Na počátku svého působení byl vůz vybaven téměř sériovým dvoulitrovým čtyřválcem z modelu 600, který dosahoval výkonu 52 koní (38 kW). Jenže tento motor se ukázal jako nedostačující a tak se v motorovém prostoru postupně vystřídalo několik agregátů. Nejprve se tu objevil stejný motor jen převrtaný na 2,2 litru a podávající výkon 60 koní (44 kW).

Následoval plochý čtyřválec o objemu 2,4 litru z modelu T 900, poskytující výkon 64 koní (47 kW), a nakonec se pod zadní kapotou zabydlel osmiválec typu T 603 A o výkonu 95 koní (70 kW).

Už s posledním zmiňovaným motorem dosahovalo české sportovní kupé rychlosti kolem 160 km/h. Jan Tuček v knize Auta východního bloku nicméně uvádí, že se v roce 1953 dostal do Monte Carla ještě jeden osmiválec stejného objemu, ovšem naladěný rovnou na 120 koní (88 kW). S touto výbavou byla vozu naměřena maximální rychlost 176,7 km/h a je to také konfigurace, se kterou se Monte Carlo dochovalo dodnes v muzeu v Kopřivnici.

Instalace motoru V8 si mimochodem vyžádala úpravu zadních partií. Detaily najdete v galerii.

V závodech úspěšný, ale největší příležitost utekla

Jak již bylo zmíněno, Tatra se se svými vozy pravidelně zúčastňovala nejrůznějších podniků. 601 Monte Carlo jezdila po boku tří klasických Tatraplanů, vždy coby tažný kůň celého týmu. Takto Tatra obsadila přední příčky třeba v soutěži spolehlivosti v Jeseníku, na rallye Alpenfahrt a v dalších závodech. Kolují zvěsti, že v některých soutěžích dojížděly všechny čtyři vozy do cíle v koloně, zatímco konkurence byla daleko za nimi.

Dále skončilo Monte Carlo s posádkou Kopečný-Kubíček třetí na Rallye Interlaken a dokonce se zúčastnilo i Ceny města Brna, kde však musel Adolf Veřmiřovský odstoupit po prvním kole kvůli poruše spojky.

Přesto však existuje i jedna soutěž, pro kterou soutěžní 601 primárně vznikla, ale které se nikdy nezúčastnila. Řeč je pochopitelně o Rallye Monte Carlo, od které si Tatra propůjčila i název. Na jubilejním dvacátém ročníku v roce 1950 měl podle některých zdrojů startovat závodník Hodáč, podle jiných zase Sojka a Pavelka. Zdroje se rozchází také v důvodech, proč Tatra v prestižním podniku neodstartovala. Někdo říká, že se jednalo o administrativní chybu, ale pravděpodobnější je, že kopřivnický tým neodstartoval spíše z politických důvodů (dost možná schovaných za administrativní chybu).

Čistokrevně závodní následovník

I tak byl ale projekt 601 Monte Carlo úspěchem a Tatra na něj navázala ještě poslední, tentokrát již ryze závodní verzí Tatraplanu, která na první pohled neměla s limuzínou nic společného. Vůz s označením T 602 Sport byl postaven za krátkou dobu prakticky během celozávodní dovolené a stál na příhradovém rámu z ocelových trubek. Aerodynamická otevřená karoserie byla zhotovená z pokrokové slitiny hliníku a hořčíku a zajímavostí bylo také otočení pohonného ústrojí, aby mohl být motor pro lepší rozložení hmotnosti umístěn před zadní nápravou.

Celkem se vyrobily dva vozy, a přestože měly krátkou kariéru, o úspěchy nebylo nouze. Bohužel oba speciály končily havárií, přičemž v jednom z nich zemřel během tréninku tovární jezdec Bruno Sojka. Z druhého vozu se dochovalo šasi, které je dnes vystaveno v muzeu Tatry v Kopřivnici.