Dnes se na konstrukci vozu v rámci bezpečnosti posádky i okolí bere ohled jako nikdy dříve. Auta jsou vyráběna přímo dle bezpečnostních nařízení, kdy se bere v potaz každá část designu a stavby vozu, aby se co nejvíce snížily následky v případě nehody. V rámci aktivních technologií pak každoročně automobilky postupují do vysněného světa bez smrtelných dopravních nehod.

Když se ale koukneme do 50. let v USA (a nejen tam), mohlo by se zdát, že zájem o bezpečnost na silnicích byl jaksi vágní. Automobilky sice přicházely s novinkami v této oblasti, ale s mnohem rychleji narůstajícími schopnostmi aut mohl někdo namítnout, že taková jízda po dálnici se může rovnat sebevraždě. Vždyť tehdy ještě nebyly ve standardní výbavě ani dvoubodové bezpečností pásy.

Jedním z takto znepokojených lidí byl i Američan Walter C. Jerome, který při pohledu na automobily viděl nedostatečný zájem automobilek o bezpečnost a upozorňoval na zastaralou konstrukci i technologie.

Hlavně přežít

Tento inženýr si tak dal za úkol vytvořit revoluční vozidlo, které by všechny nedostatky vyřešilo. Jeho desetiletá mise za bezpečným autem začala už v roce 1948, kdy u prodejce ve městě Bellingham ve státě Massachusetts zakoupil nový Hudson Commodore.

I přestože se jednalo o přestavbu již existujícího modelu, jak lze vidět, s původním autem neměl Jeromův výtvor skoro nic společného. A práce opravdu trvaly dlouhých deset let. Poprvé se totiž podivný automobil jménem Sir Vival ukázal na veřejnosti v roce 1958. Jméno vozu je odvozeninou od slova „survival“, tedy „přežití“.

Dramatický název nebyl nic proti vskutku dramatickému a doslova bizarnímu designu, který byl však stvořen čistě ve jménu bezpečnosti. Sir Vival byl sice ošklivý a vůbec nezapadal do tehdejší produkce, ale záleželo mu na vás a na vašem přežití v "krvavém světě motoristické dopravy".

První kloubový osobák?

Než se dostaneme k tomu očividnému konstrukčnímu prvku, na který vám spadnou oči nejprve, Sir Vival už při svém uvedení jako prototyp nabízel mnoho vychytávek, které byste u aut našli nejdříve o pár let později. Byly zde bezpečnostní pásy, ochranný rám a tedy zpevněná stavba kabiny, posunovací dveře, náraz absorbující gumové nárazníky a taky poziční světla na boku vozu.

Všichni ale stále hleděli na šasi rozdělené do dvou částí. Přední část s koly a motorem byla od kabiny oddělena kloubovým spojem, přes něhož vedla i řídicí tyč volantu. Myšlenkou za tímto nápadem bylo odvést sílu při čelním i bočním nárazu kolem svislé osy vozu a lépe náraz pohltit. V Jeromově případě je ale velmi možné, že tento vynález ani reálně netestoval, tudíž byly jeho přednosti diskutabilní.