Ne každý chce jezdit ve stejných autech, jaké vlastní většina motoristů. Jednou z možností, jak trošku vybočit z řady, jsou modely automobilek, které lze pojmenovat jako stylové. Mezi ty nové lze řadit například DS nebo Cupru. Mini už má trošku delší tradici.

I proto jsem tentokrát pro test stylového auta s cenovkou kolem 300 000 Kč zvolil Mini Countryman první generace.

I se všemi detaily si ho můžete prohlédnout v naší komentované fotogalerii.

“Stylové vozy mají velkou výhodu v tom, že zastarávají pomaleji než ostatní produkce. Na příkladu MINI Countryman můžeme vidět, že i po deseti letech dokáže skvěle reprezentovat svého majitele. Zájem o značku MINI mají nejčastěji úspěšní mladí lidé. Přitahuje je hravý styl, který lépe vyjadřuje jejich životní postoje, než typicky rodinné nebo manažerské vozy,” vysvětluje Filip Kučera z Auto ESA.

Právě zde jsem si k testu vypůjčil deset let starý exemplář tohoto městského SUV. Za tu dobu stihl najet podle údaje na tachometru 140 000 kilometrů díky dvoulitrovému turbodieselu pod kapotou. Ten je spojen s šestistupňovou automatickou převodovkou a točivý moment směřuje na všechna čtyři kola.

Mini Countryman je skutečně auto, které si s jiným nespletete. Jednak je to díky kulatým “očím” na přídi typické Mini, má široký postoj a tváří se velmi sportovně a odhodlaně.

Ještě více jedinečnosti najdete v interiéru. Napříkad přepínače všeho možného v drátěných ohrádkách, obrovský kulatý tachometr uprostřed palubní desky nebo dvě samostatná křesla vzadu namontovaná místo obvyklé třímístné lavice. Kromě toho, že mají výraznější boční vedení a tudíž lépe podrží těla v zatáčkách, je tu ještě jedna další výhoda. Snadno a rychle lze z kufru do kabiny prostrčit delší předměty, například lyže.

Dozadu se bez problémů usadí dva nadprůměrně velcí dospělí. Na vlastní 186 centimetrů vysoké tělo jsem vyzkoušel, že se za stejně narostlého řidiče vejdu s rezervou čtyř centimetrů před koleny a tří nad hlavou. Kufr sám o sobě není moc velký. Vyhoví spíše dvojici než rodině s dětmi.

Zachovalý i po deseti letech

Léta používání se na stavu exteriéru ani interiéru příliš nepodepsala. Jedinou (a opravdu spíše kosmetickou) vadou na kráse byl z větší části ošoupaný lesklý černý povrch jednoho ramena volantu. Tento konkrétní lakovaný bílou barvou dole a kontrastní černou nahoře tak udělá ještě dnes spoustu parády.

Na ovládání si bude člověk uvyklý na jiné automobily chvíli zvykat. Především umístění tachometru není praktické ani trochu. Jednak je zcela mimo zorný úhel řidiče, který se chce soustředit na dění před čelním sklem a jednak je ručička příliš malá. Navíc ji zejména v nižších rychlostech zakrývá řidičova pravá ruka. Tedy samozřejmě tehdy, pokud ji má položenou na volantu. Ale naštěstí je mu malý displejíček v otáčkoměru u volantu. Na něm se digitálně zobrazuje aktuální rychlost vozu.

Zvláštní je také umístění ovladačů oken na středovém panelu přístrojové desky, zatímco zrcátka si nastavujete na dveřích. A abych nezapomněl – páka parkovací brzdy je také úplně jiná, než jste zvyklí.

Sedačky vpředu vypadají úzké, ale jsou dobře vymyšlené. Pevně obepnou tělo, mají dostatečně dlouhý sedák i opěrku. Někomu ale může vadit to, že bezpečnostní pásy nejsou výškově stavitelné. Výhled skrze nízké čelní sklo je díky poměrně kolmo postaveným sloupkům střechy velmi dobrý.

Dieselový motor se sice se sportovním autem úplně neslučuje, ale v případě Mini Countryman se určitě tolerovat dá. V tomto konkrétním případě byl naladěn na výkon 143 koňskýcch sil, což na solidní rozpohybování nevelkého auta docela stačí. Motor je po nastartování docela hlučný a jeho chraplavý projev moc neutichá ani po zahřátí.

Podvozek zaslouží jedničku

Šestistupňové automatické převodovce se moc nelíbila pomalá jízda a poskakování v hustém provozu pátečního odpoledni. Naštěstí ji můžete “poradit” manuálním řazením pomocí pádel pod volantem nebo pohybem voliče vpřed či vzad. Mimochodem, nižší stupeň se řadí směrem dopředu, zatímco k sobě volíte vyšší rychlost. Takto je to správné a logické. Přesto většina ostatních výrobců volí opačný přístup.

Pokud zvýšíte tempo, poznáte, jak dobrý podvozek vývojáři Countrymanu nadělili. Tak rychle na proděravělé a zprohýbané vozovce okresní silnice můžete jet jen s málokterým jiným autem. Řízení je tuhé a poměrně strmé, zato žádoucí brzdný účinek zvolíte přesně díky plynule stlačitelnému pedálu.

Při jízdě není možné využít žádné moderní asistenční systémy typu udržování se v jízdním pruhu, čtení dopravních značek nebo sledování aut v mrtvém úhlu. Tehdy se ještě auto takovými vymoženostmi nevybavovaly. Nicméně, pravověrným řidičům to moc vadit nebude. Naopak v konkrétním testovaném exempláři jsem si mohl využívat dobrodiní automatické klimatizace, navigaci a v zimě bych si mohl zapnout vyhřívání sedaček. A nad hlavou jsem měl hned dvě střešní okna.

Spotřeba v průměru sedm litrů v kombinovaném režimu není sice závratně vysoká, ale u dieselového auta by mohla být o pár desetinek nižší. Přesto se mi tento Countrymann v konečném soudu líbil. Především kvůli vynikajícímu podvozku a samozřejmě neotřelému designu.

Stejný názor má také Filip Kučera z Auto ESA. “V případě MINI Countryman se nejedná ani o příliš velké kompromisy, které musíte dělat v porovnání s menšími stylovkami. Toto kompaktní SUV nabízí dostatek prostoru pro cestující, prémiovou techniku a vynikající jízdní vlastnosti.”

Konkurenti přicházející v úvahu:

Doporučuje Filip Kučera z Auto ESA 

Konkuret Fiat 500Konkurent Fiat 500Zdroj: Fiat

Fiat 500

Plusy:

ikonický stylový vůz

nízká spotřeba

snadné parkování

Mínusy:

vyšší ceny

menší prostor

 Konkurent Alfa Romeo GiuliettaKonkurent Alfa Romeo GiuliettaZdroj: Alfa Romeo

Alfa Romeo Giulietta

Plusy:

nadčasový design

dostatek prostoru

úsporné diesely

-

menší výběr na trhu

častější údržba

 Konkurent BMW 1Konkurent BMW 1Zdroj: BMW

BMW řady 1

Plusy:

pomalu stárnoucí design

dostatek prostoru

vynikající jízdní vlastnosti

-

vyšší ceny

dražší originální díly