Poté, co František Janeček se svým motocyklem Jawa 175 v roce 1932 ovládl tuzemský motocyklový trh, dostal nápad vyrábět také automobily. Stejně jako v případě motocyklů získal licenci na automobil v Sasku. Konkrétně se jednalo o vůz firmy DKW, která byla v té době již součástí koncernu Auto Union. Jeho obchodní označení znělo DKW F 2 Meisterklasse.

Pro české zákazníky se u budoucí Jawy 700 pouze prodloužil rozvor o deset centimetrů na hodnotu 270 centimetrů a naopak se montovala místo původních devatenáctipalcových kol menší osmnáctipalcová.

Na tento vůz i na další automobily Jawa se můžete podívat do naší fotogalerie.

Přední kola automobilu s jednoduchou konstrukcí poháněl vodou chlazený dvoudobý řadový dvouválec uložený napříč. Objem byl 689 cm3 a maximální výkon činil 20 koní.

Základní verzí se stal čtyřmístný polokabriolet se skládací plátěnou střechou. Rám karosérie byl ze dřeva, plech se využil jen na masku chladiče, blatníky a kapotu. Zbytek vozu pokrývaly panely s překližky, na kterých byl ještě koženkový potah. Lehký automobil byl schopen vyvinout rychlost až 90 kilometrů v hodině.

Výrobní systém nebyl zrovna nejjednodušší. Karosérie vznikaly v Kvasinách, podvozky zase v původní Janečkově továrně v pražských Nuslích. Finální montáž pak probíhala v Týnci nad Sázavou. Pamětnící vzpomínají, že pan továrník Janeček byl posedlý kvalitou. Ostatně - jeho dřívější zákazníci, kteří odebírali zbrojní zakázky, to samozřejmě vyžadovali.

Kromě mírně krabicovité základní karosérie se již v roce 1934 začaly nabízet i dvoumístné roadstery. Navíc na podvozku této Jawy vzniklo i několik zakázkových vozů od renomovaných karosářských firem.

Také závodní speciály

Unikátními verzemi tohoto modelu byly sportovní speciály Jawa 750. Ty smontovali v roce 1935 kvůli účasti v závodě 1000 mil československých. Vzniklo celkem šest kusů - z toho tři s karosérií kupé, tři byly roadstery. Pohonné ústrojí bylo přepracováno. Objem dvou válců dosáhl 745 cm3, výkon narostl na 26 koní. Vůz pak byl schopen jet až 110 km/hod. Jeden z těchto vozů se dochoval a lze si ho prohlédnout v hlavním sále Národního technického muzea v Praze.

Licenci DKW přestal František Janeček využívat v roce 1937. Již na podzim tohoto roku přestavil nový typ automobilu z vlastní konstruktérské dílny. Jawa Minor měla pod kapotou opět dvoudobý dvouválec. Kromě úhledné karosérie zaujala také cenou 16 950 Kč. Díky tomu se stala nejlevnějším modelem v bývalé Československé republice.

Stále se jednalo o malý automobil. Jeho délka činila 355 a šířka 135 centimetrů. Od samého počátku se počítalo se třemi karosářskými provedeními. Jednak šlo o kabriolet s uspořádáním sedaček 2+2, jednak o dvoumístný roadster a jednak o limuzínu s jedním párem dveří na bocích.

Protektorátní orgány zasáhly…

Zajímavostí je, že pouze roadster měl ve standardní výbavě přední nárazník, u ostatních variant si za jeho montáž zákazníci museli připlatit.

Od roku 1938 se začalo vyrábět modernizované provedení, které se snadno rozezná díky svislé liště uprostřed masky. Ta navíc pokračovala středem kapoty až k přednímu oknu.

I tentokrát si zákazníci mohli objednat vozy Jawa s "parádnějšími" karosériemi. Například ještě v roce 1939 spatřilo světlo světa pětadvacet kabrioletů u firmy Sodomka ve Vysokém Mýtě.

Na začátku čtyřicátých let musela kvůli rozhodnutí protektorátních orgánů Jawa s výrobou skončit. V utajení však (stejně jako v případě později veleslavných typů motocyklů) probíhal vývoj modelu Jawa Minor II. 

Po válce byl vůz zcela připraven do výroby. Dokonce v listopadu 1945 se představil novinářům. Jenže plánovači budovaného socialistického hospodářství rozhodli o tom, že Jawa už se bude věnovat pouze produkci motocyklů. Projekt vozu byl tedy předán pražským firmám. Podvozky se dělaly v bývalé "Waltrovce", tehdejším Motorletu v Jinonicích, za konečnou montáž byl zase zodpovědný Letov v Letňanech.

Nový Minor se montoval v letech 1947-50 s karosériemi tudor, roadster i kombi. V roce 1950 produkce skončila bez náhrady. Výrobní závody totiž dostaly za úkol návrat ke zbrojní výrobě…