Číslo 600 v označení tohoto modelu divize Volkswagen Užitkové vozy znamená délku v centimetrech. Výška pak přesahuje tři metry. S tím je nutno při cestování ve Volkswagenu Grand California, což je fakticky největší model v nabídce největší evropské automobilky, počítat. Jinak s ním ale můžete jezdit s běžným řidičákem na osobní auto, zaparkovat ve městě na ulici (to ale raději podélně) a navíc se uvnitř můžete vyspat, vysprchovat, uvařit si jednodušší jídlo a třeba si i dojít na záchod.

Zmíněný model je určen pro rodinu. Ta může být až čtyřčlenná. Dvojice dospělých se vyspí na zadní posteli, děti musí po žebříčku vylézt na plošinu nacházející se na sedačkami řidiče a spolujezdce. Puberťáky už s sebou neberte, ti se tam nevejdou. Pro malé špunty je to ale skvělé.

Ani lůžko vzadu není úplně vhodné pro nadprůměrně vzrostlé jedince. Ti, kteří mají více než 185 centimetrů (což je i můj případ) by měli raději zvolit Grand Californii 680, kde je postel orientována podélně a tudíž větší. Na druhou stranu, tato verze už je skutečně určena jen pro dva. Vůz je totiž nižší a nad sedačkami už další prostor pro spaní není.

Všechno to je dáno velikostí plechové skříně dodávky Volkswagen Crafter. Ta totiž posloužila pro tuto přestavbu. Vpředu je to ostatně znát na první pohled. Přístrojová deska je naprosto shodná, stejný je výhled, volant a řada dalších ovládacích prvků. Jen sedačky byly vyměněny za otočné. To, abyste v nich mohli zasednout k prostřenému stolu. Ten je skládací a pokud ve druhé řadě cestují další dva pasažeři, měl by být uložen v zavazadlovém prostoru. Úložných prostor je dost, kuchyňka včetně malého dřezu je dobře vymyšlená a k lednici máte přístup i zvenčí. To, abyste nemuseli po schůdcích do interiéru, když si zrovna užíváte pěkného večera se sklenkou vína či piva pod markýzou.

Malá kuchyňka stačí pro přípravu jednoduchých jídelZdroj: Radek Pecák

Termín testu tohoto vozu jsem úmyslně plánoval na druhý květnový prodloužený víkend. Domníval jsem se, že by mohlo být pěkné počasí (v tom jsem se nemýlil) a současně byl přesvědčený, že ještě poměrně snadno takzvaně na "blind" najdu místu v nějakém pěkném kempu. Jenže, je pandemie a v Česku stále ještě panuje stav nouze. Vzhledem k tomu jsou kempy oficiálně zavřené. A protože nemám rád spaní někde na parkovišti u silnici, kde by mne neustále budila projíždějící auta, využil jsem nabídky zaparkovat v soukromých zahradách. Jejich seznam je na stránkách "bezkempu.cz" a řada inzerovaných pozemků je ve skutečně atraktivních lokalitách.

Romantika bez občerstvení

Pro první noc jsem zvolil Český Krumlov. Na pozemek ve zdejší zahrádkářské kolonii bylo sice nutno sjíždět opatrně, protože se nachází poměrně hluboko pod úrovní silnice, ale byl úplně rovný. To je pro karavanisty důležité, protože pak nemusí vyrovnávat náklon vozu a postelí uvnitř pomocí klínů.

Roztáhnout markýzu, rozložit židličky a stoleček je záležitostí nanejvýš pěti minut. Tento zahradní nábytek pro dvě osoby je vymyšlen tak, aby manipulaci zvládl i ten nejnešikovnější člověk. Je uložen v kapsách na vnitřní straně obou polovin zadních křídlových dveří.

Ke zprovoznění toalety stačí posunout páčku na míse. Odjišťuje se podobným způsobem jako třeba ve vlacích. Toaleta je samozřejmě chemická, takže je nutno čas od času nádrž vyprázdnit. Na několikadenní používání dvojice cestovatelů je však kapacita odpadní nádrže dostatečná. Pak již stačí jen na dotykovém displeji hlavního ovladače vozu nastavit teplotu vody, kterou použijete na sprchu a rovněž teplotu, kterou máte rádi na spaní. Ještě jedno rychlé kafe a vzhůru do ulic překrásného Českého Krumlova…

Ještě než jsem se sem vypravil, jsem od známých slyšel, jak je v současné době liduprázdný. Je to logické, obvykle většinu klientely tvoří cizinci. Ti ale nyní do Česka nesmějí. Navíc penziony a poetické hospůdky, stejně jako zámek a další atrakce musí být zavřené, takže ani Češi sem teď nejezdí. Přesto mě opuštěnost zdejších ulic a dokonce i hlavního náměstí a zámeckých nádvoří doslova šokovala. Jen jsem litoval, že neumím lépe fotit, protože tak skvělé příležitosti k pořízení krásných snímků prázdných zákoutí se asi dlouho nebudou opakovat.

