5) Kontrola trakce

Elektronika, která používá senzory a automaticky upravuje tok síly z motoru na kola tak, aby zabránila prokluzu, zažila svůj boom v devadesátých letech. Tehdy exotický systém byl nejprve ve Formuli 1 zakázán, protože se předpokládalo, že jezdci na stabilizaci příliš spoléhají a ta jim pomáhá k lepším výsledkům. V roce 2001 se ale vrátila do závodů zpět. To už se ale ESP rychle rozšiřovalo mezi osobními auty a dnes je naprostou samozřejmostí. V Evropské unii je dokonce tento systém od roku 2014 u všech vozů povinností.

6) Multifunkční volant
Zpět ale k volantu. Mít vše pěkně při ruce dává řidiči snadnou kontrolu nad autem. Jistě, ve vozech Formule 1 se řeší nastavení jízdních systémů nebo komunikace s boxem. Moderní auta si vzala z tlačítky posetých volantů závodních strojů inspiraci a začala své volanty také obsypávat ovladači. Dnes na nich můžeme nastavovat tempomat, přijímat telefonní hovory nebo ovládat multimédia. Sportovní vozy sem ale přenesly i startovací tlačítko nebo volič jízdních režimů.

AerodynamikaZdroj: Výrobci

7) Pneumatiky
Výrobci pneumatik pro osobní vozy využívají ve vývoji svých zkušeností ze závodů Formule 1. Kde jinde se dají vyzkoušet materiály v při extrémním zatížení tak dobře jako právě na závodní trati? Odolnost vůči aquaplaningu, brzdění za mokra a za sucha, přilnavost. S tím vším bojují speciální pláště na závodních vozech.

8) Aktivní aerodynamika
Formule řítící se extrémní rychlostí je také dobrým místem pro testování aerodynamiky. Z pasivních dílů se objevily aktivní elektronikou ovládané součástky, které mění svou polohu podle potřeby a přispívají k příplatku nebo k rychlejšímu brzdění. Pohyblivé díly nyní najdeme i na supersportovních vozech. U Bugatti Chiron pomáhá vztyčené zadní křídlo s rychlým brzděním, Pagani Huayra zase mění nastavení klapek pro lepší přítlak. Tyto prvky se postupně dostávají i do vozů, jejichž cenovky již nejsou tak astronomické.