Škoda 1500 OHC B5. To je název prvního poněkud šíleného stroje, který se zrodil v Mladé Boleslavi v roce 1970. Do vozu s karosérií civilní Škoda 1000 totiž zabudovali zážehový atmosférický čtyřválec s kubaturou 1,5 litru.

Na její vzhled i na další superrychlé speciály Škoda, z nichž jeden měl výkon bezmála 500 koní, se můžete podívat do naší fotogalerie.

Tento motor byl původně vyvíjen pro chystanou Škodu 720 (více o ní píšeme v samostatném článku), ale po zamítnutí tohoto projektu zůstal ležet ladem.

Pro závodní účely se však hodit mohl. Agregát s ventilovým rozvodem OHC a dvěma dvojitými karburátory Weber byl již v první fázi schopen poskytnout výkon 103 kW (140 koní) při vytočení do 6800 otáček. Notně upraven byl také podvozek a karosérie auta. Například dveře byly vyrobeny z hliníku, kapota a blatníky z lamitátu a boční okna z plexiskla. 

Zadní okno sice vůz měl, ale vibrace, které se z motoru přenášely již při jeho zahřívání před startem, způsobovaly jeho vypadávání. Na mnoha dobových snímcích je tak automobil v závodním tempu zachycen bez tohoto evidentně zbytečného výbavového prvku. Později byl zdvihový objem válců u tohoto motoru zvětšen nejprve na 1,6 a později dokonce na 1,8 litru. To už se výkon zvedl na 113 kW (cca 154 koňských sil).

O chlazení se staral chladič umístěný vpředu. Přebytečný vzduch se odváděl směrem pod auto, což se neukázalo jako dobrý nápad. Důsledkem tohoto řešení byly totiž při vysokých rychlostech turbulence.

Říkali mu Granát…

Svého výkonového vrcholu zmiňovaný agregát dosáhl ve speciálu závodníka Bořivoje Kořínka. Ten si opatřil karosérii závodní Škody 110R a do ní instaloval spolu se zmíněnou osmnáctistovkou také přeplňování pomocí turbodmychadla. Rychlost autu opravdu nechyběla. Však mu také přezdívali "Granát". Zmíněný motor se ještě dostal do útrob Škody 138, což je jedno z nejpůsobivějších aut s logem značky Škoda. Více o něm zde:

Historicky nejsilnějším vozem s karosérií vozu Škoda a pohonem zadních kol se ovšem stal v roce 1974 speciál určený pro britskou okruhovou sérii vozů Super Saloons. Jednalo se o automobil se siluetou kupé 110R. Karosérie ovšem byla postavena na podvozku formulového vozu.

Hlavní úpravou byla ale montáž motoru Chevrolet s amosférickým plněním a zdvihovým objemem pěti válců celkem pět litrů. Rázem se tak na zadní nápravu přenášel výkon bezmála pěti stovek koňských sil (přesně 377 kW).  Auto, které mělo hmotnost jen 865 kilogramů, bylo schopno dosáhnout maximální rychlosti 280 km/hod.

Závodník John Turner s ním v sezóně 1974 získal osm vítězství a stanovil řadu rekordních časů na jedno kolo. Postupně se do tohoto vozu dostaly i jiné motory, včetně třeba pohonného ústrojí pro Formuli 2. V roce 1980 si ho dokonce mohli vidět i návštěvníci Velké ceny Brna.

Experimentování s nasazováním silných motorů do Škodovek s koncepcí "vše vzadu" pokračovaly i v osmdesátých letech. Například inženýři v Bratislavských automobilových závodech postavili v roce 1983 speciál Salamadr s notně upravenou karosérií Škody Garde. O 180 stupňů otočený motor ze Škody 130 RS umístili před zadní nápravu a opatřili ho turbem.

Přeplňování měla také tovární rallyová stodvacítka, kterou mimo klasifikaci vyzkoušel Ladislav Křeček během Rally Šumava. Opět se tak stalo v roce 1983.