Možné to samozřejmě je, jen je potřeba mít na paměti několik základních pravidel. Když se jimi budete řídit, existuje slušná šance, že se u nákupu levné ojetiny nespálíte. A abychom jen obecně neradili, hned v další kapitole nabízíme i sedm tipů na ojetá auta, která se vejdou do limitu 50 tisíc korun a když vyberete zachovalý kus, měla by ještě dobře sloužit.
Nejprve ale 7 obecných rad:
1. Dejte na stav, ne na tachometr
Stále dokola omílaná rada zní: nedejte pouze na stav tachometru. Berte v potaz, že kupujete vůz za velmi nízkou cenu, jehož nájezd může přesahovat i 300 tisíc kilometrů. Spíše než na čísla na tachometru a na servisní knížku (která bude pravděpodobně vyplněná jen po prvních pár let), podívejte se na korozi, na úniky oleje, na vůle v zavěšení, na funkčnost elektroniky a na kouř z výfuku. Velkou pozornost potom věnujte i důkladné testovací jízdě.
2. Vyhněte se dieselům
Vidina nízké spotřeby dieselového motoru je sice strašně krásná, nicméně je výrazně lepší jezdit za 9 litrů bez oprav, než za 6 a neustále stát v servisu. Jen pár dieselových motorů je historicky opravdu neprůstřelně spolehlivých a většina starších turbodieselů dnes trpí na závady vstřikovacích systémů, na kulhající turbodmychadla a zanesené EGR ventily. To nejhorší v podobě problematických DPF filtrů navíc do dané cenové relace teprve přijde.
3. Hledejte obvyklá a dostupná auta
Pokud nenarazíte na malý zázrak, bude vaše auto za padesát tisíc vyžadovat po koupi nějaký ten servis a opravy. To je bohužel smutná pravda. Je proto velmi dobrý nápad koupit si auto, jehož díly budou běžně a snadno dostupné, a jehož techniku bude váš mechanik dobře znát.
4. Nechte si finanční rezervu
Mnoho kupujících s velmi těsným peněžitým limitem tohle nerado slyší, nicméně finanční rezerva je potřebná bez výjimky vždycky a u velmi levných aut to platí dvojnásob. Zlaté pravidlo říká, že na ponákupní servis a opravy by si měl novopečený majitel vyhradit ještě třetinu celkové ceny vozu. U dražších a novějších aut si možná vystačíte i s poměrově menší částí, u těch levných a starších si však nechte bokem klidně i více.
5. Kupujte jednoduchá auta
Neotřelá technická řešení, sofistikované řízení motorů, nadstandardní komplikovaná výbava a technicky vyspělé podvozky. To všechno zní sice hezky a lákavě, ovšem tak maximálně pro první tři majitele. Ve chvíli, kdy přijdete k autu, které má na konci svojí životní cesty hodnotu maximálně dvou výplat, měli byste být rádi za každou technickou serepetičku, která se v autě nenachází.
6. Ověřte si, jak je to s rozvody
Z běžného servisu prováděného po kilometrech jsou rozvody zpravidla tou největší položkou. Ještě před nákupem levného auta si tedy ověřte, kolik takové rozvody včetně práce stojí, abyste do nich nezahučeli za polovinu ceny svého nového auta. Pokud jsou rozvody u daného motoru řešené řetězem a skutečně přežijí celý motor, máte velkou výhodu. Pokud jsou ovšem rozvody řemenové, musí se po čase měnit a čestné slovo bazarníkovo, že „to bylo teď někdy dělaný“ není právě berná mince. Pokud nemáte stoprocentní důkaz o tom, že nejsou rozvody v autě přejížděny, je lepší vyměnit je po koupi.
7. Manuál je lepší než automat
Stejně jako v případě případu diesel versu benzín, i u převodovek vždy volíme raději tu méně komplikovanou variantu, kupujeme-li levné auto za pár desetitisíců. Pohodlí automatu pochopitelně nelze popírat, ale pravděpodobnost, že vás auto kvůli převodovce někde nechá, nebo třeba prostě přestane couvat, je oproti manuální převodovce dramaticky vyšší. Navíc oprava automatické převodovky šplhá většinou hodně, hodně vysoko.
Pár základních pouček by tedy bylo rozdáno a nyní je na čase omrknout konkrétní modely, které se v cenové hladině do 50 tisíc dají sehnat, a které pravděpodobně ještě odvedou dobrou službu.
Výběr pro lepší přehlednost najdete v další kapitole.
Předplaťte si Deník
