Běžný český občan musel v dobách socialismu čekat v dlouhých frontách na zapsání do pořadníku před Mototechnou, aby pak nakonec dostal třeba Favorita v úplně jiné barvě, než si zarezervoval. Ti, kteří měli přístup k tazvaným odběrním poukazům na zboží prodávané v síti podniku zahraničního obchodu Tuzex, si mohli koupit skoro na počkání třeba Škodovku v exportním provedení nebo některé vozy dovážené z Francie, Itálie, Velké Británie i odjinud.

Na řadu z těchto modelů se můžete podívat do naší fotogalerie.

Bony získávali obvykle lidé, kteří pracovali v zahraničí a po návratu valuty směnili právě za bony. Buď přímo od nich, nebo od takzvaných veksláků si pak tuto podivnou měnu kupovali běžní občané. I když na poukazu bylo napsáno, že má hodnotu třeba 10 Kčs (exstovaly od 0,50 do 500 Kčs), u překupníků se za ně platilo obvykle pětkrát až šestkrát tolik.

Oficiálně stála v roce 1985 v Tuzexu třeba Škoda 120 přesně 13 350 Tuzexových korun (TK) Fiat Uno 21 950 TK a Ford Sierra 35 450 TK.

Západní vozy se sice čas od času dostaly i do běžných prodejen Mototechny, ale větší část byla obvykle vyčleněna pro Tuzex. V něm se poprvé v padesátých letech objevily Renault R4CV, Simca Aronde, Fiat 600, Ford Anglia nebo Hillman Minx. Dvě z těchto automobilek již neexistují. Hillman přestal existovat v roce 1976, Simca pak skončila ve strukturách Peugeotu o tři roky později. Přitom tato auta byla kvalitní a na tuzemských silnicích se objevily třeba i typy 1301 a 1501. Vlastně díky Simce, kterou v roce 1970 společně s dalšími evropskými automobilovými značkami převzal americký Chrysler, se i u nás dal koupit i automobil Chrysler 1800, který se vyráběl ve Francii. Vůz poháněný čtyřválcovou osmnáctistovkou poskytoval výkon 97 koní a v Mototechně měl v roce 1974 na tehdejší dobu velmi vysokou cenovku 99 000 Kčs. V Tuzexu pak byl k mání za necelých 25 000 "bonů".

Dlouhou dobu se čeští motoristé mohli setkávat na tuzemských silnicích s "tuzexovými" Renaulty a Fiaty. Dovoz Fiatů 600, 600D a 850 začal již v šedesátátých letech, v sedmdesátých pak pokračoval s typy 127, 128 a 131, případně 500. V osmdesátých byl hitem Fiat Uno a na jejich konci přišlo i Tipo.

Největší výběr byl z Renaultů

Z Francie se kromě zmíněných Simek přivážely zejména Renaulty. V sedmdesátých letech šlo o typy 5,6,12,15,16 a 20, v osmdesátých pak o 18,20, 21, 9 nebo 11. Dostaly se k nám i futuristická kupé Fuego. Peugeot začal s Československou socialistickou republikou až pár let před pádem komunistického režimu. Tehdy se jednalo o "dvě stě pětky" a "tři sta devítky".

I z Velké Británie na náš trh zamířila pěkná auta. Třeba Ford Cortina a pak Ford Sierra. Velkou popularitu si získaly švédské Saaby. Začalo to typem 96.

Neobvykle proběhla transakce podniku zahraničního obchodu Motokov s Japonskem. Šlo totiž o směnu traktorů Zetor za čtyři stovky osobních automobilů Toyota Carina. Jednu z nich údajně svého času vlastnil i poslední prezident socialistického Československa Gustáv Husák.

Podobná historie provází dovoz vozů Daewoo Racer, což byl vlastně v Koreji v licenci vyráběný Opel Kadett.

Protože stát potřeboval získat valuty prakticky jakýmkoli způsobem, tak Tuzex prodával určitou dobu také dovezené ojeté západní automobily. "Zajímavostí je, prodej těchto "extrovek" podléhal zcela jinému režimu než běžná tuzexová koupě. U ní byl zákazník nucen předložit doklad o řádném nabytí valut, ale v prodejně ojetin v pražské Řeznické ulici stačilo přijít s balíkem tuzexových bonů či valut a nikdo se neptal, kde nim zájemce přišel," uvádí na informačním panelu v expozici Retroautomuzea ve Strnadicích publicista Pavel Kopáček. Tímto způsobem se pak na našich silnicích ocitly třeba i vozy značek Mercedes-Benz, BMW nebo amerických značek.

Později zase začal Tuzex nabízet zájemcům zprostředkování dovozu prakticky jakéhokoli vozu z kapitalistické ciziny.