Fakt, že komunisté si po převratu v roce 1948 nikdy nebyli jisti svou bezpečností, dokládá i stavba jednoho z nejbizarnějších vozů značky Škoda. Vládní speciál pro nejvyšší činovníky včetně Klementa Gottwalda a jeho ženy měl být obrněným vozem chránícím jejich životy před případným útokem. Zadání ale nebylo vůbec snadné v tehdejších podmínkách zbídačeného Československa splnit. Automobilky si ho proto přehazovaly jako horký brambor.

Na začátku roku 1949 adresoval policejní generál Josef Pavel Mladé Boleslavi dopis, ve kterém žádá vývoj a výrobu vládního speciálu, který by měl být využíván pro jízdu důležitých komunistů místy, kde hrozí nebezpečí. Byla to už jeho třetí výzva, protože stavbu podobného stroje musely z technických důvodů odmítnout závody Tatra i Praga. Ve Škodě ale pracoval Oldřich Meduna, který měl zkušenosti s konstrukcí vojenských vozidel. Vznikl tedy projekt Škody VOS (Vládní osobní speciál).

Z auta stal přitom jakýsi slepenec napříč automobilkami. Podvozek dodávala Škoda, vůz se montoval ve Vysokém Mýtě v karosárně Sodomka (později známé jako Karosa), kde se pro něj vyráběla i karoserie. Motor však pocházel z Pragy, konkrétně z jejího čtyřtunového nákladního vozu N4TA.

Benzinový vodou chlazený šestiválec měl gigantický objem 5195 ccm. Dosahoval výkonu 88 kW, tedy 120 koní. K dispozici měl palivovou nádrž na 150 litrů, aby auto bylo vůbec schopné někam dojet. Spotřeba motoru okolo 30 litrů odpovídala šílené hmotnosti 4115 kg. Komunističtí pohlaváři totiž potřebovali bezpečí ale i maximální komfort. A to něco váží.

Škoda VOS

Škoda VOS stála na žebřinovém rámu s tuhou zadní nápravou. Původní zadání znělo, že se má vyrobit 50 vozů s těžkým pancéřováním pro VIP a 50 s lehkým obrněním pro jejich doprovod. Diverzanti ale nesměli poznat, který vůz je který. A to byl pro konstruktéry oříšek.

Kabina vozu byla chráněná pláty z oceli tlustými 5 mm. K tomu u více obrněného speciálu přibylo ještě ocelové pletivo, které mělo měnit dráhu střel útočníků. Do dveří se instalovala skla složená z několika tabulí spojených lepidlem. U těžce obrněných modelů měly celkovou tloušťku 52 mm, u lehce pak 8 mm. Ty tlustší šlo stahovat jen o 5 cm a tak na palubu musela přibýt ještě klimatizace, aby se bolševici nepotili.

Jenže nastal problém. Tlusté neprůstřelné sklo bylo snadné vzhledově odlišit od tenčího. Projekt tak bylo nutné zničit a muselo se začít znovu. Tentokrát měla skla modré tónování, aby vypadala všechna stejně. Mimochodem, tlusté sklo vážilo okolo 80 kg pro každé dveře. Proto bylo nutné auto osadit i kvůli zmíněným 5 cm pohybu hydraulickým systémem pro jeho stahování.

Aby komunističtí pohlaváři jasně naznačili, kdo je pánem, jali se poroučet různé změny přímo do výroby. Například první dáma Marta Gottwaldová hlásila, že se jí do vozu špatně nastupuje. Automobilka pak musela Škodu VOS pracně prodlužovat. Ministr vnitra Václav Nosek chtěl zase péřové výplně sedadel, aby byla pohodlnější. Rudolf Slánský se zase zlobil, že pérování je příliš tvrdé a nedělá proto dobře jeho těhotné manželce. I na to museli inženýři reagovat, jinak by je čekala ztráta zaměstnání nebo dokonce svobody.

Paradoxně Rudolf Slánský ani Klement Gottwald si Škodu VOS dlouho neužili. Jeden zemřel rukou kata, druhý na alkoholismus v době, kdy končila výroba tohoto modelu. Celkem vzniklo něco málo přes sto kusů. Na sedadle vládního speciálu bylo možné spatřit ještě prezidenta Antonína Zápotockého, ale už v roce 1953 byla Škoda VOS nahrazena sovětskou vládní limuzínou ZIS 110. Celý projekt byl tak stál hodně úsilí jen kvůli dvěma nebo třem letům provozu. Dnes je jen smutnou připomínkou jednoho z nejkrutějších období v dějinách Československa.