"Jste továrník a přejete si vzít na cesty kus pohodlí vaší vily? Po většinu času, který zasvětíte pravidelně práci na rozkvětu vašeho závodu, neřídíte sám, nýbrž vůz svěříte do rukou řidiče? Chcete se především vystříhati nepohodlí při služebních cestách? Přejete si míti automobilu coby licence na luxus? Pak je jasnou volbou pro vás limuzína." Tak vypadá jedna stránka z katalogu karosářské firmy Sodomka, kterou si může prohlédnout ve Vysokém Mýtě návštěvník zdejšího Muzea karosářství. Ukázku přinášíme také v naší galerii.

Pan továrník pak ještě mohl rozhodnout, zda si přeje vůz s čtyřdveřovou karosérií a šesti místy s přepážkou, která odděluje cestující od řidiče nebo vůz s dvěma, čtyřmi či šesti místy bez zmíněné přepážky.

Karosérií bylo v době první republiky na výběr téměř nepřeberné množství. Tak například roadster, což je dvoumístný vůz se skládací střechou a prostorem pro zavazadla, by podle představ karosáře Sodomky, měl být ideálním typem pro syna pana továrníka. Vysvětloval to v katalogu takto: "Hodláte převzít rodinný podnik ve znamení solidnosti, avšak hodláte oslniti onu dámu lepé siluety z přepážky Živnostenské záložny, anžto Vám tolik učarovala a na Váš kompliment srovnávající její půvab s Hanou Vítovou odzbrojila Vás úsměvem? Co třeba dobýti jejího srdce prožitkem návštěvy krásy podkarpatoruských polonin bez úmorného trmácení se vlakem?…" V tom případě můžeme vřele doporučiti roadster."

Pro změnu pro mladého důstojníka vojska nebo četnictva doporučoval kupé, pro obchodníky pak takzvanou kombinačku. Tento typ karosérie měl otevřenou karosérii s osobním nebo nákladním nástavkem.

Každopádně jakákoli volba speciální karosérie znamenala při koupi automobilu poměrně výrazné navýšení jeho ceny, oproti běžným typům nabízeným samotnými automobilkami. Jako příklad lze uvést vůz Praga Alfa. V továrním provedení stál v roce 1930 rovných 39 tisíc korun. Pokud byl karosován u firmy Sodomka, pak jen karosérie stála 25 000 Kč. V ceníku byly různé typy karosérie, počínaje nejlevnějším Junior roadsterem až po speciální Regent Limuzína či kabriolet. V takovém případě se už za auto u Sodomky platilo bezmála sto tisíc Kč.

Jak se dělaly zakázkové karosérie?

Jedním z nejdražších vozů, který vznikl v dílnách karosářské firmy, byla speciální verze vozu Hispano Suiza H6B, který vyráběla plzeňská Škodovka. Poháněl ho stokoňový šestiválec s úctyhodným zdvihovým objemem 6,6 litru. Již v roce 1925 ho pro T.G. Masaryka objednala prezidentská kancelář. Automobil s tmavě modrým lakem nakonec stál 280 000 Kč, což byla téměř dvojnásobná suma oproti vozu Praga Grand, se kterým pan prezident také jezdil.

Kromě automobilů pro lépe situované zákazníky karosářské firmy vyráběly i různé speciály. Například pohřební či sanitní vozy, a pak také autobusy.

A jak vlastně takto unikátně karosovaný vznikal? Podle návrhu karosáře se zhotovovala dřevěná kostra, na kterou se připravil plášť. Někdy ho tvořila umělá koženka (takzvaný fabrikoid), častěji ale ocelové či hliníkové plechy. Klempíři je tvarovali ručně pomocí kladívka. Později jim poháhaly i buchary či lisy. Plech se ke kostře připevňoval hřebíky. Nejprve se oplechovávala kostra karosérie a pak se postupně přidávaly velké díly. Například blatníky, dveře, kapoty. Větší nerovnosti se upravovaly pomocí cínování. K montáži se používaly vruty či šrouby. Jako těsnící materiál zabraňující zatékání mezi jednotlivé díly karosérie se používala páska zvaná kedr. Byla buď z kůže či koženky, případně z textilu, gumy nebo bambusu.

Karosáři pak také auta opravovali.Například po haváriích. Leckdy ale také spoje dřevěných konstrukcí popraskaly vinou špatných cest. Pak se musela příslušná část, případně celá karosérie, nahradit novou. Cena za takovéto opravy se pohybovala v řádech tisíců korun, což byla značná suma.  Například učitel měl v té době plat 2 550 Kč.

Letos na konci února skončí v Muzeu karosářství výstava věnovaná karosárně Brožík. Následovat by od dubna měla nová, která ukáže speciální karosérie vozů Praga.