Téměř každý pátý Oltcit, který kdy spatřil světlo světa, si koupili zákazníci v Československu. Jednalo se o necelých čtyřicet tisíc exemplářů. Tuto skutečnost zná jen málokdo, stejně jako příběh vzniku vozu, který se s jménem Oltcit Club představil v roce 1981. Tedy právě před 40 lety.

Prohlédnout si ho můžete v přiložené fotogalerii.

Vlastně šlo o šťastnou shodu okolností. Rumunská vláda by ráda získala moderní automobilku a produkt schopný oslovovat zákazníky i na západeovropských trzích a v potížích se nacházející Citroën zase chtěl nějak zúročit peníze vložené do vývoje modelu s pracovním označením Projekt Y. Tím měl být model překlenující mezeru mezi slavnou "kachnou" - 2 CV a většími modely Citroënu, což byly v té době řady GS a DS.

Prototyp vznikl již v roce 1975 a na konci následujícího roku došlo k podepsání příslušné smlouvy mezi francouzskou automobilkou a rumunskou vládou.

Název nové značky vznikl složením dvou zkratek. Jednak Oltenia, což je jméno regionu, kde nová továrna na auta začala vznikat a jednak Citroën. Také logo se zrodilo podobným způsobem. Ze znaku Citroënu, které tvoří dvojitý šít, se jeden hrot odebral a ten zbývající obkroužilo písmeno O. Tedy to, kterým začíná slovo Oltenia.

Konstrukce automobilu byla dosti jednoduchá. Vpředu byl umístěný vzduchem chlazený motor, který poháněl přední kola. Existovaly dvě motorizace. Základní model s označením Oltcit Special dostal dvouválec s objemem 652 cm3. Agregát, který má svůj technický základ v legendární "kachně" poskytoval výkon 34 koňské síly. Spojen byl se čtyřstupňovou manuální převodovkou.

Do vozů s označením Oltcit Club se zabudovával plochý čtyřválec se zdvihovým objemem válců 1129 cm3. Ten už poskytoval až 56 koní. Díky tomu byl tento vůz schopen dosáhnout maximální rychlosti 145 kilometrů v hodině. Na stovku se z klidu rozjel během 15,4 sekundy. To jsou slušné hodnoty, zejména při srovnání s verzí Special. Ta se rozjela nejvýše na 120 kilometrů v hodině a docílit tempa 100 kilometrů v hodině jí trvalo neskutečných 28 sekund. Spotřeba dvouválce při ustálené rychlosti 90 kilometrů v hodině činila šest a čtyřválce 7,2 litrů na sto kilometrů.

Oltcit byl poměrně malý vůz. Karosérie typu třídveřový hatchback na délku měřila pouze 3732 milimetrů. Šířka auta činila 1538 a výška 1430 milimetrů. Zavazadlový prostor byl schopen pojmout 296 litrů. To navíc ještě díky tomu, že rezervní kolo bylo uloženo v motorovém prostoru. Zvětšit ho bylo možné díky sklopení neděleného opěradla zadní lavice. Na váze naměřili vozu hmotnost 835 - 875 kilogramů (v závislosti na motorizaci). Dovnitř bylo možno naložit dalších 400 kilogramů.

Velmi zvláštní interiér

Všechna čtyři kola byla zavěšena nezávisle, kotoučové brzdy se montovaly na obě nápravy. Kola byla třináctipalcová. V interiéru mnohé překvapoval jednoramenný volant a především obří kuželovité multifukční ovladače po obou jeho stranách. Zajímavostí byla také parkovací brzda s účinkem na přední kola. Na tyto zvláštnosti vtipně ve svém vystoupení Oltcit vzpomíná slovenský komik Juraj Šoko Tabaček.

Zdroj: Youtube

Továrna ve městě Craiova měla roční výrobní kapacitu 130 000 kusů. Toto čísla se ovšem nikdy nedosáhlo. Už náběh výroby byl velmi pomalý. Místo v lednu se v roce 1982 výrobní linky spustily až v říjnu, teprve v roce 1984 se dosáhlo na úroveň produkce v řádu desetitisíců kusů. 

V tomto roce se také tyto vozy začaly vyvážet do západní Evropy. Tam je ovšem Citroën prodával se jménem Axel. Nejdražší verze měla dokonce jiný motor - třináctistovku. Na západ se také exportovala užitková verze - za dvoumístnou kabinou se nacházela korba pro přepravu nákladu.

Na západě však odbyt nedosáhl očekávané úrovně, a tak objem výroby začal již od roku 1986 zase klesat. Vedlo to k tomu, že Citroën v roce 1988 od dohody s Rumunskou socialistickou republikou odstoupil.

Jedním z trhů, který byl ve druhé polovině 80. let jistou "záplatou" na neuskutečněné dodávky na západ, se stala Československá socialistická republika. Mototechna prvních sedm tisíc nabídla v roce 1987, v dalších dvou letech to již bylo po třinácti tisících. Posledních sedm tisíc exemplářů dorazilo v roce 1990. 

Zájemci u nás museli za toto auto zaplatit poměrně vysokou cenu. Základní provedení totiž stálo 69 000 Kčs, což bylo o tři tisíce více, než na kolik přišla Škoda 120 L. Mnozí z nich byli navíc ze své investice rozladěni. To proto, že vinou kolísavé kvality při výrobě, se u řady kusů často vyskytovaly všemožné poruchy.

Po pádu socialistického režimu Rumuni ve výrobě pokračovali dále. Auto však dostalo nový název - Oltena. Poslední kusy sjely z výrobní linky v roce 1993. Dnes v halách vybudovaných pro vozy Oltcit vyrábí své malé evropské modely americký koncern Ford.