Za tři roky tomu bude už sto let od doby, kdy kopřivnická automobilka Tatra postavila své první závodní speciály. Jak typ T, tak typ U si je možno prohlédnout v Technickém muzeu v Kopřivnici. První z nich poháněl čtyřválec se zdvihovým objemem válců 3,5 litru a výkonem 55 koní. Druhý pak dosahoval na tehdejší dobu mimořádné rychlosti 140 kilometrů v hodině i díky řadovému šestiválci s objemem 5,3. Ten poskytoval maximální výkon až 73 koní.

Za jejich volant usedal slavný závodník Joef Veřmiřovský a při závodě Ecce Homo ve Šternberku skončil s prvním ze zmiňovaných aut druhý.

Slavná éra závodních Tater začala v polovině dvacátých let. Tehdy vzniklo šest závodních speciálů. V roce 1925 závodníci Fritz Hückel a Karl Sponer skončili ve své kategorii na závodu Targa Florio první a druhé místo. Šlo o vozy odvozené ze slavného typu Tatra 11. Konstruktéři pro ně připravili odlehčenou karosérii postavenou na zkráceném rozvoru. Sedačky se posunuly až před zadní nápravu a palivová nádrž byla nekrytá a umístěna zcela vzadu. Motor dostal tři ventily na válec, upravené časování ventilového rozvodu a vyšší kompresní poměr (5,4). Válce byly odlity ze speciální legované litiny s vyšší tepelnou odolností. Výkon se díky tomu navýšil na 20 kW (27 koní). Bohužel do současnosti se tyto vozy nedochovaly.

Další zajímavá éra v historii sportovních vozů z Kopřivnice začala až po skončení druhé světové války. Prakticky ve stejné době vznikly okruhový speciál i závodní vůz Tatraplan T 601 Monte Carlo. Byl odvozen od sériového vozu Tatraplan T 600. Na rozdíl od něho měl však na bocích pouze jeden pár dveří, upravenou záď na povrchu byly místo ocelových hliníkové plechy. I když se nakonec slavné rallye v Monackém knížectví nezúčastnil, název se nezměnil. V roce 1949 na Mezinárodní alpské soutěži obsadily tyto soutěžní Tatraplany první čtyři místa v absolutní klasifikaci.

T 602 A 607

S tímto vozem se Tatra snažila uspět také na okruzích, ale moc se to nedařilo. Jinou "kávou" byl příběh okruhového speciálu T 602 ze stejné doby. Dnes je veřejnosti znám spíše jako Tatraplan Sport. Údajně ho konstruktéři Julius Mackerle a Josef Svoboda stihli postavit za necelé tři měsíce. Do trubkového rámu (prohlédnout si ho můžete v naší fotogalerii) umístili čtyřválec z Tatraplanu a jeho výkon navýšili na 80 koní. Délka auta s hliníkovými panely na povrchu byla necelé čtyři metry a hmotnost 750 kilogramů.

Vůz se v roce 1949 zúčastnil například i Velké ceny v Brně, kde v konkurenci formulových speciálů Maserati, Talbot, Ferrari, či Simca obsadil Bruno Sojka deváté místo. Bohužel o dva roky později, při tréninku na Ecce Homo, Bruno Sojka právě v tomto voze havaroval a zahynul.

Pozoruhodným počinem byla rovněž Tatra T 607. Monopost byl postavený podle tehdejších technických předpisů pro Formuli 1. Ovšem v tomto seriálu nikdy nestartoval. Údajně byl původně určen pro testování nových typů osmiválcových motorů, ovšem nakonec se zúčastnil mnoha závodů. Statistici zjistili, že v letech 1950 a 1954 vyhrála T 607 30 z 35 závodů, do kterých odstartovala.

Neví se, ani kolik těchto monopostů vlastně vzniklo. Údajně až 7, ale ve skutečnosti jich zřejmě bylo méně.

Na konci padesátých let byl vývoj závodních vozů v Tatře omezen. Přesto několik zajímavých projektů ještě vzniklo. Na přelomu páté a šesté dekády minulého století šlo například o Tatru 605 - okruhový speciál určený pro výchovu mladých jezdců a půvabné monoposty Delfín pro formuli Junior.

V roce 1967 se ještě připomněly pro třídu B5 upravené limuzíny Tatra T2-603. Slavily úspěch v závodě Marathon de la Route, který trval neuvěřitelných 84 hodin.

Nakonec se už Tatra věnovala jen výrobě nákladních aut. Právě ty se v osmdesátých letech proslavily díky Karlu Lopraisovi na dakarské rallye. Tato kapitola svým způsobem trvá do dnešních časů.