Donald Malcolm Campbell se narodil 23. března roku 1921 do známé rodiny. Jeho otec Malcolm byl totiž závodníkem a především třináctinásobným rychlostním rekordmanem na vodě (čtyři rekordy) i na zemi (devět rekordů) z 20. a 30. let, který jako první člověk překonal hranici 300 mil za hodinu (482,8 km/h).

Jak na skutečnost, že syn bude také podobný fanatik, reagovala matka, to můžeme pouze hádat. Otec měl každopádně v záloze oddaného mladíka, jenž chtěl neohroženě pokračovat v jeho šlépějích. Oba byli totiž od mala kojeni zřejmě čistým adrenalinem.

Jako mladý chtěl k letectvu

Po vypuknutí druhé světové války chtěl mladý Campbell dobrovolně nastoupit ke královskému letectvu. Bohužel nemohl sloužit kvůli revmatické horečce, kterou zamlada prodělal, a jež mohla způsobovat další komplikace během služby u letectva.

Chvíli proto pracoval jako údržbový mechanik u Briggs Motor Bodies, později byl akcionářem v menší firmě na obráběcí stroje. Po smrti svého otce na konci roku 1948 byl však rozhodnut, že s pomocí tátova šéfinženýra bude pokračovat v překonávání rychlostních rekordů jak na vodě, tak na zemi.

Donald Campbell.

Campbell nesnášel zelenou barvu, možná i proto začínal s rychlostním šílenstvím v tátově modrém člunu Blue Bird K4 (později Bluebird K4) s motorem Rolls-Royce R určeným primárně pro letecké závody. Celkově byl dost pověrčivým člověkem.

Měl obavy z čísla 13 a tvrdil, že v pátek se nikdy nemůže stát cokoli dobrého. Zato jeho první testy na anglickém jezeře Coniston Water v roce 1949 dopadly vskutku obstojně. Dokonce se přiblížil k překonání otcova rekordu (228,108 km/h).

Přes zimu na přelomu let 1950 a 1951 byl Bluebird K4 silně upraven a Campbell zatoužil po překonání rekordu Američana Stanleyho Sayerse, který činil 257 km/h.

Na scénu přichází tryskový motor

Při návratu na jezero Coniston pak sice Campbell upaloval rychlostí 270 km/h, avšak zrovna v tu chvíli selhala konstrukce člunu a ten skončil v troskách. Nebojácnému pilotovi se naštěstí nic nestalo. Ke vzteku ihned další rok pozvednul Sayers rekord na 286 km/h.

Bylo tak potřeba postavit mnohem rychlejší člun, protože touha Donalda Campbella překonat Sayerse už hraničila s posedlostí. V roce 1953 začal vývoj nového člunu. Práce na novém stroji měli na starosti bratři Ken a Lew Norrisovi a výsledek se jmenoval Bluebird K7. Šlo o tryskovým motorem o tahu 16 kN poháněný člun s ocelovým rámem a hliníkovou karosérií.

Po prvotních problémech měla novinka úspěch. 23. července roku 1955 totiž ustanovil Campbell na jezeře Ullswater světový rekord s rychlostí 325 km/h. Od té doby už pouze rok co rok zvyšoval laťku. Poslední rekord na vodě zajel v prosinci 1964 v Austrálii a zapsal si do tabulky dechberoucích 444,71 km/h.

Donald Campbell.

Mezi léty 1955 a 1964 tak Donald Campbel ustanovil celkem sedm světových rekordů na vodě a mezitím mu byl královnou udělen titul komandéra Řádu britského impéria (CBE). Jednoduše úspěšný chlapík, říkáte si. To ale není zdaleka všechno. Campbell si chtěl podmanit i rychlost na zemi.