V sobotu si celý svět připomněl padesáté výročí přistání prvního člověka na Měsíci. Už méně se ale mluví o fakt, že o pár let později se po povrchu naší vesmírné družice projelo i první auto ve vesmíru. Lunární rover s sebou přivezly výpravy Apollo 15, 16 a 17. Poprvé to bylo 31. července 1971, tedy téměř před 48 lety. Lunární modul je přitom dodnes velmi zajímavým kusem techniky s bizarními detaily a astronomickými náklady (jak jinak!).

Lunární rover lze snadno označit za auto. Vozítko oficiálně nazvané Lunar Roving Vehicle (LRV) mělo čtyři kola, sezení pro dva a odhalené hliníkové šasi. Volant jste na něm ale nenašli, místo toho k zatáčení, akceleraci a brzdění sloužil joystick, který seděl uprostřed tak, aby jej mohli pohodlně ovládat oba kosmonauti. Vozítko umělo zatáčet všemi čtyřmi koly. To znamená, že se dokázalo otočit kolem dokola na kružnici s průměrem pouhé tři metry.

Za pozornost stojí jeho kola. Vzhledem k nutnosti co nejvíc ušetřit na hmotnosti a zároveň potřebě odolat extrémním podmínkám na měsíčním povrchu, neměl rover běžné disky s pneumatikami. Nahradila je hliníková síť, která si lépe poradila s jemným prachem, jímž je povrch měsíce zasypaný. Tato kola nebyla tak pohodlná jako běžné vzduchem natlakované gumy, ale to kosmonautům na jejich krátkém výletě nevadilo.

Zajímavostí je pohon, který obstaraly čtyři elektromotory – na každém kole jeden. Lunární rover byl tak paralelní čtyřkolkou. Každý z motorů měl ale ubohý výkon jen čtvrt koně, což dělalo dohromady jednu koňskou sílu. I proto LRV dosahovalo maximální rychlosti 14 km/h. Síla motorů ale stačila nejen k tomu, aby rozpohybovala 210 kg těžký rover, ale i k odvozu až 490 kg zátěže. Jízdu usnadňovala i slabá gravitace na Měsíci. Baterie o kapacitě 8,7 kWh stačila k tomu, aby vozítko ujelo na jedno nabití 90 kilometrů.

Další momentka z testování.
Momentka z testování vozu na poušti.

LRV bylo nesmírně nákladnou záležitostí. NASA k vývoji přizvala společnosti Boeing. Ta spolu s firmou Delco postavila a otestovala celkem čtyři kusy lunárních vozidel, plus další vývojové prototypy. Celkem projekt vyšel na 38 milionů dolarů, což je podle amerických médií v dnešní době ekvivalent 265 milionů dolarů. Přeloženo na koruny? Něco málo přes šest miliard.

Ze čtyř vozidel se na povrch měsíce dostaly celkem tři LRV. NASA jim z důvodu bezpečnosti povolila jet maximálně 5 až 7,6 kilometru od lunárního modulu, což je vzdálenost, kterou by kosmonauti zvládli ujít po svých v případě poruchy. Každá mise tedy začínala tak, že posádka dojela na maximální povolenou vzdálenost a pak se krouživě blížila zpět k modulu. Během první mise jelo LRV něco málo přes tři hodiny a urazilo celkem 27,8 kilometru.

Za všechny tři výpravy ujela lunární vozítka dohromady 90,2 km. Když cenu za na celý projekt těmito kilometry vydělíme, vyjde nám přes 66,8 milionu korun na ujetý kilometr. A to ještě nejsou ve hře náklady za dopravení přes dva metráky těžkého vozu až na Měsíc. První auto ve vesmíru bylo tedy poměrně drahou zábavou.

Ale také užitečnou - LRV nejen pomohlo kosmonautům prozkoumat podstatně větší část povrchu Měsíce a přivézt domů více vzorků, ale nainstalovaná kamera zachytila i legendární záběry startu lunárního modulu. Všechna tři vozítka zůstala zaparkovaná na měsíci. Fakt, že ujela méně kilometrů, než dovolovaly jejich baterie, dává vzniknou myšlence, zda by byla ještě dnes znovu řiditelná. Těžko říct, ale zasnít se můžete u přiložené fotogalerie z archivu NASA.

Podívejte se také na video z jízdy po Měsíci: