Dacia je výrobce s podstatně menší tradicí, než má Škoda Auto. Rumunská automobilka vznikla až v roce 1966. Již tehdy byla spjatá s francouzským podnikem, protože se věnovala licenční výrobě Renaultů, ze které byla posléze roky odvozovaná vlastní modelová řada.
Francouzi si vzali rumunský podnik definitivně pod svá křídla v roce 1999. Původní ambice byla dodávat auta jen pro východ Evropy. Jenže zájem nakonec projevil i Západ a pokud započítáme státy, ve kterých se Dacie prodávají pod označením Renaultu, je automobilka zastoupena na trzích asi stovky zemí. A pro Dacie zdaleka neplatí, že by jednoduchá a levná auta museli mít jen ti, kdo mají hluboko do kapsy. Jednu Dacii Duster dokonce vlastní rocker Mick Jagger.

Nástup Renaultu v Dacii byl nejprve nenápadný a připomíná vstup koncernu Volkswagen do Škoda Auto – pamětníci si vzpomenou, že vše začalo inovovaným Favoritem, který nejprve získal například elektronické vstřikování, na bázi Favorita pak vznikla Felicia. Také u Dacie se nejprve vylepšovala stávající produkce. Do rumunské modelové řady se tak začaly montovat motory a převodovky z Renaultů. Mělo to úspěch a pak přišly nové modely Solenza, Logan, pak Sandero.

„Skutečnou trefou do černého byl pro Dacii na Motor Show v Ženevě roku 2009 představený Duster, který se veze na vlně neustále rostoucí popularity SUV. Dusterů první generace se prodalo přes dva miliony a není divu, že i druhá generace se té první - veleúspěšné velmi podobá. Malou senzaci způsobila prezentovaná odolnost a robustnost vozu, ze kterého se doslova stala ikona značky Dacia,“ říká Jindřich Topol z AAA auto.

Jenže když už jsme začali srovnávat Škodu s Dacií, i když obě automobilky pocházejí ze zemí bývalého RVHP a do obou vstoupil velký nadnárodní partner, jejich strategie se liší. V koncernu Volkswagen se razí teorie, že na opravdu levných a jednoduchých autech se nedá vydělat a některá řešení by kvůli německému systému kvality neprošla. Škodovka tak hlavně ve vyšších stupních výbavy nabízí opravdový luxus. Zatímco Dacia se nebojí některých opravdu levných, jednoduchých řešení. Díky tomu se mohla automobilka dostat na nízké pořizovací ceny a vybudovala na trhu téměř vlastní segment, pro který získala část skupiny lidí, kteří dříve pro svá auta chodili výhradně do autobazaru.

Interiér je velice jednoduchý.

Ostatní výrobci úspěch značce potichu závidí. A tak i Volkswagen, možná i proto, že jeho název v překladu znamená „lidový vůz“, před časem avizoval, že založí vlastní značku na jednoduchá, levná auta. Zatím se tak ale nestalo a Dacia se svými opravdu lidovými vozy zaujala solidní místo i na německém trhu. A to nelibě nesou tamní motoristická média. Ta například uvádějí, že naprostá katastrofa je u Dacií antikorozní ochrana – právě ta bývá u německých vozů možná i kvůli tomu, že se během zimy hodně solí silnice, kvalitní. Abychom se přesvědčili, jaká je pravda, vypůjčili jsme si v AAA Auto Duster první generace, který byl do provozu uveden v roce 2011 právě v Německu.

Mírně ojetá

Zapůjčená Dacia má uvedený nájezd 47 tisíc kilometrů. K pohonu (v tomto případě stabilně jen jedné nápravy) slouží atmosferický zážehový motor 1.6 16v od Renaultu. Ten vozu poskytuje postačující výkon 77 kW, cenovka je 224 999 Kč (nejlevnější kusy ze začátků výroby se nabízejí i za méně než 130 tis. Kč). S pohotovostní hmotností 1246 kg motor 1.6 16v postačuje na akceleraci 0-100 km/h za necelých 12 sekund. A i s tímto vozem, který má udávanou maximální rychlost 165 km/h, je možné dostat pokutu na dálnici. Po nastartování se ale nedá autu nic vytknout. Nenarazili jsme na žádné nežádoucí zvukové projevy, nedostatky v ovladatelnosti či brzdění. A to navzdory skutečnosti, že zadní náprava je opatřena pouze bubnovou brzdou. Jinak i v autě – jak bývá pro SUV s vyšším podvozkem typické – je z místa řidiče velmi dobrý výhled. Posádka má také subjektivní pocit bezpečí, i když zrovna v tomto případě ten pocit bezpečí opravdu subjektivní je – Duster první generace má totiž z cash testu NCAP jen tři z pěti možných hvězdiček.

