Popisované auto jsem poprvé zahlédl při rutinní návštěvě pneuservisu v malém městečku na Plzeňsku. Pro mě Trabant není autem, kterému bych věnoval větší pozornost. Pamatuju dobu, kdy jsme se mu coby malí kluci smáli, až se za břicho popadali. Na druhou stranu to je také první auto, které jsem řídil, a to se nadosmrti nezapomíná. Proto když nějakého Trabanta vidím, věnuju mu minimálně ten pohled.

Tomuhle konkrétnímu kousku jsem ale věnoval pohledů hned několik. Zaprvé, jak často potkáte čtyřtaktní verzi s motorem VW a zadruhé, kolik z nich jezdí na kolech z hliníkové slitiny? Podle přísloví "líná huba, holé neštěstí" jsem se hned začal vyptávat.
 
Pan Kučera je člověk mé krve, ochotně se o svém mazlíkovi rozpovídal a čím víc jsem slyšel, tím více jsem se chtěl svézt. Slovo dalo slovo a domluvili jsme testovací jízdu i s výkladem.

Jiný motor, jiná převodovka

Trabant pana Kučery je ročník 1990, jeden z posledních vyrobených. To už se dělaly výhradně kombíky a pod kapotou už pracoval dospělý motor 1,1 od VW. Pan Kučera je ale mechanik a celoživotní závodník, který roky jezdil na motorkách i v autech, proto jeho Trabant není tak úplně sériový. Přední nápravu pohání třináctistovka z Volkswagenu Polo, která je úplně totožná s původním motorem o objemu 1,1 litru, jen s tím rozdílem, že má větší zdvih. Kdyby nebylo nešťastné nehody na motocyklu dva rok nazpět, pan Kučera by rozjel projekt "šestnáct set".  Tenhle motor je také na první pohled naprosto nerozeznatelný od původní pohonné jednotky, bohužel majitel se doteď vzpamatovává z nepříjemné bouračky, takže jakékoliv plány jsou stále pouhými plány.

Výkon je 40 kW.
 
Sériová není ani převodovka, protože původní čtyřrychlostní skříň 40kW motor jednoduše nezvládala a vzhledem k tomu, že tohle je auto na každodenní ježdění, jízdní komfort je pro majitele důležitý. Proto pan Kučera namontoval 5stupňovu převodovku z Favoritu, přičemž výměna prý nebyla nikterak složitá. Jako mezikus použil přírubu z dieselové Felicie, kterou škodováci používali u atmosférické jednadevítky v době, kdy ještě v Mladé Boleslavy do "filcek" montovali převodovky z Favoritu. Musely se upravit držáky a také táhlo spojující převodovku s řadičkou, které nyní vede mimo rám. Ovšem po technické stránce nejde o zásadní zásah.

Pan Kučera vyměnil ještě několik dílů, jako je například karburátor (opět z Favoritu) a dodělal manuálně ovládaný sytič. S tím byly u čtyřtaktních Trabantů vždy problémy.
 
Motorový prostor je ještě vyztužen vzpěrou, kterou si majitel vyrobil sám. Když ještě závodil, rád se svezl rychleji i normálně a každý, kdo to má podobně ví, že taková úprava je vcelku nutná.

Muší váha 700 kg +

Interiér je příjemně zabydlený a kromě sedadel, která pocházejí z Fordu Puma, je standardní. Za 29 let se z toho minima, co Trabant nabízel, rozbil pouze palivoměr a ukazatel teploty. Palivoměr se řeší tak, že pan Kučera jezdí maximálně 300 km a pak tankuje. V případě, že za to vezme a zapomene se, má v kufru pětilitrový kanystřík s benzínem. Ukazatel teploty supluje externí budík, jaký lze najít v Aviích, případně ve starých škodovkách.
 
V Trabantu jsem neseděl strašně dlouho, ale i tak musím říct, že mi interiér byl sympatický. Vše je krásně jednoduché, přehledné a funkční, zároveň však docela úsměvné. Už jen při zavírání "papírových" dveří vám hlavou proletí, jak křehké tohle auto musí být. Ostatně taky váží jen lehce přes 700 kg.

Čtyřtaktní 1,3 startuje ve zlomku vteřiny a autem se line libozvučné brumlání. „To je Remus, chtěl jsem pořádný zvuk“, reaguje na můj údiv pan Kučera. Při pozdější prohlídce si říkám, jak jsem mohl ty dva laufy vzadu přehlédnout. Kromě kol z lehké slitiny jde o jediný indikátor pro kolemjdoucí, že tohle auto není obyčejný Trabant.

Otáčkoměr chybí, takže to chce vytrénované uši. Motor má krásnou výkonovou špičku, když už opravdu nemá kam dál, dá vám to akusticky najevo. Z dnešního pohledu to není úplně rychlé auto, ale je dostatečně svižné, abyste nebyli brzdou provozu. Navíc váží asi jako pytel brambor, takže 40 kW je sakra dobrý výkon. Nikdo nečeká, že by Trabant mohl jet víc, než 100 km/h. Tenhle ale může. Bez problému umí 140 km/h a z kopce na dálnici se mu povede i 170 km/h. A podle stacionárních radarů tachometr překvapivě neproměřuje. Při naší testovací jízdě se ručička na dálnici D5 pravidelně ocitala mimo číselník.

Už dlouho jsem neviděl ručičku tachometru mimo stupnici…
 
"Ze všeho mám nejraději ty protažený obličeje a nechápavé výrazy. Minule jeden frajer v Superbu málem spolkl volant, když jsem ho na dálnici předjížděl," lakonicky konstatoval pan Kučera, když jsme na výjezdu z obce ponížili dalšího řidiče zhruba o 25 let mladšího vozu. Tohle prostě od Trabanta nečekáte.
 
Řízení bez posilovač je lehké, a to i na místě, takže manévrování v nízkých rychlostech není tak obtížné, jako u jiných aut. Od kol je cítit každý kamínek a tak si jízdu vážně užíváte. Přál bych vám vidět naše obličeje, když jsme z auta vystoupili a probírali zážitky. Když nad tím zpětně přemýšlím, napadá mě slogan, který razí slavná mnichovská značka – radost z jízdy.

Řízení a brzdy bez posilovače

Přední McPhersony si nechají dost líbit. Pokud přední kola přestávají situaci zvládat, kvílení pneumatik vás rychle upozorní, že je čas krotit vášně. Je to dost předvídavé auto. Navíc, v drtivé většině případů jedete rychlostmi, které jsou v rámci silničních pravidel. Jen s brzdami to není úplně jednoduché. Nemají posilovač a vyžadují poněkud tvrdší zacházení, ale jak říká pan Kučera, na to se dá v pohodě zvyknout.
 
Trabant není autem pro každého a musíte být opravdoví fanoušci, abyste ho ocenili. Ale pokud vám v žilách koluje, byť jen trocha, benzinu, vyladěnou třináctku pana Kučery musíte milovat. A to je teď na sériovém podvozku, protože následky nehody si vybraly svou daň a pan Kučera nyní vyznává poněkud defenzivnější styl jízdy, pro nějž se standardní podvozek hodí lépe.
 
Děkuji za svezení a přeji majiteli, ať se snížený podvozek rychle vrátí na své místo, stejně jako sportovní volant s malým průměrem, s jehož točením má pan Kučera nyní problémy.

Další detaily o tomto zajímavém Trabantu se dozvíte v naší komentované galerii.