Od roku 1901 se mladoboleslavská značka Laurin&Klement, z níž se vyvinula současná Škoda Auto, zúčastňovala motocyklových závodů prakticky po celé Evropě. V roce 1908 pak začala vítězit také se svými automobily.

Za jeden z prvních závodních speciálů se dá pokládat automobil FCR, který vyvinul Otto Hieronimus, a kterému se přezdívalo Strašidelná rakev. Poháněl ho čtyřválec s objemem 5,6 litrů a výkon činil rovných sto koňských sil. Vysoký, úzký a na svoji dobu velmi výkonný automobil si přezdívku rakev skutečně zasloužil. Přesto měl úspěchy. Hned při prvním startu v roce 1909 při závodu do vrchu Semmering, který byl dlouhý deset kilometrů, Hieronimus zvítězil. Další vítězství následovala v rychlém sledu.

Jak vůz vypadal a co následovalo po něm, můžete zjistit při prohlížení naší komentované fotogalerie.

První světová válka a další desetiletí znamenalo pro automobilku, ze které se mezitím již stala součást Škody Plzeň, obtížné období. Ve dvacátých letech již navíc nebylo možné získat sportovní úspěch s automobily, které byly v zásadě sériovými exempláři. Nastala doba speciálů.

Začátkem třicátých let navíc přišla hospodářská krize, která opět donutila producenty automobilů šetřit. Jedním z prvních počinů mladoboleslavské firmy v oblasti automobilového sportu se tak stal až v roce 1935 vůz Škoda Rapid Six. Pro závod 1000 mil československých vyrobili čtyři kusy. Auto dostalo řadový šestiválec s objemem 1 961 cm3 a výkonem 50 koní. Oproti sériové variantě to bylo o třináct koní více. Jeden z vozů skončil tehdy ve zmíněném prestižním klání na pátém místě.

V lednu 1936 pak Škoda vyslala na trať závodu Rallye Monte Carlo závodníka Zdeňka Pohla s roadsterem Škoda Popular Sport. Vůz měl jiný motor - s objemem 1,4 litru a jistých úprav doznal také podvozek. Ve své třídě skončil Popular druhý, v celkové klasifikaci získal 20. pozici. Na počest tohoto úspěchu pak vznikl nápad na vytvoření limitované edice nádherných vozů Škoda Popular Sport Monte Carlo.

Desetiletí s motory vzadu

Po druhé světové válce se automobilka Škoda nejprve začala angažovat ve světě okruhových závodů, sem tam ale nasadila vozy i do automobilových soutěží.

Takových závodů se ale až do poloviny padesátých let mnoho nekonalo. Postupně se ovšem začaly organizovat dálkové závody. Na nich startovaly obyčejně víceméně sériové modely. Například v roce 1958, kdy Škodovky opět startovaly na Rallye Monte Carlo, měly kromě přídavných světlometů vlastně jen upravený výfuk.

Teprve v šeddesátých letech se rallye dostaly opět do popředí. To byla éra vozů Octavia Super. Přestože českoslovenští jezdci se v roce 1961 nezúčastnili tradiční Rallye Monte Carlo, vůz Škoda s finskou posádkou Keinänen, Eklund, dojel do cíle vítězně ve třídě 1300 cm3 a v absolutním pořadí byl šestý.

Od roku 1964 nastala éra Škodovek s motorem vzadu. Prvním úspěchem soutěžní verze modelu 1000 MB se v roce 1965 stalo páté místo v Rallye Vltava. Tento závod byl součástí seriálu Mistrovství Evropy a trať měřila 2240 kilometrů.

Dalším zástupcem "zakokolek" byla od roku 1970 Škoda 110 L ve verzi pro skupinu A2. Pro tovární jezdce byl připraven speciál Škoda 100 Rallye. Litrový motor dodával výkon až 90 koňských sil. Z nuly na stovku sprintoval za 12,5 sekundy.

Poměrně málo se ví, že před začátkem éry slavné Škody 130 RS vznikly v roce 1974 speciály Škoda 180 RS a 200RS. Byla to reakce na v Československu tehdy stále vítězícího Vladimíra Hubáčka s vozem Renault Alpine. To už přišla doba slavného norského jezdce Johna Hauglanda, který pro značku Škoda udělal opravdu mnoho a docílil řady husarských kousků. Například v britské RAC Rallye zvítězil v roce 1974 ve třídě do 1300 cm3, totéž stále ještě s vozem 110 L dokázal zopakovat o rok později.

Také z Fabie 4 vznikne rallyový speciál

Škoda 130 RS, která přišla v roce 1976, byla nejen krásná, ale i velmi rychlá. Motor se podařilo vyladit na výkon 112 koní. V roce 1977 vyhrála "stotřicítka" svoji třídu na Rallye Monte Carlo a celkově skončila dvanáctý. Haugland pak pravidelně vítězil ve třídě 1300 cm3 téměř všude, kde se postavil na start.

Do první desítky v soutěži Mistrovství světa se Škoda 130 RS s posádkou Zapadlo-Motal prosadila v roce 1978 na Rally Acropolis. Bylo z toho deváté místo, které ještě o jednu příčku vylepšil Václav Blahna o rok později.

Novou éru Škody Motorsport zahájil model Favorit v soutěžní verzi v roce 1988. Motor už poskytoval bezmála 120 koňských sil, z nuly na stovku byl schopen dosáhnout času osm sekund. 

Po Favoritu přišla Felicia Kit Car a pak už přišla éra působení továrního týmu Škoda ve WRC. První zkušební starty se odehrály v roce 1999. Jezdcem byl nakonec vybrát zkušený Němec Armin Schwarz, který se pak za důvěru odvděčil ziskem třetího místa v Rallye Safari. Škoda Fabia WRC, která začala závodit v roce 2003 a skončila v roce 2009. Její éra příliš úspěšná nebyla.

O to více vítězství ale nasbíraly nové speciály Fabia - nejprve S2000 a později R5. Ta se letos přejmenovala na Rally2. V dohledné době dostane tento vůz nástupce, jak uvedl v rozhovoru pro list Škodovácký odborář nový šéf značky Thomas Schäfer. Doslova řekl následující: "Motorsport je nedílnou součástí DNA naší značky a hraje velkou roli při její emocionalizaci. Škoda Fabia Rally2 je naprostý bestseller ve své kategorii a s více než 360 vozy prodanými zákazníkům jsme na sebe vzali závazek nejen vůči našim fanouškům, ale i vůči našim zákazníkům. I Motorsport se mění, a jakožto podnik, který se jasně hlásí k pařížským klimatickým cílům, se samozřejmě zabýváme tématem elektrifikace. V rámci pravidel FIA ale zatím kategorie elektrických soutěžních vozů neexistuje. Proto se tu nacházíme ještě ve fázi průzkumu," uzavřel.