Naopak příjemným zjištěním bylo, že navzdory varovným hlasům německých motoristických novinářů, že je vůz nějak nadmíru náchylný ke korozi, se toto nepotvrdilo. Ani po osmi letech v provozu u našich západních sousedů, kde se v zimě opravdu hodně solí, Duster nejeví známky nějaké neobvykle velké koroze. Zvenčí má auto jen jeden malý šrám a jinak je jako nové – včetně interiéru – příliš opotřebené nejsou ani kožené sedačky či volant. A jen jeden z pedálů je lehce ošlapaný.

„Uvedenému nájezdu 47 tisíc kilometrů se dá asi věřit. V interiéru – volant i sedačka – všechno je pěkné. I motor je pěkný a všechno odpovídá. Vypadá to, že auto měl nějaký sváteční řidič. Jinak Duster má vyšší světlou výšku, ale vyloženě terénní není. A je vhodný například jako druhé auto do rodiny, ideálně například někam na vesnici. Polní cesty by totiž tomuto autu neměly dělat problémy a ve městě se zase dá snadno parkovat i tam, kde jsou vysoké obrubníky,“ říká Martin Hofmann, který provozuje malý autoservis v pražské Malešické ulici.

Kufr má 475 litrů (u stejného vozu se 4x4 je to 408 litrů).

„Co se týká jízdních vlastností, tak je to takový univerzální vůz, navíc poměrně velký. V této kategorii a za tuto cenu bychom ale těžko hledali něco jiného. Samozřejmě, že to není žádný luxus, ale když už si někdo bude přát něco luxusního, tak se zrovna Daciím obloukem vyhne. Na druhou stranu si ale můžeme říci, že design se povedl. To auto nikterak hrozně nevypadá. Určitě už jsme viděli daleko ošklivější vozy. Třeba i do Prahy může být Duster ideálním autem. Nedělají mu totiž problémy přejezdy všech těch retardérů nebo kanálů, se kterými veškerá nízká auta opravdu zoufale bojují. Ty nápravy jsou navíc tak jednoduché, že i kdyby se na nich mělo něco pořád měnit, tak je to celkem nenáročné. A jde o naprosto opačný extrém, než co známe třeba od BMW či Audi, kde jsou složité víceprvkové nápravy. Navíc o Dusteru se dá říci, že v jednoduchosti je také spolehlivost,“ dodává Hofmann.

Úspory jsou vidět

Ale Dacia je samozřejmě značka, která zákazníky láká, jak jsme uvedli, mimo jiné svou atraktivní cenou a tomu odpovídá vybavení auta i jeho celkové zpracování. „A tak například v podkolí nejsou ani plastové podběhy. A to šetření je vidět všude. Kdyby se mělo to auto vyrobit na nějaké vyšší úrovni, tak bude samozřejmě mnohem a mnohem dražší,“ říká Hofmann. I když například v prostoru pro řidiče a spolujezdce nejsou obnažené žádné kovové části vozu, totéž už například neplatí pro zavazadlový prostor. „Tento konkrétní kus je ale v lepší výbavě. Je tu i obložení, ale jinak je to tak trochu plechovka. Docela nezvyklé je i ovládání otevírání oken řidiče a spolujezdce na středovém panelu. Ale Duster není první auto, u kterého to vidím. Podobné řešení má i Fiat Dobló.“

Hofmann má dokonce zkušenosti se servisováním prakticky totožného Dusteru, jako je ten půjčený. „Jde o vůz, který dostává docela zabrat, protože je to taxi v Praze. A tento případ mi potvrdil, že Duster je dobrou volbou i pro město. Příznivá je kombinovaná spotřeba 7,1 litrů na 100 kilometrů a hlavně jsou minimální náklady na servis. Pokud už se na autě něco opravovalo, tak to bylo vinou majitele, protože s vozem vlétl na obrubník a ohnulo se rameno nápravy. Zároveň s tím se muselo měnit řízení a tlumič. Jinak ten vůz má okolo 220 tisíc kilometrů, najetých převážně na hrozných pražských ulicích. A kromě uvedené nehody je jinak vše v pořádku.“

V případě testovaného vozu by se Hofmann nebál ani toho, že poslední zápis v servisní knížce je už asi tři roky starý. „Když si vezmeme dnešní intervaly výměny oleje, které jsou prodloužené na 30 tisíc kilometrů, tak ani nepředpokládám, že by se tam vynechala výměna oleje. A i vzhledem k tomu nájezdu bych se toho vůbec nebál. Auto drží stopu, jede krásně rovně, je tedy téměř jisté, že vůz za sebou například nemá žádnou těžkou havárii,“ uzavírá.