Epidemie koronaviru zrušila mezinárodní prezentaci Škody Octavia na řeckém ostrově Kréta, a tak jsem první kilometry s odmaskovanou Octavií Combi 4. generace ujel na důvěrně známých silnicích v Česku. Úmyslně píšu o odmaskovaném voze, protože již před půl rokem jsem měl možnost se pár desítek kilometrů projet projet s tímto autem. Bylo ovšem ještě důkladně obalené do maskovací fólie. Shodou okolností se tato akce odehrávala v Itálii, v zemi, kde by se určitě dnes nic podobného upořádat nedalo…

Pro jednodenní test jsem si vybral kombík (liftback bude tentokrát následovat později), poháněný motorem 1,5 TSI s výkonem 110 kW. Tento agregát už volí i mnoho dřívějších zapřisáhlých příznivců "tédéíček". To, jak konkrétní vůz vypadal, a jaké další poznatky jsem při testu zjistil, naleznete v naší obří komentované fotogalerii.

Již po otevření dveří je zřejmé, že vývojáři Škody zahodili do koše vše dříve používané a začali s čistým papírem. Vlevo od volantu tedy není klasický otočný spínač světel, který tam napříč všemi modely býval dlouhá desetiletí, překvapí i pouze dvouramenný volant. Na něm jsou také nová tlačítka a luxusně vyhlížející kovový váleček pro rolování a potvrzování v menu. Líbilo se mi, že jedním tlačítkem se dostanu do menu elektronických asistentů. Velmi otravný asistent pro udržení se v jízdním pruhu je totiž nutné vypínat po každém nastartování. Také je přímo zde spínač vyhřívání tohoto klíčového ovládacího prvku.

Ještě větší revoluce se odehrála na středovém panelu. Displej multimediálního systému se v Octavii poprvé dostal nad výdechy klimatizovaného vzduchu. Není však tak vytrčený nad horní hranu palubní desky, jako tomu bývá u řady konkurenčních automobilů.

Zákazníci si ovšem budou muset zvykat na nový způsob ovládání klimatizace (ta byla v testovaném automobilu třízónová). Zmizely veškeré fyzické ovladače, teplotu si navolíte dotykem na displeji. Na druhou stranu si můžete stiskem ikonky vybrat, zda chcete, aby elektronika zařídila proudění vzduchu na nohy, ohřála vám ruce a podobně. Inovativním ovládacím prvkem je dotyková lišta pod displejem. Pokud po ní přejedete jedním prstem, tak se upravuje hlasitost audiosystému, pokud dvěma, tak měníte měřítko navigační mapy. Zákazníci budou nuceni vyměnit kabely pro dobíjení svých mobilů, tabletů a dalších zařízení za ty s koncovkami USB C. Jiná se v autě nevyskytuje. Naopak jsem ocenil kulatou dobíjecí zásuvku s 230 Volty.

Prostor a kufr jsou v naprostém přořádku

I jinak si Octavia ponechala své tradiční silné stránky. To znamená velké odkládací kapsy ve výplních dveří, podélně i výškově nastavitelnou loketní opěrku mezi předními sedačkami, uzavíratelnou schránku na peněženku, klíče či jiné věci vlevo pod volantem. Tuto zdánlivou drobnost zmiňuji zejména v souvislosti s tím, že nový Volkswagen Golf o ni přišel.

Takovýchto přepravek se vejde do jedné vrstvy osm

Naprosto spokojen jsem byl se sedačkami. Mají dostatečně dlouhý sedák i opěradlo. Bočnice zbytečně neutiskují tělo, ale současně umí podržet při působení odstředivé síly v zatáčkách. Komu by přesto v nějakém ohledu nevyhovaly, může si připlatit za ty s atestem ortopedů.

Pro test místa vzadu jsem získal našeho redakčního spolupracovníka. Měří 203 centimetrů. A výsledek - za řidiče s výškou 186 centimetrů se posadil s drobnou rezervou před koleny i nad hlavou (fotografii jako důkaz máme také ve fotogalerii).

