Když 17. prosince roku 1971 sjel z výrobní linky pobočného závodu automobilky Škoda v Kvasinách poslední smontovaný exemplář modelu Octavia Combi, znamenalo to definitivní konec vozů této značky s klasickou koncepcí. Tedy s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Pak následovaly desetiletí éry "vše vzadu", kterou utnula zase až Škoda Favorit.

I když se vůz představil zmíněného zářijového dne roku 1960, do výroby tento model naběhl až v létě roku 1961, tedy zhruba půldruhého roku po začátku produkce Octavie sedan.

Na podobu exteriéru i interiéru se můžete podívat do naší komentované fotogalerie.

Stejně jako ona mělo i combi na bocích pouze jeden pár dveří. Zajímavostí ale byly ale dveře určené pro vstup do zavazadlového prostoru. Ty byly totiž horizontálně rozdělené na dvě poloviny. Toto řešení s možností nakládat menší věci skrze výklopné okno dosud používají mnozí výrobci současných kombíků a nikdy se tím ve svých tiskových materiálech neopominou pochlubit.

V interiéru bylo možno po sklopení opěradla zadních sedaček převážet předměty dlouhé půldruhého metru a široké bez dvou centimetrů rovný jeden metr. Chytrým řešením byla navíc další dvířka mezi spodní částí těchto dveří a nárazníkem, která kryla prostor pro náhradní kolo uložené vodorovně pod podlahou kufru.

Octavia Combi byla první v této modelové řadě (tvořené také sedanem a kabrioletem Felicia), která dostala elegantní křidélka na zádi a také kapkovitá zadní světla.

Automobil s délkou 4065 milimetrů, šířkou 1600 a výškou 1430 milimetrů poháněl čtyřválový zážehový atmosféricky plěný motor se zdvijovým objemem válců 1221 cm3. Ten umožňoval dosažení maximální rychlosti 118 kilometrů v hodině.

Kombi přežilo sedan o sedm let

Už v roce 1963 přišla další modernizace, která spočívala v montáži nové masky chladiče s menšími otvory maličkých pozičních světel (směrem dopředu svítila bíle, dozadu červeně) na střední sloupky karosérie. O rok později skončila produkce vozů Octavia, Octavia Super i Octavia Touring Sport 1200. To se stalo v dubnu a ještě před začátkem léta byl smontován i poslední kabriolet Felicia. Téměř veškeré úsilí bylo v Mladé Boleslavi napřeno na zahájení výroby nového modelu Škoda 1000 MB.

Kombi se však v Kvasinách vyrábělo nadále a dostávalo i další vylepšení. Konkrétně v roce 1965 se řadicí páka přestěhovala zpod volantu na podlahu. Komfortní vymožeností se stal ostřikovač předního skla. V roce 1968 se zjednodušila maska chladiče. Rámeček již nebyl zapotřebí a otvor pro přístup vzduchu do motorového prostoru kryly pouze vodorovně uložené lišty.

Uvnitř byla změna třeba v umístění páky parkovací brzdy. Zatímco původně se nacházelo táhlo pod palubní deskou, nyní se ocitla uprostřed mezi předními sedačkami.

Naposledy si vůz konstruktéři vzali do parády v roce 1970. Jednak se o něco zvětšil průměr hlavních světlometů, ale více změn nastalo na zádi. Auto přišlo o tradiční křidélka a tím pádem i o typická. Místo nich se na spodní část zádi poněkud necitlivě "přilepily" svítilny z nové Škody 100/110. Tím pádem už ale také nebylo možné otevírat dvířka k rezervnímu kolo. Pokud ho řidič potřeboval, musel zdvihnout podlážku kufru. Lehce se také díky zvětšené kompresi zvedl výkon motoru. Konkrétně měl řidič k dispozici celkem 51 koní.

Celkem se vyrobilo přes 50 000 exemplářů vozu Octavia Combi. Pár stovek jich vzniklo také v zahraničí, například na Islandu, v Chile a Indonésii. Na Novém Zélandu se motory a zkrácené šasi tohoto vozu staly základem terénní vůz Trekka.

Dalších devatenáct let Škoda tuto karosérii zákazníkům nenabízela. Do hry ji vrátil teprve model Forman.