Největší nákladní automobil, jaký se v dobách socialismu v Československu vyráběl. To je Tatra 813. Ve výrobním programu slavné automobilky Tatra  nahradila typ 141, což byla odvozená verze slavné sto jedenáctky vyvinuté již v dobách druhé světové války.

Na různé verze Tatry 813 se můžete podívat do naší fotogalerie.

Vývojové práce tohoto vozu, který si žádala hlavně armáda, byly zahájeny již na sklonku padesátých let. V roce 1961 začaly zkoušky funkčního vzorku podvozku. Dochovaly se fotografie monstra projíždějícího těžkým terénem. Řidiče před nepříznivými povětrnostními podmínkami chránil pouze motocyklový štít z plexiskla. Pak ale nastala odmlka a intenzivnější příprava vozu pro sériovou výrobu byla obnovena až po třech letech. Již tehdy dostal vůz přídavné označení Kolos, které si bezesporu zasloužil.

Jako základní typ byla určena Tatra 813 8x8. Aby zvládla utáhnout přívěs s naloženým tankem, museli pro ni v Tatře vyvinout nový dvanáctiválcový motor. Dostal označení Tatra 930 a jeho zdvihový objem byl téměř osmnáct litrů. Pochopitelně se jednalo o vznětový agregát chlazený vzduchem. Nejprve měl výkon 250, později až 270 koňských sil. Točivý moment se bližil hranici 1000 Nm.

I když se motor prezentoval jako novinka, ve skutečnosti se jednalo o upravenou pohonnou jednotku využívanou v Tatrách 138 a 148. Jen se k jejím osmi válcům přidaly další čtyři.

Motor byl spojený s hlavní pětistupňovou převodovkou, ke které byla přiřazena ještě přídavná dvoustupňová převodovka. Celkem tak řidič mohl využívat dvacet rychlostí pro jízdu vpřed a čtyři pro couvání.

Palivo do motoru proudilo ze dvou nádrží. Do každé z nich bylo možné natankovat 230 litrů. Spotřeba ale nebyla malá. V závislosti na podmínkách provozu a hmotnosti přepravovaného nákladu se pohybovala od 60 do 120 litrů na sto kilometrů.

V terénu nezastavitelná…

Terénní schopnosti díky použití tradiční "tatrovácké" koncepce s centrální nosnou rourou a výkyvnými polonápravami byly skutečně obdivuhodné. Světlá výška činila 380 milimetrů, nájezdové úhly vpředu a vzadu 35 a 37 stupňů. Tatru 813 nezastavila ani šedesát centimetrů vysoká kolmá překážka, půldruhého metru široký příkop nebo boční svah se sklonem 30 stunů. Točivý moment se dělil v poměru 50:50 mezi přední a zadní dvojici náprav. Na každé ze čtyř náprav byl jeden diferenciál a další tři pak mezi nimi. Obě přední nápravy měla Tatra 813 řiditelné.

Pneumatiky bylo možné dohušťovat za jízdy.  Nějaký ten průstřel z pěchotní zbraně tedy příliš nevadil. Podle charakteru materiálu pod koly se počítalo s tlakem v rozmezí 0,8 až rovné čtyři Bary. Auto nemělo problém ani v situaci, kdy by třeba při výbuchu miny přišlo o celé kolo. Prostě se příslušná polonáprava zdvihla a mohlo se pokračovat v jízdě cestou necestou.

Konstruktéři vyvinuli sedmimístnou kabinu. To proto, aby se uvnitř mohla přepravovat rovněž posádka tanku nebo jiného obrněného vozidla převáženého na podvalníku. Vojáci měli ve svých autoparcích rovněž Tatry 813 ve verzích nosič raketometů, nosič mostních souprav či pontonů, verze s radlicí i jiné.

Pohotovostní hmotnost samotného tahače, který měřil na délku 880 centimetrů a na šířku 250, činila 14 tun, celková pak 22. Ložná plocha této vojenské verze měla rozměry 5000 x 2 290 milimetrů.

Kromě vojenské varianty vznikaly pak také Tatry 813 určené pro využívání v civilním sektoru. Například sklápěče s pohonem 8x8 nebo 6x6, ale také tahač návěsů 4x4. Neměly už ale centrální dohušťování kol a rovněž si musely vystačit pouze s jedinou přídavnou redukční převodovkou.  Unikátem byl letišní speciál, který mohl tahat letadla s hmotností až tři stovky tun. Dlouhá léta ho využívali na letišti v pražské Ruzyni.

Celkem se v letech 1967 až 1982 vyrobilo téměř 12 000 Tater 813. Nástupcem se stala Tatra 815.

Na dochované exempláře Tater 813 se můžete zajet podívat do řady tuzemských muzeí. Například do vojenských v Rokycanech či v Lešanech a za pár měsíců také do připravované nové expozice nákladních Tater v Kopřivnici. Nádherný exemplář, který navíc během letošní zimy prošel renovací, má ve své sbírce historických nákladních vozů nedaleko Slaného také Antonín Slezák.