Hodně času jsem věnoval zkoumání zavazadlového prostoru. Ostatně kvůli němu si lidé zpravidla kombík kupují, že… Slabých stránek je pomálu. Snad možná jen ta, že i s mezipodlahou nevznikne po sklopení opěradel zadních sedaček absolutní rovina. Hodně se mi líbila vychytávka tvořená gumou s plastovým háčkem. Díky tomu je možno bezpečně zaaretovat zdviženou mezipodlahu a rovnat v dolní části náklad. Nebo ho pochopitelně zase vyjímat. Pod spodním dnem byla ještě plnohodotná rezerva. 

Na stranách jsou úchyty pro lékárničku a trojúhelník, čtveřice (kdo to má?) sklopných masivních háčů na tašky, čtyři kovová oka a ještě jsem našel jednu kovovou lištu na oddělení nákladu. Lze ji v kufru umístit příčně ve dvou pozicích. Jednoduše se její koncovky zacvaknou do malých kulatých otvorů ve dně kufru. Pokud sklopíte opěradlo, případně otevřete průchod v zadním opěradle, můžete v interiéru bez problémů převážet třeba dvoumetrový žebřík.

A jak jezdí?

S autem jsem projel silničky na Karlštejnsku, část dálnice D5, celý hotový úsek středočeské dálnice D6, třicet kilometrů silnice smrti 1/27 a řadu silnic obvykle nevalné kvality v okrese Plzeň-sever. V Praze jsem si pak udělal okruh vedoucí ze Stodůlek na Malou Stranu a poté přes Magistrálu a Smíchov zpět na západní okraj hlavního města.

Auto opět o něco dospělo. Jízdní vlastnosti se hodně přiblížily Superbu, stejně jako akustický komfort. O výbavě je zbytečné mluvit. Ta je, nebo lépe řečeno, může být po zaplacení příslušných obnosů skvělá. Pokud jedete s novou Octavií na alespoň trochu slušném povrchu (a do toho počítám i záplatovanou a občas trošku děravou okresku), je řízení tohoto vozu radost. Nedotáčivost neexistuje, dokonce je malinko přetáčivý. Od podvozku neslyším žádné pazvuky, náklony i v ostřeji projetých zákrutách jsou příjemně malé. Krátké a přesné řazení šestistupňové manuální převodovky umožňuje neztrácet točivý moment. Brzdný účinek se zvyšuje lineárně se silou, jakou působíte na brzdový pedál. Řízení sice moc velkou odezvu nedává, ale to už je vlastnost prakticky všech moderních aut. Jen lze, díky možnosti přepínat jízdní režimy, měnit tuhost.

Chování je neutrální až malinko přetáčivé

Testovaný exemplář měl dokonce adaptivní tlumiče. Rozdíl mezi komfortním a sportovním režimem byl sice rozpoznatelný, ale zdá se mi, že v Superbu je škála větší. Více se tomu samozřejmě budu věnovat při klasickém týdenním testu.

S motorem 1,5 TSI a tudíž hranicí 150 koní se ještě pojí přítomnost jednodušší vlečné nápravy vzadu. Silnější motorizace dostanou takzvaný multilink. V devadesáti procentech jízdních situací mi toto technické řešení nijak nevadilo. Kupodivu jsem na rezervy narazil ve městě. Konkrétně při přejíždění kanálových propustí. Pokud na ni narazíte v zatáčce, může dokonce záď o kousek odhodit stranou. Jednou to bylo docela nepříjemné..I když ji přejede s narovnanými koly, tak o sobě dá vědět více, než je milo. Už teď jsem zvědav, jak si ve stejné situaci povede exemplář s druhým typem nápravy.

Z tohoto prvního svezení vyplynulo, že i tak velké auto, jakým nyní Octavia je, může s benzinovým motorem jezdit pod hranicí pěti litrů na sto kilometrů. Chce to ovšem trošku sebekázně, jezdit spíše do osmdesáti kilometrů v hodině a s rozmyslem. Při běžném ježdění se bude apetit motoru držet kolem šestilitrové hranice, což platí i v dálničním a městském režimu.