Mini hraje mezi tradičními automobilkami tak trochu jinou roli. O její modely projevují zájem především lidi, kterým jde o styl, a tak trochu také o zábavu za volantem.

Třetí generace, která je na trhu již osm let, nyní dospěla do fáze již druhého faceliftu. Zatímco ten první před třemi lety přinesl také změny v technice, nyní jde především o designové úpravy.

Na velkou část z nich se můžete podívat do naší komentované fotogalerie.

Například se lehce proměnil vzhled přední části, kde je teď větší rámeček čelní masky a střední část plastového nárazníku získala stejné lakování jako celý zbytek karosérie. Jiný je rovněž zadní nárazník. Všichni kupující nového Mini teď získají LED přední světlomety a zadní, v nichž je obsažen motiv britské vlajky. Pochopitelně jsou k dispozici také nové barvy a kola z lehké slitiny.

Dovnitř tvůrci vozu umístili nový volant s jinými ovládacími tlačítky, změnil se rovněž vzhled centrální části. Uvnitř kruhu se nachází displej s úhlopříčkou 8,8 palce. Nad ním i pod ním jsou černě lakované lesklé plasty.

Do výbavy se dostaly nové prvky. Například lepší ambientní osvětlení, vyhřívání volantu, elektrická parkovací brzda či upravené adaptivní odpružení. Adaptivní tlumiče mají umět lépe reagovat na rychlé změny tlaku po najetí na nerovnost. Dále řidiči pomáhá systém varování při opouštění jízdního pruhu a světla s režimem pro špatné počasí.

Cabrio potěšilo úsporností

Já jsem získal na jediný den možnost prozkoumat nejvýkonnější provedení tohoto vozu - tedy vůz ve sportovní úravě Mini John Cooper Works, který pohání přeplňovaný čtyřválec s výkonem 231 koní. Navíc v provedení cabrio - tedy tu nejstylovější možnou verzi.

Ten má navíc ještě třeba červené třmeny brzd, červenou linku napříč přídě a difuzor s dvojitou koncovkou výfuku v zadním nárazníku. V interiéru se nacházela sportovní sedadla, která jsou dobře tvarovaná. Mají třeba také možnost prodloužení podpory stehen. Jen mají poměrně krátká opěradla. Opěrka hlavy mi (měřím 186 centimetrů), končila v půli hlavy.

Během testovací jízdy, při které jsem se převážně pohyboval na zajímavých silnicích nižších tříd, jsem skutečně ocenil nové tlumiče. Ty bez problémů zvládly vyrovnávat propady kol do prolubní na okrajích zanedbaných okresek. Jen ostré příčné nerovnosti jim stále nečiní radost.

Celkově jízdní vlastnosti stále vyvolávají úsměv na tváři řidičů. Volant reaguje okamžitě a přesně, brzdy začnou plnit svoji funkci také okamžitě po lehkém sešlápnutí pedálu. Osmistupňová automatická převodovka v zásadě dělá svoji práci dobře. Jen občas jsem jí musel "poradit" pokynem od pádla u volantu.

Při sportovní jízdě jsem občas trošku proklínal nová tlačítka na volantu. Ty jsou hodně blízko věnce, a tak se mi několikrát stalo, že jsem v "jízdním zápalu" neúmyslně zesílil rádio tak, až jsem se lekl.

Potěšen jsem byl úsporností živého agregátu. Ten se na dálnici spokojí se zhruba sedmi litry benzínu na sto kilometrů, na okrescee lze volným tempem jezdit za 6,5 litru. Ve městě pak apetit stoupne na osm. A sportovní jízda? - při ní mi palubní počítač ukázal 11,1 litru na sto kilometrů.