27 let vývoje udělalo mnohé a rozdíly jsou patrné již na první pohled. Lehce krabicoidní „stodevade" je totiž založená na zcela sériovém autě, které prošlo pouze několika závodními úpravami. Oproti tomu letošní C63 je autem postaveným od píky jen pro závodní účely a ze sériového vozu se zde objevuje maximálně pár designových prvků.

Postavit vedle sebe obě auta k rovnocennému závodu by samozřejmě nedávalo smysl. Jak ukazuje první sprint, nové DTM s osmiválcem o výkonu 500 koní je samozřejmě neporovnatelně rychlejší, než 27 let starý speciál s atmosférickým čtyřválcem.

Čtěte také: Brutal S1: Slováci postavili polozávodní supersport. Stovku dá pod 4 sekundy

Závod v brzdění sice starý vůz paradoxně vyhrál, jenže z poměrně jednoduchého důvodu. Karbon-keramické brzdy na novém speciálu totiž fungují teprve tehdy, když se pořádně ohřejí. Klasické ocelové kotouče na staré 190E fungují naplno od samého začátku.

Jak ovšem popisují oba závodní jezdci při následném kroužení po trati, hlavní rozdíl obou závodních aut nespočívá v rychlosti a výkonnosti. Jde totiž hlavně o způsob, jakým se řídí.

Zatímco nové auto vyžaduje od svého pilota bleskové reakce a dokonalou soustředěnost, jízda s 27 let starým youngtimerem je pomalejší, ale o to zaslouženější. Řidič se zde musí poprat s klasickou manuální převodovkou, musí dávat přesné meziplyny a celkově za něj vůz neudělá vůbec nic.

Tak či tak se jedná v obou případech o fascinující stroje, tyčící se ve své době na absolutním technickém vrcholu. Teď nezbývá než čekat, kam se závodní speciály třídy DTM posunou dál.