Zámecká nádvoří byla přístupná i v nociZdroj: Radek Pecák

Chodili jsme asi dvě hodiny a pak jsme dostali hlad. Jenže, v centru nebylo ani jedno takzvané "výdejové" okénko. Nakonec jsme našli jedno až v Jelení zahradě a hlad zahnali gulášovou polévkou s chlebem. A skleničku vína na zapití nám pak prodali v kavárničce v pivovarské zahradě.

Ráno jsme Česku Krumlov opustili a rovnou zamířili k další tuzemské lokalitě, která se nachází v seznamu světových památek Unesco. Třebíč sice ani v jiných časech nebývá tak turisty obsazená jako Český Krumlov, přesto ani zde takový klid normálně nebývá. Tenokrát ano Místní děti tak měly dost prostoru na to prohánět se po zdejších uličkách na kole. I na proslulém židovském hřbitově (který byl shodou okolností v pátek otevřený letos vůbec poprvé, jsme po celou dobu prohlídky potkali jen další čtyři návštěvníky.

ZOO lákala

Přece jen o řád více lidí (tím myslím několik desítek) jsme pak potkávali v centru Mikulova. Tam jsme se vydali po zaparkování v další soukromé zahradě. I tak jsme ale při ochůzce kolem celého areálu zámku potkali jen dvě velmi mladé dívky, které uzrovna vymýšlely nejlepší pózy pro "selfie".

Zde už bylo "výdejových" okének v provozu na pár stovkách metrů hned několik. Kupodivu se nabídka neomezovala jen na obligátní pizzy či smažený sýr v housce, ale mohl jsem si objednat dokonce i pečená žebra. Způsob servírování v umělohmotné misce není sice nic moc, ale byl jsem rád i za to..

Sprcha po procházce rozpálenými městskými ulicemi přišla vhod. V koupelničce není místa nazbyt, ale krátká očista se tak dá zvládnout. Stále mě překvapovalo, jak je auto chytře vymyšlené a současně kvalitně zpracované. Třeba umyvadlo je sice jednoduchý kus plastu, dá se ale přiklopit ke stěně a navíc nepotřebuje žádnu odpad. Je totiž nakloněné a voda z něho stéká do žlábku na stěně. Dveře koupelny přesně lícují s obložením okolní stěny a zavírají se s jemným tichým klapnutím. Příjemné je také zaoblení všech možných rohů, dvířek poliček a dalšího vybavení. V malém prostoru totiž opravdu často do něčeho narážíte hlavou, boky či lokty.

Teprve poslední den našeho putování den jsme se z hlediska počtu turistů na jednom místě téměř vrátili do časů, kdy o víkendech či svátcích nebývalo na atraktivních místech k hnutí. Tou lokalitou byla olomoucká ZOO na Svatém Kopečku. Spousta expozic je zde špičkových. Nejvíce mě ale nadchla procházka mezi makaky ve volném terénu. Několik z nich bylo opravdu takříkající na dosah.

Celkem jsem při této expedici, kterou jsem nazval Putování Českem ve stavu nouze, najel s Grand Californií více než 900 kilometrů. Potěšilo mě řízení, slušné brzdy, dobře fungující osmistupňová automatická převodovka i solidní odhlučnění aerodynamického hluku. A že to musela být vzhledem k obřím rozměrům auta pořádná fuška…

Jednu část trasy (z Českého Krumlova do Mikulova) jsem při výletním tempu absolovoval se spotřebou 8,5 litru. To je doslova fantastická hodnota vzhledem k tomu, že jsem přejížděl třeba Vysočinu. V průměru se však s tímto autem jezdí za zhruba 11-12 litrů. Na dálnici se při tempu sto třicet kilometrů v hodině vyšplhá apetit motoru až k třinácti litrům. 

Pokud auto nepřeložíte a nepotřebujete nutně předjíždět pomalejší osobáky ve stoupacím pruhu, tak je síla agregátu dostatečná. Jedná se o osvědčený dvoulitrový turbodiesel, z jehož čtyř válců směřuje výkon 130 kW na přední kola.

Zatímco u této verze není možno pohon všech kol objednat, u delší Grand Californie (ta má označení 680 a je pro změnu jen dvoumístná) tato možnost existuje. V takovém případě bych si dokázal představit, jak v tomto autě vyrážím i na kratší lyžařskou dovolenou.