proto divu, že se zakázek na výrobu těchto vozů chopily karosárny, které měly z minulých desetileté bohaté zkušenosti s produkcí pohřebních kočárů. Například firmy Broží, Petera nebo Sodomka. Doslova zlatý věk v tomto směru znamenala třicátá léta minulého století, kdy se na velkých typech vozů vyráběných tuzemskými automobilkami Tatra, Škoda, Walter nebo Praga stavěly bohatě prosklené originálně tvarované nástavby s nápaditými ornamenty na čirých nebo i mléčně zabarvených skleněných výplních.

V obrovském kontrastu s nimi jsou pak vozidla v socialistické éře. Jednotlivým pohřebním ústavům ve vlastnictví komunálních služeb jednotlivých měst monopolní tuzemští výrobci nabízeli jen velmi účelově upravené automobily s karosérií kombi, dodávky nebo i nákladní automobily se skříňovou nástavbou. 

Škoda 1203 uměla jet krokem

Například Škoda 1201 byla vlastně jen černě nabarvená sanitní verze, stejné to bylo i se Škodou 1202. Ta ovšem dostala vypouklé plexisklo do pátých dveří. Jinak by se vzhledem k malému vnitřnímu prostoru po naložení rakve dveře nedaly zavřít.

Škoda 1203 se vyráběla v poměrně velkých sériích

Nejinak tomu bylo se Škodou 1203, se kterou se v době tuhého socialismu setkávali lidé prakticky při všech příležitostech. I tentokrát se při konstruování vyšlo ze sanitky, ovšem některé speciální úpravy byly přece jen učiněny. Původně se u prototypu počítalo i se sedačkou vedle rakve, ale tento nápad se pak do sériové výroby nedostal. Kabina pro dvoučlennou posádku byla však v "pohřebáku" oddělena hermetickou přepážkou, jejíž funkčnost se prý podle informací z knihy Taxi, popelářská a speciální vozidla autora Mariána Šumana -Hreblay, testovala i za pomoci dýmovnic a čpavku. 

Auto navíc do výbavy dostalo i redukční převodovku s "plazivkou". Díky tomu se bez problémů auto pohybovalo v pohřebním průvodu stálou rychlostí 2 kilometry v hodině.

Automobil se vyráběl v Automobilových závodech Vrchlabí, které byly součástí Automobilových závodů národní podnik (AZNP) Mladá Boleslav v letech 1970 - 1981 a produkce pokračovala i po převedení montáže "dvanáctsettrojek" do Trnavských automobilových závodů.

Ve Vrchlabí se jich ročně vyrábělo kolem stovky kusů. Nejvíce - 149 hned v prvním roce po zavedení do výroby.

Prodloužený favorit i felicia

Po pádu komunistického režimu se začaly do republiky dovážet zahraniční pohřební služby, ale objevila se i řada podnikatelů, kteří v tomto segmentu viděli příležitost. Například firma Jelínek-Laureta v Mladé Boleslavi vyvinula užitkový vůz, včetně pohřební a sanitní verze, na bázi Škody Felicia Combi s rozvorem prodlouženým o půl metru. Přibližně dvacítka automobilů pro převoz lidských tělesných ostatků pak vznikla přičiněním společnosti MLS, která nabízela pohřební nástavbu na prodloužené Škodě Favorit Pick-up.

Mezi nabízenými typy se objevil třeba i Ssang Yong Rodius

Brněnská firma ROS pak zase vyráběla zřejmě nejdelší verzi Volkswagenu Passatu. Speciální pohřební Passat Variant měřil 502,5 centimetru. Jednalo se však ve valné většině o jednorázové projekty, které neměly dlouhého trvání. Experimentovalo se i s dalšími, třeba i docela exotickými vozy. Existuje i pohřební verze vozu Ssang Yong Rodius, který je v různých anketách čast hodnocen jako nejošklivější vůz světa.

Jedním z nejvýznamějších producentů pohřebních vozidel v České republice je v současnosti firma Auto M+V z Velkého Meziříčí. Na rozdíl od dalších konkurentů v Česku, kteří se zabývají i jinými typy nástaveb, se specializuje výhradně na tento obor. "Vyrábíme ročně přes sto vozů, které směřují hlavně do západní Evropy. Obvykle na bázi vozů Mercedes-Benz, protože o ty je mezi pohřebními službami největší zájem," uvedl Vojtěch Večeřa z vedení společnosti.

Podle něho stojí takováto úprava v závislosti na typu vozu, kapacitě pro převoz rakví a výbavě od dvou set tisíc korun do přibližně půl milionu korun.