První polovina osmdesátých letech nebyla úplně nejlepší dobou československého automobilového průmyslu. Ve Škodě stále ještě drželi při životě modely s koncepcí "vše vzadu" (i když se už začínalo pracovat na Favoritu) a Tatra neměla vymyšleno, co nahradí letitou "šestsetřináctku".

Právě kopřivnická automobilka ale nakonec v květnu roku 1985 v rámci oslav kulatého výročí konce druhé světové války představila veřejnosti novou karosářskou verzi svého osobního vozu. Automobil s označením 613-K ovšem nebyl určen pro prodej na běžném trhu. Jednalo se totiž o přehlídkový automobil s otevřenou zadní částí karosérie. Právě proto to fakticky není kabriolet, ale má karosérii typu landaulet. Ta má přední dvojici sedaček zakrytou pevnou střechu a za ní následuje otevřený prostor, který se dá v případě potřeby zakrýt plátěným krytem.

Na to, jak vůz vypadal s nasazenou střechou i bez ní, se můžete podívat do naší komentované fotogalerie,

Toto řešení bylo vlastně východiskem z nouze. Konstruktéři v Kopřivnici totiž zjistili, že zcela otevřená karosérie by nebyla dostatečně tuhá, aby zajistila patřičné jízdní i bezpečnostní vlastnosti. Tito odborníci přitom nebyli první, kteří se zakázkou pro Ministerstvo obrany zabývalo. Nejprve byl totiž v roce 1977 úkolem připravit přehlídkový vůz pověřen Metalex (MTX), který byl specialistou na různé, především sportovní úpravy sériových socialistických aut.

I tak bylo nutné vyztužit prahy a karosérii v oblasti zadních sedaček. Dalším konstruktérským oříškem se stala nutnost použití automatické převodovky, která by umožňovala jízdu krokem a současně v případě potřeby umožňovala plynulý rozjezd na rychlejší tempo. Nakonec padla volba na britský výrobek Borg Warner 65 se třemi stupni. Převodové ústrojí bylo spojeno s klasickým tatrováckým osmiválcem se zdvihovým objemem 3,5 litru a výkonem 168 koňských sil. Vůz bylo možné rozjet na maximální rychlost 130 kilometrů v hodině, přičemž z nuly na stovku zrychloval během 13,3 sekundy.

Pneumatiky nesměly rušit

Jelikož auto vycházelo z prodloužené Tatry 613 s označením Special, nepřekvapí, že délka vozu činila 5150 milimetrů a rozvor dosáhl hodnoty 3130 milimetrů.

Střecha se pochopitelně nasazovala ručně a nebyla s ní úplně jednoduchá manipulace. Hlavní část dvouvrstvého textilního kusu se společně s příčnými výztuhami skládala do prostoru za zadními sedačkami, který býval zakryt koženkovým krytem. Dvě hlavní podélné výztuhy ovšem musel řidič skládat do hlavního zavazadlového prostoru pod přední kapotou.

Na konci pevné střechy se nacházelo madlo, kterého se mohly přidržovat stojící osoby při jízdě.

Sedačky byly potaženy kůží, ovšem opěrky hlavy nebyly vzhledem ke specifickému využívání auta namontovány.  Dvojici zadních bočních okének bylo možno z větší části spouštět i s jejich rámy. Myslelo se i na detaily. Například místo klasických Michelinů se na kabriolet montovaly pneumatiky značky Goodyear, které byly tišší. Jejich valivý hluk tak v mikrofonu nepřekrýval povely velících generálů.

První prototyp, který později sloužil Ministerstvu národní obrany jako záložní vůz, vznikl již v roce 1981. Další dva byly vyrobeny v polovině roku 1984 a poslední dva kusy v lednu roku 1985.

V současné době je jeden z vyrobených kusů možné spatřit v expozici Technického muzea v Kopřivnici.