Stefani nastoupil na místo šéfdesignéra škodovky minulý rok po odchodu Jozefa Kabaně k BMW. Třiapadesátiletý návrhář je absolventem studia designu v Braunschweigu a v kalifornské Pasadeně. Vedle toho pracoval tři roky v Design Center Europe ve španělském Sitgesu.

V roce 2002 nastoupil k Volkswagenu, kde naposledy působil jako vedoucí designu exteriéru značky Volkswagen. Jeho rukopis nese celá řada sériových vozů značky Volkswagen uplynulých deseti let a mnoho automobilových konceptů. Rozhodující měrou se podílel například na vývoji modelů up!, Polo, Jetta, Tiguan, současné generace modelu Golf a elektrických konceptů rodiny I.D.

Co vám na tváři vykouzlí úsměv?

Náčrtky Olivera Stefani.

Rád sleduji reakce lidí, když náš design vidí poprvé. Usmějí-li se, usměji se i já. Mít příležitost udělat někomu radost je skvělý pocit. Celý proces tvorby designu auta trvá přibližně tři roky. Fáze návrhu samotného designu probíhá asi tak devět měsíců, stejně dlouho jako od početí do narození dítěte. A přesně tak my vnímáme navrhování aut: je to naše dítě a pečujeme o něj. Vložíte do toho celé srdce a určitou část života – spoustu představ, vítězství, ale také proher. Když je najednou auto venku a vidíte ho poprvé na silnici, když vidíte zákazníka, jemuž se líbí a který je na něj hrdý, to je pravá podstata naší práce.

A jak snášíte kritiku?

V designu nemáte nikdy jednu správnou odpověď. Černá může být stejně tak dobrá jako bílá. Když se to některým lidem líbí a jiným ne, udělali jste to dobře. Jakákoli odezva je lepší než nezájem. Ale do každého auta samozřejmě vkládáte trochu své duše a reakce ostatních vyvolávají city. Pokud si někdo na podobu auta stěžuje, stěžuje si tak trochu i na mne. Někdy to zabolí, ale k téhle práci to patří. Snažíme se vyvolávat emoce, nechceme být průměrní.

Jak víte, co se lidem bude líbit? Co vás inspiruje?

Všechno. Vše, co mě zaujme. Zajímal jsem se o letadla, jsou to štíhlé, a přitom mohutné pohyblivé objekty. Lodě jsou zajímavé také, ale stejně tak architektura, móda, filmy nebo elektronika. Kdykoli jsem na cestách, snažím se najít chvilku, abych si jen poseděl v kavárně a pozoroval provoz, lidi, atmosféru. Svět je plný zázraků a překvapení. Designéři musí umět pochopit trendy včas a předvídat, kam se budou ubírat. Nemáme samozřejmě křišťálovou kouli, ale jen takové lechtání v břiše, intuici, která je velmi důležitá. Někdy je těžké o něčem ostatní přesvědčovat, protože nemáme žádné důkazy. Nemůžeme prokázat, že tohle je správný směr, je to prostě jen pocit. Není to snadné, ale já to mám rád.

Chtěl jste být designér odjakživa?

Náčrtky Olivera Stefani.

Vždycky jsem si kreslil, už odmalička. Tehdy jsem ale neskicoval auta, ale komiksy. Snil jsem o tom, že se dostanu do ateliérů Disney a budu pracovat na filmech, jako byly Peter Pan a Sněhurka a sedm trpaslíků. Je v nich tolik kreativity a současně i umělecké nároky jsou na velmi vysoké úrovni. Dodnes mne to fascinuje a sbírám obrazové scénáře Disney filmů. Později, když jsem dokončil školu, rozhodl jsem se, že budu novinářem. Myslel jsem si, že by mi ta umělecká kariéra nejspíše nevyšla. Ale pak mě můj spolubydlící, který byl asistentem na výtvarné škole, pozval na výstavu. Byla tam jedna místnost plná kreseb aut od lidí, kteří právě tehdy byli na stáži u Volkswagenu. A ve chvíli, kdy jsem ty obrázky spatřil, řekl jsem si, že tohle je přesně to, co chci dělat. Byl to blesk z čistého nebe a já toho rozhodnutí nikdy nelitoval. Nějak si to našlo mě, a ne opačně.