V popisku u exponátu Tatra V 570 v Technickém muzeu v Kopřivnici stojí, že se jedná o prototyp lidového vozu. Je sice možné, že se určitou dobu uvažovalo, že by se tento vůz s koncepcí "vše vzadu" stal nástupcem malé levné Tatry 12, ale spíše šlo jen o "cvičení". Dosvědčuje to také písmeno V na začátku označení. Jde totiž o počáteční písmeno německého slova Versuch, což v překladu znamená pokus či experiment.

Na to, jak vůz vypadá, se můžete podívat do naší fotogalerie.

již na počátku třicátých let totiž geniální konstruktér Hans Ledwinka začal pracovat na nové generaci cestovních automobilů, se kterými by šlo dobře brázdit připravované dálniční komunikace.

Od začátku prosazoval karosérii s proudnicovým tvarem, v jejíž zadní části by se nacházel velkoobjemový motor chlazený vzduchem. Zmínění Erichové - Ledwinka a Überlacker, kteří do kopřivnické automobilky nastoupili právě v té době, nejprve v roce 1931 postavili dva prototypy vozu V 570. Za základ posloužily dva exempláře nově chystaného roadsteru Tatra 57. Pohon ovšem zásadně přepracovali. Motor už tedy nebyl vpředu, nýbrž vzadu, kde byl připojený k obrácené rozvodovce s diferenciálem. Tento vůz měl ještě páteřovou rouru s výkyvnými polonápravami.

Podstatnější roli pro budoucnost Tatry a vlastně také německé automobilky Volkswagen však sehrál třetí prototyp tohoto pokusného automobilu. Označení bylo logické - V 570/3.

Auto už neobsahovalo typickou tatrováckou centrální nosnou rouru, ale jeho základem se stala vyztužená podlahová plošina. Vpředu k ní byl připojený nosník přední nápravy a vzadu vzájemně propojený pohonný agregát se zadní nápravou. Vlastní proudnicová karosérie byla vyrobena z dřevěných profilů a potažená ocelovými plechy. Vůz byl čtyřmístný a na délku měřil 3800 milimetrů. Široký pak byl 1400 a vysoký 1440 milimetrů. Rozvor činil 2320 milimetrů.

Předmět soudní žaloby

Pohon zajišťoval dvouválcový motor s protilehlými písty. Zdvihový objem jeho válců dosahoval 854 cm3 a nejvyššího výkonu 18 koňských sil dosahoval při 3500 otáčkách. Byl schopen vyvinout maximální rychlost necelých 80 kilometrů v hodině a během jízdy na vzdálenost sto kilomerů spotřeboval 7-8 litrů benzinu. Po ukončení zkoušek ho Tatra jako nepotřebný kus prodala soukromníkovi. Ten ho využíval tři desítky let. Během této doby na karosérii domontoval například nárazníky a také blinkry. Rovněž modrá barva není původní. Nyní už je vůz zpět v Kopřivnici, kde vznikl.

Podle názoru Tatry se právě tímto vozem v "nepovolené" míře inspiroval Ferdinand Porsche, když konstruoval svůj lidový německý vůz KdF, z něhož se po válce stal světoznámý Volkswagen Brouk. Už ve třicátých letech proto podali právníci společnosti Ringhoffer, jehož byla Tatra součástí, žalobu k mezinárodnímu soudu o náhradu škody. Po okupaci byla žaloba stažena, ale opětně se dostala do hry po druhé světové válce. Nakonec společnost Volkswagen zaplatila odškodné ve výši 3 miliony marek, což pro ni tehdy byla opravdu citelná finanční újma.

Experimentální vůz Tatra V 570 "šéfa" Ledwinku evidentně nezklamal. Hned v roce 1933 se totiž začal plně věnovat konstruování Tatry 77 a jejích dalších aerodynamických následovníků.