Kliknutím zvětšíte
Zatím není jasné, zda k existujícím zhruba padesáti ještě někdy přibudou další exempláře unikátního minivozu určeného pro přepravu lidí upoutaných na invalidní vozík. Společnost ZLKL Loštice, která vozidlo Elbee dlouhá léta vyvíjela a doufala v zahájení sériové výroby, se nakonec vloni rozhodla projekt nabídnout novému investorovi. "Nějaká jednání vedeme, ale ke konkrétnímu výsledku jsme zatím nedospěli," uvedl pro Deník a Automix.cz spolumajitel frimy Ladislav Brázdil mladší. Nabídková cena činí aktuálně 1,1 miliónu eur, tedy přibližně 28,5 milionu korun.
Pouze dva a půl metru dlouhé vozidlo Elbee je svého druhu unikátní. Zatímco různé invalidní motorové vozíky nemají střechu a obvykle je s nimi možno jezdit rychlostmi jen do 45 kilometrů v hodině, Elbee má konstrukční rychlost 80 kilometrů v hodině a je homologováno jako takzvaná "těžká čtyřkolka" rovněž pro jízdu pro rychlostních komunikacích. Kromě spalovacího motoru ze skútru Piaggio se zdvihovým objemem 300 cm3 a výkonem 12,5 kW může vozidlo pohánět také elektromotor s výkonem 15 kW využívající energii z baterií o kapacitě 19,9 kWh. To postačuje na dojezd přes dvě stovky kilometrů.
Velmi zajímavé je také řešení vjezdu pro lidi na vozíku. Ti se totiž dostávají dovniř skrze výklopnou příď po speciální nájezdové rampě, která je součástí konstrukce vozu. Pro ty, kteří mají těžší postižení a vlastními silami by se dovnitř nedostali, se nabízí i takzvaný "Lunochod", což je plošina, se kterou se vozík vtáhne do interiéru. Po otevření vozu již vyjíždějí rovnou na chodník. Elbee je dvoumístné, takže za řidičem sedícím na invalidním vozíku je místo ještě pro dalšího spolujezdce.
Nadčasové líbivé tvary vozidla jsou dílem designéra Pavla Huška. "Bohužel ale navržená koncepce s otevíratelnou přídí nebyla zvolena příliš šťastně," říká konstruktér Jiří Drvota, který je autorem finálního technického řešení a ještě do loňského roku pracoval na mnohých vylepšeních. "Třeba jsme připravili novou palubní desku a systém ovládání vozu," vysvětluje. Původně se totiž praktické veškeré ovládací prvky vozidla vyskytovaly pouze na pravé straně, což nemuselo vyhovovat každému. Nyní je tedy k dispozici i takzvaná levostranná verze.
Projekt podle Drvoty od samého počátku provázely nesnáze. Například byl problém s dodržením maximální přípustné hmotnosti pro tuto kategorii vozidel, což je 440 kilogramů, uchycením palubní desky, přístupem k motoru, řešením výfuku a občas i s organizací a kvalitou výroby.
"Svízel spočívá právě v tom, že kromě motoru, světlometů a pár dalších prvků se prakticky všechny díly na vozidlo musely speciálně vyrobit, případně upravit, což je samozřejmě nákladné. Vyplatilo by se to až při výrobě větších sérií vozidel," tvrdí Drvota.
Podle něho by bylo vhodné změnit koncepci takového typu vozidla, tedy montovat motor dopředu a do interiéru najíždět na vozíku buď zadními nebo bočními dveřmi. "Snadno by pak mohla připravit také verze s pevnou sedačkou a mohlo by se to prodávat také jako takzvané auto pro patnáctileté," dodává konstruktér.
