Konec devatenáctého století byla pro automobily bouřlivá doba. Vášnivě se o nich diskutovalo, ze zábavy podivínů se stávala věc veřejná a panští kočí se začali bát o svou budoucnost. V těch letech se rodák z Vratislavic nad Nisou rozhodl, že si splní svůj sen a stane se konstruktérem. Nechal se v roce 1898 zaměstnat u vídeňské firmy Lohner-Werke, která stavěla luxusní kočáry nejen pro císařský dvůr. Začala se totiž zajímat také o stavbu automobilů. A přesně s tím jí ve svých 23 letech chtěl Ferdinand Porsche pomoci.

Genialita mladíka se záhy projevila. Ještě téhož roku totiž vznikl první prototyp nazvaný System Lohner-Porsche. Šlo o elektromobil s velmi jednoduše řešeným pohonem. Každé z předních kol totiž mělo v sobě elektromotor, který byl nasazený na ose. Výkon se pohyboval okolo 2,5 až 3,5 koní na kolo a v při krátkém „boostu“ dokonce až 7 koní. Stačilo už jen vozu dodělat volant, ovládání motorů a brzd a mohl se předvést ve světovém tisku. Hlad po novinkách z automobilového světa byl tak silný, že se z auta okamžitě stala senzace.

Ostatně, tenkrát to vypadalo, že automobily bude pohánět hlavně elektřina. V roce 1899 se totiž do podivného torpéda na čtyřech kolech posadil neohrožený Belgičan Camille Jenatzy a překonal s ním jako první na světě závratnou rychlost 100 km/h. Auto poháněly dva elektrické motory na zadních kolech firmy Postel-Vinay. Rekordní auto se jmenovalo Le Jamais Contente, což v překladu z francouzštiny znamená „vždy nespokojený“.

Proč ta odbočka k elektrické zadokolce? Vtipně nás totiž zavede k jednomu z prvních zákazníků, kteří si automobil System Lohner-Porsche objednali. Brit E.W. Hart byl podobně jako Lohner hlavně výrobce kočárů, rozhodl se ale, že nebude vlastní automobil vyrábět, místo toho si ho od Lohnera a Porscheho nechá postavit na míru. A aby si trochu vystřelil ze svého konkurenta, nezval ho La Toujours Contente, tedy „vždy spokojen“.

Lohner-Porsche Sempre Vivus a další modely
Všimněte si odpružené baterie mezi koly vozu.

Vůz, který si E.W. Hart naspecifikoval, byl opravdové monstrum. Chtěl, aby auto bylo schopné uvézt čtyři cestující. Ti seděli v uspořádání dva vpředu a dva vzadu, ale zády k sobě. Je trochu s podivem, že se vůbec nechali přemluvit k nástupu. Seděli totiž na obrovské krabici, která v sobě ukrývala 44 křehkých článků 80 voltového olověného akumulátoru, jehož celková váha byla neuvěřitelných 1,8 tuny. Porsche se tak obával o jeho poškození, že články uložil do samostatného kontejneru, který byl odpružený, aby odolal otřesům za jízdy.

Hart se nehodlal spokojit pouze s pohonem předních kol a tak mu Porsche nainstaloval elektromotory i na zadní kola. Vzniklo tak vůbec první auto s pohonem všech kol na světě. Kombinovaná váha motorů byla 598 kg, ale celková hmotnost vozu prý byla ke čtyřem tunám. Auto bylo vystaveno v Paříži v roce 1900 a Porsche ho sám osobně předal Hartovi. Z dnešního pohledu je šokující, že Brit si elektrickou čtyřkolku pořídil k tomu, aby s ní závodil. A jako jezdce za sebe nominoval právě Porscheho.

La Toujours Contente se zúčastnil závodu, který probíhal na začátku listopadu 1900 nedaleko Londýna. Pořádal ho tehdy zbrusu nový Automobilový klub Velké Británie a zúčastnilo se ho jedenáct vozů. Oproti očekávání ovšem Porscheho elektromobil nevyhrál. Vítězem se stal elektromobil nazvaný „Mocný“ hlavně díky tomu, že měl kola s větším průměrem a byl také výrazně lehčí. Podařilo se mu ujet 95 kilometrů průměrnou rychlostí 16 km/h. La Toujours Contente si vedl dobře, ale na pětapadesátém kilometru mu praskla pneumatika, která už nevydržela kombinaci obrovské zátěže a velmi nekvalitních cest. Oproti zbylým účastníkům, kteří ujeli maximálně 11 kilometrů (většina se zahrabala v blátě, které vzniklo po vytrvalém dešti), šlo ale o obrovský úspěch.

Není jasné, kolika dalších závodů se Hart se svým vozem na míru zúčastnil. Některé prameny uvádějí, že auto po neúspěšném závodě už nikdy na žádný další nevyrazilo. Porsche nicméně zopakoval svou konstrukci ještě jednou, to když v roce 1901 postavil vůz nazvaný Lohner-Porsche Mixte Hybrid. Ten dostal jen malé množství baterií a jejich zbytek nahradil spalovací motor od Daimleru. Jednotka posloužila jako generátor elektrické energie. Tak vznikl první hybridní automobil na světě. Výroba takového vozu ale byla v té době tak nákladná, že se firma rozhodla věnovat se spíš komerčně využitelnějším projektům.

Porsche nicméně svou konstrukcí předběhl dobu. Ačkoliv byl neúspěšný, podařilo se mu inspirovat NASA při výrobě lunárního modulu. A tak se stalo, že v roce 1971 jezdilo po měsíci vozítko Lunar Rover se čtyřmi elektrickými motory na každém kole. Pro Ferdinanda Porscheho byla práce u Lohnera skvělým startem kariéry. Když v roce 1906 odcházel k Daimlerovi, Jacob Lohner tehdy prohlásil: „Je velmi mladý, ale má před sebou velkou kariéru. Ještě o něm uslyšíte.“ Měl pravdu.