Na hrany nedá dopustit: První Jimny ale vůbec nebylo dílem konstruktérů Suzuki

Druhá generace navíc měla i jiná jména: Samurai, případně Suzuki Gypsy, Drover, Caribian, Katana nebo Potohar

25.11.2018 Jan Markovič
Suzuki Jimny
Zdroj: Suzuki a archiv

Na konci šedesátých let se nejrůznější automobilky pokoušely postavit dostupné auto do terénu. Množství asfaltu na cestách totiž ještě zdaleka nebylo tak velké jako dnes, zejména pak v Asii. Proto dost aut pochází právě od tamních automobilek. Dnes už neznámý výrobce Hope Motor Company v roce 1967 poslal na trh své pojetí off-roadu. Model HopeStar ON 360 byl jednoduchým strojem s dvoutaktním motorem od Mitsubishi, který měl sotva 21 koní. Právě spolupráce s touto automobilkou na něm ale byla nejzajímavější, protože pohon všech kol dostal z modelu Mitsubishi Jeep.

Dvoumístné auto bez dveří i střechy se ale příliš neujalo. Zdroje se liší, ale podle všeho Hope Motor Company prodala jen pár kusů, nejčastěji se hovoří o pouhých patnácti. Úspěch se tedy nedostavil a firma chtěla, aby si Mitsubishi auto, které bylo složeno převážně z jeho součástek, vzalo pod svá křídla. Velká automobilka s diamanty ve znaku ale odmítla. O patent na terénní autíčko se tak mohl přihlásit někdo jiný. Byla to automobilka Suzuki.

Tak mohlo v roce 1970 vzniknout první Suzuki Jimny s řadovým označením LJ10. Firma ovšem auto předělala k obrazu svému. Upravila design vozu a nasadila mu alespoň plachtovou střechu a dveře. Původní motor Mitsubishi vystřídala nová pohonná jednotka, šlo o vzduchem chlazený dvoutaktní dvouválec o objemu jen 359 ccm, který produkoval o pár koní navíc, konkrétně 25.

Suzuki Jimny

Japonci měli vždy smysl pro malá auta (takzvaná kei cars) a Jimny do této filosofie zapadalo. Proto bylo pro automobilku podstatné, aby zachovala jeho kompaktní rozměry. Autíčko se tak vešlo s délkou do tří metrů. Vůz na 16“ kolech vážil necelých šest metráků a mohl uhánět rychlostí až 75 km/h. Bylo zaděláno na úspěch i proto, že Suzuki mělo rozhodně větší jméno než Hope Motor Company. Jedna věc ale byla poměrně zvláštní – auto si vezlo rezervu s sebou v kabině za zády předních cestujících. Vzadu se pak našlo místo pro ještě dvě malé sedačky.

Stačily dva roky a Suzuki se rozhodlo poslat Jimny do světa. V roce 1972 se tak na silnice dostal i model s volantem na levé straně a tudíž mohl do exportu. Motor prošel další zlepšovací kůrou, tentokrát měl už sílu 28 koní a auto zvládlo jet 80 km/h. Přes exportní společnost se začalo dovážet i do USA.

V následující evoluci označené jako SJ10 přišel pod kapotu tříválcový motor, tentokrát s objemem 539 ccm, který se kromě Jimny objevil například ještě v modelu Hatch 550 (městský hatchback) a Carry, což byla zase kei dodávka. Další nárůst hmotnosti na 635 kg přišel ruku v ruce i s lepší jízdní stabilitou a mohly začít vznikat i další upravené verze. Například do Austrálie se Jimny importovalo jako malá dodávka pod označení LJ50V.

Suzuki Jimny

V roce 1977 konečně auto dostalo k ruce také větší čtyřválcový motor. Ten byl stejně jako jeho předchůdci řadový, ale šlo konečně o čtyřtakt. Posledními úpravami pak Jimny prošlo v témže roce, kdy starý model zůstal dostupný pro Japonsko a okolí a Suzuki začalo do Německa dovážet jeho vylepšenou verzi SJ20, které se přezdívalo Elliott.

První generace Suzuki Jimny se vyráběla mezi lety 1970 až 1981. Po 11 letech tak přišel čas na novou, kterou už dobře známe i z našich silnic, jen pod jiným názvem. Jimny se totiž mezi lety 1981 až 1998 prodávalo na některých trzích pod označením Samurai a to včetně toho českého. Nebylo to ale jeho jediné jméno. Druhá generace byla známá i jako Suzuki Gypsy, Drover, Caribian, Katana nebo Potohar. Vyrábělo se i pod licencí jako Santana Samurai. Autíčko se vrátilo ke svému originálnímu názvu až ve třetí generaci, která jezdila až do letošního roku, tedy rovných 20 let. Nyní ustupuje z cesty čtvrté generaci, která je neméně hranatá a také se chlubí zajímavými schopnostmi v terénu. Některé nápady zkrátka nestárnou.

25.11.2018 Jan Markovič
DRŽTE S NÁMI TEMPO PŘIHLASTE SE ×