Přesněji řečeno Argonaut Smoke.

V první řadě je potřeba poodhalit, co je vlastně automobilka The Argonaut Motor Machine Corporation a kde se vzala. Společnost byla založena koncem padesátých let v americkém Ohiu a stál za ní nadšenec jménem Richard Luntz.

Luntzovi cíle byly tak odvážné a velkolepé, že by se před nimi mohl jít schovat i zakladatel Tesly a novodobý vizionář Elon Musk. Bohužel, tak jak byly cíle odvážné, byly i nereálné. Luntz mluvil o svých budoucích produktech výhradně v superlativech. Jeho auta měla být nejlepší, nekrásnější, nejlépe navržená, nejvýkonnější, nejpohodlnější, nejlépe zkonstruovaná a s nejdelší výdrží. Tady se dostáváme do bodu, kdy velkolepost hraničí s velkohubostí.

Auta Argonaut měla být ručně vyráběna v USA a minimálně vrcholné modely měly dostat italskou hliníkovou karoserii z dílen Bertone či Touring. Na ničem se neplánovalo šetřit, Argonaut sliboval špičkové materiály, elektroinstalaci letecké kvality a neprůstřelnou spolehlivost, díky níž mohlo auto vydržet prakticky na věky.

V plánu byla výroba minimálně sedmi karosářských variant, přičemž škála sahala od osmimístné limuzíny „State Limousine“, přes kabriolet a sportovní vůz až k vrcholnému a drahně futuristickému superautu. Bohužel na hotový kus nikdy nedošlo a ve finále se vyrobily jen tři vývojové prototypy.

Měl jet skoro 400 km/h

Jedním z prototypů, který se však nikdy nedočkal svého zamýšleného motoru ani karoserie, byl právě i supersportovní Smoke. Základem vozu bylo trubkové šasi pozoruhodné síly a tuhosti. Na dobových fotografiích magazínu Popular Science můžeme vidět mohutný rám ze silnostěnných trubek. Do tohoto šasi byl potom pro potřeby vývoje osazen osmiválec o objemu 7,5 litru, postavený na základech lodního motoru Chrysler.

Finální verze se však měla dočkat daleko výkonnějšího pohonu. Konkrétně se hovořilo o vzduchem chlazeném dvanáctiválci s kompresorem, posílajícím na zadní kola výkon 1010 koní (743 kW). Na speciálních pneumatikách s ocelovými výztužemi by byl potom vůz schopen dosahovat maximální rychlosti přesahující 390 km/h.

Pozoruhodná byla i další výbava. Ve voze se nacházely třeba dvě baterie, dvě palivové pumpy nebo elektricky nastavitelné tlumiče ovládané z dvoumístného kokpitu. Vezmeme-li v potaz, že se psal rok 1959, jedná se o úžasně vyspělé auto, nemluvě o futuristickém, aerodynamickém designu.

Navržen už byl i ceník. Argonaut si za Smoke žádal 26 tisíc dolarů bez daně. To je v přepočtu na dnešní hodnotu nějakých 219 000 dolarů, tedy asi 4,8 milionu českých korun. Za úžasné auto jako z budoucnosti to jsou krásné peníze. Auto se mělo začít prodávat na jaře roku 1960.

Výrobce prý zklamali investoři

Vše bylo pěkně narýsováno a už to vypadalo, že Argonaut vyrobí alespoň pár vskutku pozoruhodných vozidel, když v tu ránu se vše zastavilo. Žádné hotové auto nikdy nevzniklo a třeba Smoke zůstal u podoby trubkového šasi osazeného předprodukčním osmiválcem, které se poté v sedmdesátých letech vydražilo sběrateli do New Yorku.

A proč to vlastně nevyšlo? Jak odhalil Richard Luntz v pozdějším rozhovoru v roce 1987, automobilku zklamali její investoři, obávající se „americké hrdosti“. Investiční skupina totiž vycítila, že by osazení italských karoserií na americké šasi rozzuřilo ocelárny, které by následně s Argonautem již nechtěly nic mít. Tomuto vysvětlení věřit můžeme i nemusíme.

Celý sen o dokonalých autech každopádně skončil bez peněz a v roce 1963 se společnost oficiálně rozpadla.

Ze tří prototypů se do dnešních dnů pravděpodobně dochoval jen jeden. Jedná se o auto, které bylo údajně vystaveno v muzeu Blackhawk Museum v Kalifornii mezi lety 1988 a 1997. Informace však mluví o tom, že exponát vůbec nepřipomínal žádný ze zamýšlených modelů Argonaut. Pravděpodobně se tak jednalo o zakázkovou ručně vyrobenou karoserii, osazenou na některém z vývojových šasi. Kde je mu ovšem konec, to nikdo neví.

Inspirace: Jalopnik