Dieselové motory ve vozech Škoda zrají jako víno. Takový dojem jsem získal po prvním dnu, který jsem mohl strávit ve společnosti čtvrté generace vozu Octavia s karosérií liftback. Pod její kapotou pracoval dvoulitrový turbodiesel s výkonem 110 kW (150 koní) a automatickou převodovkou DSG. Fotografie vozu i s četnými detaily si můžete prohlédnout v naší komentované fotogalerii.

S novou Octavií jsem jel tento čtvrtek již potřetí. V obou předcházejících případech jsem ovšem řídil kombík. Poprvé to bylo vloni na podzim s ještě zamaskovaným vozem, podruhé s již nablýskaným exemplářem v březnu v českém prostředí. Tento test si můžete přečíst po kliknutí na odkaz, který se nachází pod tímto odstavcem. Tentokrát jsem se vypravil s vozem na místo, kde bude letos vinou okolností trávit dovolenou větší množství Čechů než dříve - k Lipenské přehradě, která je přezdívaná taktéž Jihočeské moře. Nad ní byly ještě vidět šumavské hřebeny se zbytky sněhu. Jel jsem také po silničce, která vede k hraničnímu přechodu Přední Zvonková a dále se po ní dá dojet k mému oblíbenému lyžařskému středisku Hochficht. Jenže, to je už na rakouské straně, kam se nyní nesmí, a tak jsem se před závorou a betonovým panelem musel zase otočit.

Zatímco v březnu jsem se pohyboval díky zážehovému motoru 1,5 TSI a příslušné rychlostní stupně volil manuálně, tentokrát se vznětovým motorem spolupracovala dvouspojková automatická převodovka DSG.

Ta se v Octavii poprvé ovládá pomocí malé páčky na středovém panelu. Tento prvek je moc pěkně zpracovaný a velmi rychle si na něj zvyknete. Na rozdíl od některých konkurentů, kteří po zastavení nevyžadují volení parkovacího režimu (P), Škoda Octavii vybavila speciálním tlačítkem. Převodovka má nadále sportovní režim a rychlostní stupně lze volit i pomocí pádélek u volantu.

Nabídka jízdních režimůZdroj: Radek Pecák

Ten byl opět dvouramenný a jsou na něm dva poměrně masivní, ale krásně zpracované válečky. Tím levým jsem poměrně intuitivně pouze nastavoval hlasitost audiosystému, zato s tím pravým jsem si docela "vyhrál". Škoda totiž změnila systém přístupu do menu palubního počítače. Abyste v něm mohli začít listovat, musíte nejprve na váleček kliknout, čímž menu jaksi odemknete. Pokud pak třeba chcete vynulovat hodnotu spotřeby, musíte využít ještě spodní tlačítko, nalistovat kolonku, kde se potvrzuje, co vlastně chcete vynulovat a pak ještě potvrdit. Nezdálo se mi to zrovna moc uživatelsky přívětivé. Po nějaké době si na to ale řidiči určitě zvyknou.

Na druhou stranu musím jednoznačně pochválit head-up displej. Údaje se promítají skutečně na čelní sklo (a nikoli na plastový štítek jako u některých konkurentů). Rychlost a třeba i navigační šipky jsou vidět zřetelně, přitom nerozptylují pozornost od dění před vozem.

Naladěno na dlouhé cesty

Jízdní projev tohoto vozu byl dosti odlišný od toho, se kterým jsem jel v březnu. Naftový motor a převodovka samozřejmě změnila rozložení hmotnosti, navíc tentokrát jsem neměl k dispozici adaptivní podvozek. Vůz byl vybavený standarními tlumiči.  Na rozdíl od kombíku s adaptivním podvozkem a lehčím pohonným ústrojím tentokrát vůz působil při přejezdu příčných nerovností a zejména v prohlubních typu kanálové propusti výrazně vyrovnaněji a plavněji.

V zatáčkách na druhou stranu nebyl tak zábavný. Kombík s 1,5 TSI byl až lehce přetáčivý a velmi hravý, zde jsem měl dojem, že se mu do zatáček zas tak moc nechce. Není to tak, že by se s liftbackem a touto motorizací nedalo jet na pěkných okreskách i sportovním stylem (v okolí Lipenské přehrady jsem si to vyzkoušel do sytosti), ale více autu vyhovuje, když se jede svižně až cestovně. Je to tak asi správně. Tahle motorizace je určena především pro dálkové jezdce. Pro sportovce tu budou jiné verze Octavií, včetně "eresa".

Spokojený jsem byl s přesným řízením i naladěním posilovače brzd. Brzdný účinek stoupá v přímé úměře s tím, jakým tlakem působíte na příslušný pedál.  Ani s počínáním dvoustupňové převodovky jsem nebyl nespokojený. V drtivé většině jízdních situací si počínala stejně, jako by činil zkušený řidič ve voze s pákou manuálního řazení.

Vysunutá stínící síťka zadního oknaZdroj: Radek Pecák

Líbilo se mi odhlučnění motoru, valivého i aerodynamického hluku. Pokud sundáte na rovině nohu z plynu, umí Octavia plachtit hodně daleko, aniž by razantně klesala rychlost. Je poznat, že se hodně pracovalo na snížení hodnoty koeficientu čelního odporu.

Geniální spotřeba i prostor

Nyní se dostávám ke spotřebě. Ta je jedním slovem famózní. Přes hranici pět litrů se v českých podmínkách snad ani dostat nedá. Na jihočeském úseku dálnice D3 činila při udržování povolené stotřicítky přesně 4,5 litru. Ve městě jsem z palubního počítače odečetl 4,9 litru a na okresních silnicích v členitém terénu v okolí Lipenské přehradní nárdrže 4,8 litru. Při typickém cestovním tempu po jen lehce zvlněné silnici první třídy pak motor z nádrže ubíral naftu tempem 3,5 litru na sto kilometrů. Při týdenním testu samozřejmě vůz zkusím pořádně naložit a uvidím, jak se na spotřebě projeví.

Ani v tomto voze jsem si nemohl vyzkoušet sedačky s atestem ortopedů. Nicméně ani k těm standardním jsem neměl žádné výhrady. Sedák i opěradlo jsou dostatečně dlouhé a boční vedení solidní.

Vzadu je o něco méně místa na hlavu v porovnání s karosářskou variantou kombi. Ale i tak si tam jedinec s tělesnou výškou 186 centimetrů za stejně velkého řidiče sedne s dvoucentimetrovou rezervou. Před koleny bude mít pět centimetrů volného prostoru.

Kufr je opět silnou stránkou vozu. Objem charakterizuje číslo 600 litrů. Pod dnem jsem nalezl dojezdovou rezervu. Plato v sobě mělo integrovanou roletku zadního okna. Pokud chcete nakládat až po zadní okno, pak ho lze uskladnit za zadním opěradlem. To je sice dělené jen v poměru 60:40, ale uprostřed je dostatečně velký otvor hodící se k prostrčení například několika párů lyží. Po stranách kufru jsou výklopné háky na nákupní tašky, nalezl jsem dvanáctivoltovou zásuvku, páčku na odjištění tažného zařízení i páky na sklápění opěradel přímo z tohoto místa. Víko má elektrické ovládání. Lze ho otevřít i z místa řidiče stiskem tlačítka na dveřích. Pokud ho ale chcete zavřít, musíte prstem sáhnout na další tlačítko na hraně víka.