I přes svou značnou vyspělost není Phantom Corsair projektem velké automobilky, ale jedná se o sen jednoho nadšence jménem Rust Heinz, který chtěl něco extravagantnějšího, než byl jeho Cord. Pokud vás jméno zaujalo, vězte, že se jedná o příslušníka toho rodu Heinzů, který v roce 1869 spustil výrobu dochucovadel - známé jsou zejména kečupy toho jména.

Rust však nechtěl pokračovat v rodinné výrobě v potravinářství a rozhodl se využít svého bohatého zázemí jinak. Chtěl zkusit štěstí ve světě aut.

Karoserie a moderní prvky

Psal se tedy rok 1936, když se Rust přesunul do Kalifornie a aniž by vycházel ze vzdělání či zkušeností v oblasti automobilového designu, pustil se do zhmotnění své odvážné vize. Už první hliněný model dával jasně najevo, že jeho počin nebude podobný ničemu, co se do té doby pohybovalo po silnicích.

Aerodynamickým tvarům velkého kupé dominovala gigantická příď, zakryté podběhy kol a jen velmi skromná kabina s nízkým čelním oknem a celkově minimálním prosklením.

První a bohužel také poslední prototyp vznikl v továrně v americké Pasadeně. Jako základ posloužil vylepšený podvozek z tehdejšího vozu Cord 810, který byl ve své době neméně odvážným počinem. Rám karoserie byl vyroben z kombinace vysokopevnostní a letecké oceli, takže vůz vážil „jen“ něco přes 2 tuny.

Corsair dostal pokrokové nezávislé zavěšení všech čtyř kol, nastavitelný podvozek a také osmiválec Lycoming o objemu 4,7 litru. Poháněl přední kola a nabízel na tu dobu impozantních 190 koní výkonu.

Z Cordu se zachovala i netradiční poloautomatická převodovka s preselectorem (předvoličem). Na sloupku řízení se nacházela malá kulisa s páčkou, kterou řidič posunul do polohy požadované rychlosti. Teprve potom mohl vyšlápnout spojku a převodovka elektricky řízeným podtlakovým systémem sama přeřadila na předvolený stupeň.

Jednalo se o ústrojí velmi pokrokové, ale jak už to v těchto případech bývá, tak také velmi nespolehlivé. Vůbec to se spolehlivostí Corsairu nebylo nijak valné. Třeba kvůli tenoučkým přístupům vzduchu v přední masce se osmiválec často přehříval.

Neúspěch a Rustova smrt

Netradičnost celého auta pokračovala i v interiéru. Nízké a široké kupé o celkové délce šesti metrů umělo pojmout šest pasažérů, přičemž čtyři z nich seděli na přední lavici a jeden dokonce vlevo vedle řidiče (viz video pod odstavcem). Z výbavy lze jmenovat například hydraulické nárazníky, odhlučnění využívající korkové těsnění, automatické ovládání vnitřní teploty s termostatem, ale také kompas nebo letecký výškoměr.

Prototyp byl tedy na světě, ovšem přestože pozoruhodná automobilová kreace zaujala širokou veřejnost, žádná objednávka nepřišla. Nepomohla ani reklama v časopisu Esquire, ani jedna štace u filmu (viz video na konci článku), Phantom Corsair si za mastných 12 tisíc dolarů prostě nikdo nekoupil. Nakonec tak Rust Heinz zůstal se svým velmi drahým prototypem vyrobeným za 24 tisíc dolarů sám a chvíli s ním jezdil, než tragicky zahynul v roce 1939 při autonehodě. Pro upřesnění, bylo to v jiném autě…

Rodina Heinzů si vůz nechala ještě do roku 1942, než jej odprodala neznámému kupci, patrně za velmi málo peněz. Tradují zvěsti, že ve čtyřicátých letech nechal někdo vůz dokonce přebarvit na zlatou barvu. Úpravy pokračovaly i v padesátých letech, kdy se k vozu dostal komik Herb Shriner, nechal na něm zvětšit chladicí otvory v přídi a na střechu přidal dva odnímatelné targa panely.

Naštěstí byl vůz poměrně záhy vydražen sběratelem Billem Harrahem a vrácen do původního stavu, v jakém byl v roce 1938 vyroben.

V současné době tak neotřelý koncept Phantomu Corsair odpočívá v muzeu v nevadském Renu a vyjíždí odsud jen poměrně výjimečně, když se zúčastní nějaké veteránské akce. Jedná se bezesporu o fascinující vůz, který však se svým pojetím a odvážnými prvky přišel příliš brzy a tak se nedočkal úspěchu.