V období první republiky luxusní automobily nabízelo hned několik tuzemských výrobců. Mezi ně patřila také značka Praga nebo Škoda. Ovšem jejich konstruktéři vyvinuli vozy zpravidla jen se šesti, případně osmiválcovými motory. Dvanáctiválce vznikly v historii výroby osobních automobilů na českém území jen dva.

Nejprve - v roce 1930 představila kopřivnická Tatra model 80. Jednalo se o vůz postavený na technickém základě modelu Tatra 70. Ovšem pod její přední kapotu se nastěhoval dvanáctiválcový zážehový agregát se zdvihovým objemem šest litrů. Jako obvykle v případě vozů Tatra byl vzduchem chlazený a poskytoval maximální výkon 120 koní. Vůz byl schopen dosahovat maximální rychlosti 140 km/hod.

Prohlédnout si ho můžete v naší komentované fotogalerii.

V letech 1930 až 1935 vzniklo celkem 26 kusů těchto Tater, přičemž všechny z nich měly karosérii sestavenou podle individuálních požadavků zákazníka. Stejným způsobem vznikl pro tehdejší Správu domu prezidenta republiky exemplář, který si (samozřejmě v době, kdy nepanují antiepidemická opatření) prohlédnout návštěvníci Národního technického muzea v Praze.

Jedná se o takzvaný landaulet, tedy vůz s možností otevírat střechu nad sedačkami pro zadní cestující. Tento prezidentský automomobil karosovali přímo v Kopřivnici. Měl také jednu unikátní "vychytávku". Díl střechy nad zadními sedačkami se mohl vyklopit směrem nahoru, díky čemuž mohli lidé do interiéru nastupovat bez nutnostni se hrbit a sklápět hlavu.

Historické prameny uvádějí, že po smrti T.G. Masaryka dostal vůz ještě jeden velmi neobvyklý úkol: "V noci z 19. na 20. září byl vůz pověřen neobvyklým a přísně utajovaným posláním. Byla to doba, kdy bezprostředně hrozil útok hitlerovského Německa na československé území," uvádí v knize Auta první republiky motoristický novinář Jan Tuček.

Vůz tehdy převážel z Prahy do Rájeckých Teplic na území Slovenska české korunovační klenoty. V Rájeckých Teplicích bylo tehdy mobilizační sídlo vlády a československého prezidenta. Týden po mnichovské dohodě pak 5. října stejný vůz klenoty zase vezl zpět do Prahy.

Kromě tohoto landauletu vlastnila prezidentská kancelář další čtyři Tatry 80 s karosérií limuzína. Pátou využívalo Ministerstvo zahraničních věcí.

Walter Royal

Druhý dvanáctiválcový automobil zkonstruovali s ročním zpožděním za kopřivnickou konkurencí v pražské firmě Walter. Vůz se představil v říjnu 1931 a pražském autosalonu. Značka ho představila v karosářských verzích šestimístná limuzína a čtyřdveřový kabriolet.

Auto se skutečně robustním vzhledem poháněl vidlicový dvanáctiválec s objemem 5879 cm3. Výkon byl oddobný jako u Tatry 80 - tedy 120 koní. Proto také maximální rychlost byla stejná - 140 km/hod.

Inzerovaná cena za limuzína činila 198 000 Kč, kabriolet byl ještě o dalších deset tisíc dražší. Zákazník si také mohl koupit samotný podvozek s motorem za 150 000 Kč. Karosáři (například Petera Vrchlabí) pak za dodávku kabiny účtovali zhruba 45 000 Kč.

Limuzína měřila na délku 502 centimetrů šířka byla 176 a výška 175 centimetrů. Konstruktéři použili klasické tuhé nápravy odpružené listovými péry a kapalinovými tlumiči. O zpomalování se staraly bubnové brzdy. Čtyřstupňovou převovodovku dodávala firma Maybach.

V rámci propagace absoloval vůz ještě na podzim roku 1931 propagační jízdu do Paříže. Posádka tvořená generálním ředitelem automobilky Tennym Kumperou a mistrem Jindřichem Knappem zvládla 1100 kilometrů dlouhou trasu za 18 hodin při průměrné spotřeba 25,5 litru na sto kilometrů.

Dodnes se neví, kolik vlastně těchto vozů vzniklo. Odhady se pohybují od tří do deseti kusů. Do současnosti se žádný kompletní původní automobil nedochoval. Nicméně, z nalezeného šasi, motoru a některých dalších dílů smontovala brněnská firma Hicar vůz, který se dnes tu a tam objevuje na přehlídkách.

Dvanáctiválcový motor se dočkal uplatnění i v autobusech a hasičských automobilech. Dokonce byl jeho původní objem ještě zvětšen až na výsledných 7,3 litru.