"Nesmíš se s tím tak mazlit, pořádně to tam kopni," vybízí mě Tomáš k větší agresivitě při práci s pákou redukce. Sedím za volantem auta, které si už 10 let hýčká ve stodole své jihočeské chalupy a ujede s ním sotva pár desítek kilometrů ročně. Navíc je to pořádná vzácnost. Český off-road Avia A11 Trend vznikl na začátku devadesátých let jen v 250 kusech, z nichž řada skončila na vrakovištích nebo přestavěných na malotraktor. Tak se není čemu divit, že jsem trochu upejpavý.

Avia A11 Trend se poprvé představila na autosalonu v Brně v roce 1993. Tuzemská automobilka si od malého off-roadu slibovala, že s ním vyhraje armádní zakázku na nové vozy. Zastaralé ruské Gazíky už vojákům prostě nevyhovovala. Avia mohla navíc na armádu působit pozitivně i tím, že jde o auto domácí výroby. Vyhrát se jí ale nepodařilo.

Bytelný předchůdce dnešních SUV tak úplně českým výmyslem nebyl. Avia totiž na stavbu vozu koupila práva od francouzské společnosti Auverland, která stavěla vozy do terénu. "Když se podíváš na volant, najdeš na něm ještě jejich logo," křičí na mě Tomáš v kabině. Snaží se překonat hluk motoru a ozubených kol převodovky, který při čtyřicetikilometrové rychlosti proniká do interiéru tak silně, že by bylo záhodno pořídit si na provoz Otíkova sluchátka.

Tomášova Avia je poměrně specifickým kouskem. Zatímco na dobových propagačních fotografiích uvidíte nejčastěji jeepům podobný off-road, někdy i s odnímatelnou střechou, tohle je pravý opak. Vůz postavený hlavně na práci s laminátovou karoserií, která vypadá, jako by ji doma někdo odlil na koleni. Na krásu se ale u tohoto vozu nehledělo. Mnohem důležitější byla funkčnost.

Avia A11 Trend

"Tohle auto si původně objednaly Vodovody a kanalizace. To aby se mohly dostávat na špatně dostupná místa. Dostaly ho v roce 1994, podle sériového čísla, které najdeš v motorovém prostoru, jde o čtvrtý vyrobený kus v pořadí. Já jsem ho koupil přesně před deseti lety, když jsme s přítelkyní chtěli vyrazit do Turecka," vypráví mi Tomáš.

Auto bylo na internetu schované pod značkou Land Rover. A když se s ním Tomáš poprvé pořádně projel, zjistil, že vyrazit na několik tisíc kilometrů dlouhou cestu by byla zřejmě sebevražda. Dovolenou proto strávili v jiném voze a Avia skončila ve stodole. Za těch deset let s ní Tomáš ujel opravdu jen pár stovek kilometrů.

"Používám ji například na odvoz dřeva. Nebo s ní zajedu na nákup tady kousek do města. A nebo se jedu na chvíli jen tak projet. Na žádné větší vzdálenosti to ale není. Avia má specifickou přední nápravu zavěšenou na kulovém čepu. To je skvělý do terénu, ale na silnici se ve vyšších rychlostech umí nebezpečně rozhoupat. Jet 70 km/h je v podstatě o život," směje se šťastný majitel.

Mně je za volantem jasné, že je s Avií hodně legrace hlavně v terénů. Velké nájezdové úhly a k tomu slušná světlá výška - ale nic extra, prostě klasických 20 centimetrů. Do brodu by si ovšem Tomáš klidně troufl. Avia má v kovové podlaze díru, kudy voda snadno odteče. Špunt tu ani není.

Avia A11 Trend

Dívat se na budíky v palubní desce snad ani nemá cenu. Ukazateli stavu paliva lítá freneticky ručička ze strany na stranu. Kvůli vibracím jsou číslice tachometru rozmazané. Řízení je překvapivě snadné, řadí se poměrně hladce. Jen spojka klade velký odpor. Skončit s ní v pražské zácpě by asi nikdo nikdy nechtěl. Velmi zábavné je i samotné řízení. Vůle, kterou cítím ve volantu, je přímo obrovská. Můžu točit pár centimetrů na každou stranu a kola si toho ani nevšimnou. Pak se ale něco stane a Avia začne přece jen zatáčet.

Pohon všech kol je připojitelný. K tomu slouží druhá z dvojice pák na nízkém středovém tunýlku. Řadí se francouzskou pětistupňovou převodovkou. Ostatně, i motor má geny ze země galského kohouta. Nejprve se do aut montoval dieselový čtyřválec od Peugeotu bez přeplňování, některé kusy ale později dostaly agregát s turbem, což prozrazuje nevzhledný nasávací hrb na přední kapotě.

Avia A11 Trend je z celkového pohledu tragické auto. "Mám takový sen, jednou bych si chtěl založit sbírku nepovedených českých aut. Avii už mám, byla by tam třeba ještě Tatra Beta a našla by se i řada dalších," sní začínající sběratel. Má pravdu v tom, že někdy jsou auta ve své době neúspěšná, ale jakmile se stanou veterány nebo youngtimery, stanou se z nich zajímavé kusy, které silně odráží dobu svého vzniku. To se pak do nich člověk snadno zamiluje.

A přesně to se stalo Tomášovi. "O tom, že bych ji prodal, vůbec neuvažuju. Nepotřebuju, nechci, nemusím. Nemám s ní vlastně ani žádné starosti. Jen občas vyměním olej, připojím baterii a projedu ji, aby nestála. A mám z ní pořád radost, i když vím, že do Turecka nedojede."