Z dnešní nastupující éry elektromobilů by byl Ferdinand Porsche nepochybně nadšený. Jeho samotného, přestože byl synem majitele úspěšné klempířské dílny ve Vratislavicích u Liberce a podle mínění otce měl tuto živnost převzít, elektřina fascinovala. Jedním z jeho prvních vynálezů údajně bylo nasvícení vlastních bruslí malými žárovičkami.

Jeho život i dílo si můžete připomenout při prohlížení naší komentované fotogalerie.

Kurzy elektrotechniky navštěvoval už v Liberci a ve svých osmnácti letech odešel do učení do Spojených elektrických podniků ve Vídni. Brzy získal nabídku od bývalé továrny na výrobu kočárů Lohner a  pro ni mladý Ferdinand vyvinul svůj unikátní pohon všech kol s elektromotory zabudovanými v kolech automobilu.

Jeho automobil Lohner-Porsche Semper Vivus slavil úspěch na Světové výstavě v Paříži. Jednalo se fakticky o první hybridní vůz, jelikož  kombinoval elektromotory a akumulátory se spalovacím motorem. Ten sloužil jako generátor. Právě s tímto vozem později přivezl z Vídně do Vratislavic svou budoucí manželku, aby ji představil rodičům.

Bohužel i Porsche musel na počátku 20. století uznat, že elektromobily nejsou zejména kvůli bateriím tou správnou technologií pro individuální mobilitu. A tak se postupně začal naplno věnovat konstruování vozů se spalovacími motory. Nejprve působil v automobilce Austro-Daimler, což byla dceřiná firma německého Daimleru - výrobce vozů značky Mercedes-Benz. Zde zkonstruoval i několik závodních automobilů, například model Sascha pro svého přítele hraběte Alexandra Kolowrata.

Málo se ví, že ne vždy a všude uspěl. Jednou z jeho proher bylo působení v roli šéfkonstruktéra u automobilky Daimler ve Stuttgartu., Zkonstruoval sice pro ni její první osmiválcový automobil, ale měl zastaralou koncepci a u zákazníků propadl. Porsche se tak musel poroučet.

Nabídky ze Škody i od GM

Po krátkém působení ve firmě Steyr a odmítnutí několika nabídek (například i od Škody Plzeň a od General Motors) si založil vlastní konstrukční kancelář. Jednou z prvních zakázek byla od firmy Wanderer na zkonstruování lidového vozu. Z původních myšlenek a po složitém vývoji se nakonec vyvinul základ pro budoucí Volkswagen Brouk. Také pracoval na závodních vozech pro koncern Auto-Union. Tyto "stříbrné šípy" se nesmazatelně zapsaly do dějin světového motorsportu.

Zásadním způsobem se Ferdinandu Porschemu mohl změnit život v roce 1932. Tehdy totiž dostal od samotného Stalina nabídku na pozici Šéfkonstruktér všech svazových vozidel. Technické možnosti i plány tehdejších komunistických mocipánů ho údajně velmi zaujaly. Nakonec se ale rozhodl lukrativní nabídku nepřijmout. V té době mu bylo už 57 let a cítil se přiliš starý na život v novém prostředí. Navíc mu vadilo, že by se zřejmě nedokázal naučit rusky.  „Pokoušel jsem se mluvit s dělníky ve slévárně, ale nerozuměl jsem jim. Pokud nemůžu mluvit s dělníky, nemůžu pracovat,“ znělo jeho zdůvodnění.

Hned další rok, v květnu 1933, se seznámil s dalším krutovládcem Adolfem Hitlerem. Na řadu dalších let ho pak zaměstnaly projekty pro německý stát. Nejznámější z nich byl pochopitelně projekt lidového vozu KDF, později ve válečných letech konstruoval třeba tanky. Mimo jiných i pravděpodobně vůbec největší tank historie s označením Maus (myš). Kupodivu nebyl malý a mrštný, ale obrovský. Na délku měl přes deset metrů a výška činila 3,6 metru. Hmotnost činila plných 180 tun. 

Do boje však nikdy nebyl nasazen. Už proto, že ani po zabudování nejsilnějších motorů, jaké byly v té době k dispozici, nedokázal vyvinout větší rychlost než 13 kilometrů v hodině.