Až před Vánocemi roku 1971, tedy právě před padesáti lety, sjel z výrobní linky závodu v Kvasinách poslední exemplář Škody Octavie Combi. Měl pořadové číslo 50 244.

Octavii Combi ze šedesátých let si můžete prohlédnout v naší komentované fotogalerii.

Zajímavé je, že tento model vydržel ve výrobě více než deset let, neboť produkce začala již v létě roku 1961. Model Octavia sedan, z něhož samozřejmě po technické stránce vycházel, pak přežil dokonce o sedm let. Octavia tudor, jak se totiž kvůli své dvoudveřové karosérii také nazývali, totiž musela ustoupit nové Škoda 1000 MB již v roce 1964.

Ovšem také "embéčko", jak se lidově říkalo modelu 1000 MB Octavia Combi dokázala překonat o celé dva roky. Bylo to díky tomu, že o praktické kombi byl stále poměrně velký zájem také v cizině, a navíc se auto dělalo nikoli v hlavní továrně v Mladé Boleslavi, ale v pobočném závodě v Kvasinách.

Zatímco Octavia I existovala již od roku 1959, verze Combi se veřejnosti představila až v září 1960 na brněnském strojírenském veletrhu.

Škoda Super Estelle - verze pro Velkou Británii
Světla se stěrači, litá kola… Verze Škodovek pro "západ" byly k nepoznání

Na to, že auto na délku měří jen několik centimetrů přes čtyři metry (tedy zhruba tolik jako Škoda Fabia s karosérií hatchback), disponovalo opravdu velkorysým vnitřním prostorem. Ve čtyřmístné konfiguraci sedaček byl půdorys zavazadelníku 73x 98 centimetrů. Pokud se sklopilo opěradlo vzadu, tak bylo možno naložit předmět dlouhý až 150 a široký 98 centimetrů. Vzdálenost od podlahy ke střeše činila 87 centimetrů. Oficiálně byl objem kufru při naložení až po střechu úctyhodných 690 litrů.

Povolená hmotnost nákladu dosahovala čtyř stovek kilogramů. S tím vším si musel poradit zážehový atmosféricky plněný čtyřválec se zdvihovým objemem 1221 cm3. Výkon činil nejvýše 47 koňských sil a maximální rychlost 118 kilometrů v hodině.

Místo také pro přespání

Octavia Combi měla sedačky s možností lůžkové úpravy. Nejprve bylo nutné posunout sedačky řidiče a předního spolujezdce co nejblíže k palubní deskce, pak sklopit opěradla a to zadní nedělené opěradlo vyjmout. Později už "operace" se zadním opěradlem odpadla a bylo ho možné překlpit směrem do kufru.

Na jaře roku 1965 přišla první menší modernizace tohoto kombíku. Jednak se změnila barva palubní desky (už byla pouze černá) a jednak se řadicí páka přesunula ze sloupku volantu na podlahu.

Takto vypadala Jawa 50 typ 23 Mustang v samotném závěru výrobního cyklu
Jawu 50 Mustang stvořili Italové. Výroba snu kluků té doby skončila před 40 lety

V roce 1968 se pak měnil zásadním způsobem také design přední části. Tam se dostala nová, zjednodušená čelní maska bez rámečku. Další úsporná opatření přišla v roce 1969. Po nich se sice zvětšily přední světlomety, ale vzadu zmizela klasická křidélka na blatnících a místo tradičních kapkovitých světel se dozadu montovala vodorovně orientovaná světla ze Škody 100/110. Ty našly místo až těsně nad nárazníkem.

V důsledku toho bylo také nutno odstranit dvířka pro přístup k rezervě zvenčí. Tu tak již bylo možné použít až po otevření víka a odklopení podlážky.

Ještě rok před ukončením výroby přišly další změny. Na horní i spodní okraj palubní desky se dostalo měkké čalounění a před volantem ze Škody 1000 byl přístrojový štít z téhož modelu.

Zákazníci určitě ocenili poprvé rozdělené zadní opěradlo na dvě stejné poloviny a silnější motor. Ten tak byl díky zvýšenému stupni komprese vyvinout výkon až 51 koňských sil.

Dnes se již málo ví, že Škody Octavia Combi se montovaly nejen v České republice, ale například také v Chile a Indonésii nebo na Islandu. Ostatně zhruba dvě třetiny ze všech vyrobených kusů se prodaly jinde než u nás. Právě hlavně pro export byla určena varianta s plechem zakrytými otvory pro dvě zadní dvojice bočních oken.