V historii tuzemského motorsportu se hrabě Alexandr Kolowrat může rovnat těm největším hvězdám. Navíc byl mezinárodně uznávanou osobností. K jeho přátelům se řadili zakladatel automobilky Laurin&Klement Václav Klement nebo Ferdinand Porsche.

Na některé jeho automobily se můžete podívat do naší fotogalerie.

Narodil se v roce 1886 sice v USA, kam jeho otec musel z Evropy uprchnout poté, co v souboji zastřelil svého soka, ale již po roce, když rodina obdržela císařskou milost, se ocitl v Týnci u Klatov. Zde také vyrůstal.

Hned s prvním motocyklem, který prý byl dárkem za úspěšně složenou maturitu, začal závodit. Přestože rodina jeho vášni pro motorismus nepřála a řadu podniků tak absolvoval pod pseudonymy (například hrabě Klatovský), postupně se stával více a více slavným. V roce 1908 ovládl klasický podnik Zbraslav-Jíloviště, o rok později zvítězil při Jízdě prince Jindřicha a v roce 1911 byl součástí vítězného týmu automobilky Laurin&Klement během dálkového podniku Petrohrad-Sevastopol.

Své řidičské schopnosti a cit pro vůz tento hrabě Kilowatt (jak se mu také přezdívalo) prokázal v letech 1910 až 1914 během Alpské jízdy. Tento závod, který měřil 2932 a jel se nonstop, vyhrál celkem pětkrát.

V té době již byl také akcionářem a členem správní rady mladoboleslavské automobilky. I díky tomu pro něho samozřejmě nebyl problém přesvědčit techniky Laurin&Klement, aby pro něho uskutečnili sportovní úpravy původního luxusního phaetonu Laurin&Klement RK. 

Ten vlastnil již od roku 1913. Jak uvádí článek na portálu Škoda Storyboard, vůz o hmotnosti 1400 kg byl poháněn čtyřválcem o objemu 4712 cm3 s šoupátkovým rozvodem a výkonem 50 koní (36,8 kW). Lamelová spojka přenášela jeho točivý moment na čtyřrychlostní převodovku se čtvrtým stupněm v přímém záběru. Vůz byl odpružený podélnými půleliptickými pery, měl řízení se šroubem a maticí, dvě nožní brzdy na převody (jednu před převodovkou, druhou za převodovkou) a ruční čelisťovou brzdu na zadní kola. Alexander Kolowrat se s vozem nejen úspěšně zúčastnil Alpské jízdy v letech 1913 a 1914, ale používal jej i pro osobní přepravu. Během první světové války dal vůz do armádních služeb a v roce 1916 už měl najeto 70 000 km bez větší poruchy.

To je ale pouze jedna část historie pozoruhodného automobilu. "Také v té druhé sehrál zásadní úlohu hrabě Kolowrat, který zůstával i po válce akcionářem a příznivcem mladoboleslavské značky," píše autor článku.

Závodní speciály z Mladé Boleslavi a od Porscheho

Nebylo pro něj proto obtížné v roce 1921, tedy právě před 100 lety, iniciovat tovární přestavbu svého osmiletého vozu v podobě instalace nového závodního čtyřválcového motoru s ventilovým rozvodem OHV, který kromě nemalého objemu 4713 cm3 a výkonu 75 koní (55 kW) zaujal třeba také zdvojeným magnetoelektrickým zapalováním. Vůz dostal nové označení RK/M.

Zatímco standardní model RK dosahoval maximální rychlosti 90-100 km/h, „Kolowratova“ verze OHV zvládala až 125 km/h. Těžko se divit, že inovovaný vůz sklízel v první polovině 20. let s Františkem Svobodou za volantem četné úspěchy na domácích závodních tratích. Kromě vítězství v Mezinárodní soutěži spolehlivosti Československem 1921 a Mezinárodních automobilových závodech lázeňských měst 1922 zaznamenal úspěchy například i v závodech do vrchu. Na Zbraslav – Jíloviště 1922 se Svoboda umístil třetí a v závodě Schöber zvítězil ve třídě do 5300 cm3.

Přestože Kolowratův vůz prošel v následujících dekádách dílčími opravami a úpravami, dočkal se nového tisíciletí jako jeden z nejatraktivnějších exponátů Národního technického muzea v Praze. 

Sen o lehkém autě..

V té době již ale Kolowrat toužil po lehčích a obratných vozech. Ke stvoření jednoho takového přesvědčil Ferdinanda Porscheho, který v té době pracoval u firmy Austro-Daimler. Protože vedení této automobilky s něčím takovým nesouhlasilo, zaplatil celý vývoj.

Nakonec tedy v roce 1922 usedl při závodě Targa Florio za volant jednoho z exemplářů závodního speciálu Austro-Daimler Sascha (ano, v oficiálním názvu byla právě přezdívka českého hraběte), který měl technické označení ADS-R 1100. Jak číslo na konci napovídá, jednalo se o čtyřválcovou jedenáctistovku, která měla výkon 35 koní. Blok motoru už tenkrát odlili z hliníkové slitiny, hliníková byla také karosérie. Hmotnost vozu se nakonec podařilo snížit až na pouhých 568 kilogramů. I díky tomu bylo možné "Saschu" rozjet až na 135 kilometrů v hodině.

Sám Kolowrat sice tehdy ve zmiňovaném závodě do cíle pro poruchu motoru nedojel, ale další dva exempláře stejného vozu získaly první a druhé místo ve své kategorie. Aby diváci mohli lépe rozlišit jednotlivé jezdce ve stejných vozech, vymyslel prý hrabě Kolowrat jejich označení pomocí karetních symbolů. Právě jeden takový vůz lze nyní vidět ve firemním muzeu Porsche ve Stuttgartu.

Po sportovních úspěších tohoto malého vozu, které měly auto zviditelnit, měla následovat sériová produkce. K té však již nedošlo. Jedním z důvodů byla smrtelná havárie jednoho z vozů "Sascha" při tréninku na Velkou cenu v Monze. Produkce i vývoj byly zastaveny a dokonce i Ferdinand Porsche musel z firmy odejít. Kolowrat pak ještě o výrobě lehkého civilního vozu jednal také s automobilkou Citroën, ale i to ztroskotalo.

Sám Alexandr Kolowrat pak v polovině dvacátých let ukončil svoji závodnickou kariéru. Mohl se stát průmyslníkem, neboť údajně bylo ve hře i to, že by právě on místo plzeňské Škodovky koupil v roce požárem zdecimovoanou automobilku Laurin&Klement. Místo toho ale prožil velkou kariéru v rakouském  filmovém průmyslu. Byl to právě on, kdo pro stříbrné plátno objevil Marlen Dietrich.

Alexandr Kolowrat zemřel ve věku pouhých 41 let na rakovinu slinivky. Pohřben je v rodinné hrobce v Týnci.

Potomci šlechtického rodu Kolowratů v minulých letech organizovali vzpomínkovou jízdu historických automobilů kolem hradu Přimda. Snad se po koronavirové epidemii tato tradice obnoví.