V éře aut se spalovacími motory dlouho platilo, že se korejská značka s většími či menšími úspěchy snažila dohánět evropskou konkurenci. Teď se zdá, že naopak zavedené značky budou nuceny přicházet s produkty, které se dostanou alespoň na úroveň elektrických aut Hyundai.

Už třeba vozy Kona Electric nebo Ioniq Electric byly schopné zaujmout zájemce o elektrické vozy především na tuto kategorii aut dobrým poměrem cena/výkon a především solidním dojezdem.

Ioniq 5, jak jsem se o tom mohl přesvědčit během krátké seznamovací jízdy v okolí slovenské Dunajské Stredy, se dostává ještě na výrazně vyšší úroveň. 

Vůz si můžete prohlédnout v naší komentované fotogalerii.

Už samotný vzhled auta je pozoruhodným počinem. Je příjemnou vzpomínkou na časy klasických automobilů (díky odkazům na historické Hyundai Pony) a současně se díky "pixelovým" světlům a dalším prvkům posouvá do současné digitální éry. Plně soudobé jsou rovněž zapuštěné kliky. Nejprve je nutno zatlačit na jeden jejich kraj a pak uchopit vykloenou část. Je třeba si to trošku nacvičit.

Interiér je pojatý tak, jak dosud v žádném jiném modelu Hyundai. Panel propojující digitální přístrojový štít a obrazovku centrálního multimediálního systému sice není nic originálního (v tomto ohledu byl první Mercedes-Benz), jinak je to ale originální dílo interiérových designérů evropského studia.

Nešetřilo se na kvalitě materiálů, ty jsou navíc precizně zpracované. Skvělý je vnitřní prostor. Tolik místa pro ramena máte jen málokde. Vzadu pak se bez problémů usadí také dvoumetroví čahouni.

Drobnosti máte opravdu kam ukládat. Solidně velkou kabelku si ženy můžou dát klidně do prostoru mezi sedačkami.

Dojezd v reálu kolem 400 kilometrů

Na ovládání se přes novátorské přístupy dá rychle zvyknout. Volič jízdních režimů je na sloupku volantu, ale dá se na něj (na rozdíl třeba od některých elektromobilů koncernu VW) dobře dosáhnout. Pro důležité funkce zůstala klasická tlačítka, i když změnu teploty na klimatizace už musíte dělat dotykem na poměrně malý displej.

V autě se sedí docela vysoko. Přestože se vůz svými tvary tváří jako hatchback, ve skutečnosti taková auta do výšky i délky dost podstatně přerůstá. Za prostorem pro cestující trošku zaostává zavazadlový prostor. Kabely však máte možnost uložit také do schránky pod přední kapotou, která se tváří jako klasický kryt spalovacího agregátu.

Jízdní vlastnosti jsou spíše průměrné. Velká kola i poměrně tvrdé nastavení podvozku si moc nerozuměly s vozovkou vybudovanou z panelů. Definitivní soud však můžu vyřknout až poté, co auto vyzkouším na své obvyklé testovací trase. To také budu moci zkusit rychlost dobíjení vozu. Díky osmisetvoltové elektrické soustavě (což je jedna z oblastí, ve které má před konkurencí náskok) má být totiž v tomto ohledu Hyundai opravdu velmi rychlé.

Pro vyzkoušení jsem měl k dispozici verzi Power, která má sice jen jeden pohonný elektromotor, ale s vyšším výkonem 218 koňských sil. Už to stačí na zrychlení z nuly na stovku za velmi solidních 7,4 sekundy. Maximální rychlost je u všech verzí omezena na 185 kilometrů v hodině. Do vysokonapěťové baterie lze nabít až 73 kWh, což má vystačit na ujetí 485 kilometrů.

Ve skutečnosti vůz při plném nabití ukazoval dojezd rovné čtyři stovky kilometrů. Po ujetí 27 kilometrů zbývalo v baterii 93 procent a palubní počítač signalizoval možnost dalšího cestování do 359 kilometrů vzdáleného cíle. Průměrná spotřeba byla při jízdě v rovinatém terénu a přes pár semaforů a kruhových objezdů v Dunajské Stredě 18,1 kWh.